Firma poskytující klientům vozy na leasing (pronajímatelka) zažalovala klientskou firmu jako uživatelku vozu (nájemkyni) o zaplacení celkové částky 225 351,12 Kč.
Žalovaná částka sestávala předně ze 3 dlužných splátek nájemného za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021 po 16 883,37 Kč ve výši 50 650,11 Kč. Dále žalující leasingová firma vymáhala náklady spojené s odebráním vozidla ve výši 6050 Kč a rozdíl účetní zůstatkové ceny vozidla a ceny vozidla při jeho prodeji, tzv. propad ceny vozidla, ve výši 168 651 Kč.
Povinnost platit za nájem (leasing) vozu i v době, kdy je nepojízdný z důvodu bouračky
Zúčastněné firmy uzavřely smlouvu o nájmu movité věci, a to vozidla Hyundai Tuscon III 5 dv. SUV 2,0. Podle této smlouvy má nájemce povinnost hradit splátky v plné výši a včas i v době, kdy je předmět leasingu z jakéhokoli důvodu nezpůsobilý užívání, resp. k provozu (je např. poškozen z důvodu závady či poškození, a to i když je předán do opravy), nebo došlo k jeho zničení.
Možnost odebrání vozidla při prodlení 15 dnů se zaplacením leasingové splátky
Je-li nájemce více než 15 dnů v prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby, včetně smluvní pokuty, je pronajímatel oprávněn odebrat předmět leasingu, a to i bez vypovězení smlouvy. I tohle si firmy dohodly.
Pronajímatel je přitom oprávněn pověřit odebráním a vrácením vozu a za účelem vymožení dlužných částek třetí osobu (inkasní agenturu). A toho všeho pronajímající leasingová firma využila, čemuž se firma, která si vozidlo pronajala, bránila.
Proč bylo vozidlo nepojízdné a nájemce nezaplatil nájemné za vozidlo
Dne 30. 10. 2020 bylo vozidlo poškozeno při dopravní nehodě zaviněné třetí osobou. Žalovaná firma jako nájemce nezaplatila nájemné za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021, které jí žalobkyně (leasingová firma) řádně vyfakturovala.
Vozidlo bylo převezeno ze servisu, kde bylo opravováno po dopravní nehodě, do sídla leasingové firmy.
Soud 1. stupně žalobě na zaplacení všech uvedených částek vyhověl, jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. Soudní spor tak před nižšími soudy skončil plným úspěchem leasingové firmy.
Případ se dostal ještě k posouzení k Nejvyššímu soudu ČR.
Druh a charakter uzavřené leasingové smlouvy
Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) zhodnotil, že zúčastněné firmy označily smlouvu, kterou spolu uzavřely, jako smlouvu o nájmu movité věci a účel smlouvy v ní i výslovně vyjádřily, a sice takto: … umožnit nájemci za úplatu časově omezené užívání určité movité věci – předmětu leasingu…
S ohledem na účel vyjádřený ve smlouvě lze její označení považovat za správné, hodnotí soud, neboť přenechání věci k dočasnému užívání za úplatu je podstatným znakem smlouvy nájemní, která je upravena v ust. § 2201 a násl. o. z.
Pronajímatelka (leasingová firma) je podnikatelka (viz ust. § 420 a násl. o. z.) a předmětem nájmu je věc movitá, konkrétně dopravní prostředek. Smlouva proto splňuje také znaky podnikatelského pronájmu věcí movitých podle ust. § 2316 o. z. a znaky nájmu dopravního prostředku podle ust. § 2321 o. z.
Kromě podmínek, za jakých může nájemce předmět nájmu užívat, smlouva obsahuje i další ujednání (o pojištění vozidla, silniční dani, poplatku za rádio, servisních nákladech, výměně pneumatik atd.), která zpravidla neodpovídají konkrétnímu smluvnímu typu (viz ust. § 1746 odst. 2 o. z.). V praxi jsou pak smlouvy obdobného typu běžně označovány jako operativní leasing.
Proč si leasingová firma mohla účtovat to, co si naúčtovala
Bezprostředním hospodářským cílem, pro který takový závazek vznikl, je tedy nájem (užívání vozidla za úplatu), to však automaticky neznamená, že jeho obsahem nemohou být i ujednání, která budou zakládat povinnosti pouze jedné ze stran.
Pro nájemní smlouvy bývá typické, že nemůže-li nájemce věc řádně užívat, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, případně, nemůže-li ji užívat vůbec, má právo na jeho prominutí (viz ust. § 2208, § 2318 o. z.). Nicméně podmínky nájmu je možno dohodnout si odchylně od pravidel občanského zákoníku, takže není pro praxi vyloučeno, aby si smluvní strany upravily svá práva a povinnosti odlišně, včetně odpovědnosti pronajímatele za vady pronajaté věci.
Výhody operativního leasingu – to je líc, ale rubem jsou přísné podmínky smlouvy
Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1067/2024, ze dne 28. 8. 2024) konstatuje, že operativní leasing obecně přináší nájemci řadu výhod – okamžikem uzavření smlouvy může užívat vozidlo v hodnotě několika set tisíc korun, nemusí tudíž disponovat finanční částkou, kterou by jinak potřeboval na koupi takového vozidla, neplatí žádnou akontaci, odpadá mu administrativa spojená s koupí vozidla včetně jeho registrace a poté i s jeho prodejem či likvidací, může vozidlo používat po určitou (sjednanou) dobu a po skončení smlouvy má možnost změny.
Všechny tyto výhody pak nepochybně mohou mít vliv na odpovědnost nájemce a jeho povinnosti, které mohou být dohodnuty „přísněji“ oproti zákonné úpravě, nebo na výši sjednaného nájemného.
Proto nelze považovat za nemravné, jak o takové zhodnocení podmínek leasingové smlouvy usilovala žalovaná firma, která si vozidlo pronajala, ani ujednání o povinnosti nájemce v případě zániku smlouvy z důvodu prodlení nájemce s placením nájemného zaplatit pronajímateli tzv. propad ceny vozidla.
Zásadně je totiž povinností nájemce při skončení nájmu odevzdat pronajatou věc ve stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání (ust. § 2225 o. z.).
Jestliže nájemce tuto smluvní povinnost poruší, má pronajímatel právo na náhradu škody (ust. § 2913 o. z.). Bylo-li vozidlo poškozeno při dopravní nehodě (byť nájemcem nezaviněné), nejde o obvyklé opotřebení, takže nájemce už uvedenou povinnost splnit nemůže.
Ujednání, jímž se zaváže zaplatit pronajímateli v takovém případě rozdíl mezi účetní a skutečně dosaženou kupní cenou při prodeji vráceného vozidla, je tak ve své podstatě jakousi paušalizovanou náhradou škody.
Nejvyšší soud proto uznal rozsudky nižších soudů ve prospěch žalující leasingové firmy za správné.