Pán pracoval na domku své družky. Něco opravil, resp. upravil, něco zrekonstruoval, takže zvyšoval jeho hodnotu. Někdy zaplatil i použitý materiál. Jeho přínos ohodnotil znalec na téměř 597 000 Kč. Pán žil a hospodařil se svou partnerkou od roku 2012 a budoval společnou domácnost, resp. společné bydlení až do roku 2016. Ke zhodnocení nemovitosti přitom přispěl hlavně už v roce 2012.
Jenomže nemovitost majitelka-družka darovala své dceři, a to právě v srpnu 2016. Partnerka-družka vůbec nebyla neuznalá nebo nevděčná. Paní už v roce 2014, aby takříkajíc nějak vyrovnala své závazky vůči svému druhovi a ohodnotila prostředky, které do domu vložil, jakož i práci, kterou na domku vykonal, tedy ještě před darováním nemovitosti dceři, sepsala listiny, které nazvala potvrzení a poslední vůle.
Jejich smyslem bylo, že pán má právo dožít v předmětném domě nebo má závazek (nárok) na vyplacení finančního odstupného za vykonanou práci a vložené prostředky.
Paní ovšem hodnotu vložených prostředků a práce nevyčíslila, proto si pán posléze zjednal znalce, aby vše ohodnotil. Družka totiž záhy po darování domku dceři zemřela – v listopadu 2016. Dcera pak bránila pánovi v dalším užívání nemovitosti, proto se dožadoval finančního vypořádání.
Právní úprava
Oporu pro své požadavky má pán nejen v oblasti mravní (morální), ale též v zákoně, a to v ust. § 1893 o. z. o převzetí majetku. To ovšem neznamená, jak uvidíme, že u soudu uspěl.
Podle citovaného ustanovení, převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl, nebo musel vědět. Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota majetku, jehož takto nabyl.
Převezme-li takový majetek osoba zciziteli blízká, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí, bez omezení na hodnotu majetku, jehož takto nabyla. To neplatí, prokáže-li, že o určitém dluhu nevěděla, ani vědět nemusela. Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli neúčinné.
Nižší soudy pánovi přiznaly trochu nižší finanční vyrovnání, než požadoval, ale jeho nároky uznaly
Soud prvního stupně pánovi víceméně vyhověl, protože uložil žalované (dceři jeho zesnulé partnerky), aby mu zaplatila 540 000 Kč (a co do částky 57 000 Kč, což relativně není moc, žalobu zamítl).
Soud vzal v potaz, že na rekonstrukci se žalobce podílel jednak vlastní fyzickou prací, kdy z větší části práce na rekonstrukci vykonal sám, jednak i finančně, čímž předmětnou nemovitost zhodnotil.
Proč soudy uznaly nárok na finanční vyrovnání za zhodnocení nemovitosti družky
Došlo k vestavbě další bytové jednotky v podkroví domu i k celkové opravě domu. Soud prvního stupně měl za prokázané, že družka žalobce měla v úmyslu nemovitosti darovat žalované dceři pod podmínkou, že tato splní vůli, kterou družka žalobce napsala v roce 2014, a že všechny podmínky její vůle bude respektovat a žalobce nechá v domě bydlet.
Sice nebylo prokázáno, kdy přesně se s těmito podmínkami darování seznámila, ale soud zhodnotil, že je musela znát. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce zhodnotil předmětný dům v důvodném očekávání, že bude moci v domě dožít. To mu však nebylo umožněno.
Pán na domě pracoval a zhodnocoval jej se zjevnou vidinou možnosti bydlení v něm i po smrti družky
Odvolací soud potvrdil verdikt prvostupňového soudu. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého žalobce od počátku investoval na základě příslibu bydlení v nemovitosti do cizího majetku, jehož vlastnicí v tu dobu byla matka žalované, které tak svědčila povinnost se s žalobcem v případě odpadnutí tohoto důvodu vypořádat.
Dcera ale uspěla s námitkou ohledně vědomosti či nevědomosti o závazcích matky k jejímu druhovi
Dcera to však nevzdala, pánovi peníze nevyplatila ani se nepokusila s ním urovnat vztahy a umožnit mu bydlení, naopak podala obsáhlé dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 23 Cdo 1039/2023, ze dne 27. 8. 2024) odmítl většinu argumentů dcery.
Uznal ovšem její námitku vztahující se k otázce, jakou vědomost musí mít nabyvatel o existenci dluhu a jeho obsahu, aby mohlo dojít k zákonnému přistoupení k dluhu podle zmíněného ust. § 1893 o. z.
Dcera se bezdůvodně neobohatila
Soud uznal, že se dcera, která nemovitost získala darem od matky, bezdůvodně neobohatila. K obohacení vlastníka nemovitosti došlo již samotnou realizací investic do nemovitosti žalobcem v roce 2012, kterými byl předmětný dům zhodnocen.
V té době však pro takové zhodnocení (obohacení) existoval právní důvod spočívající v příslibu bydlení žalobci, resp. v neformální dohodě o společném bydlení s matkou žalované v předmětném domě. Na tomto nic nemění ani skutečnost, že se obohacení matky žalované mělo stát bezdůvodným až později, tj. až okamžikem, kdy by odpadl právní důvod, pro který byly investice do nemovitosti žalobcem vynaloženy, a že v uvedené době již byla vlastníkem takto zhodnocené nemovitosti žalovaná.
Žalované totiž svědčil jiný právní důvod, pro který nabyla (již investicemi žalobce zhodnocenou) nemovitost. Tímto právním důvodem byla darovací smlouva.
Pán prohrává soudní spor s dcerou družky kvůli právnímu výkladu
Nelze tedy uzavřít, že by zvětšení majetku žalované (dcery družky) nastalo neoprávněně, tj. že by žalovaná získala majetkový prospěch (spočívající v získání zhodnocené nemovitosti) plněním bez právního důvodu.
Pro úplnost NS ČR dodává, že na žalovanou nemohl přejít (případný) dluh z bezdůvodného obohacení její matky (družky žalobce) po smrti matky (podle ust. § 1701 o. z.), neboť řízení o pozůstalosti matky žalované bylo zastaveno a bylo rozhodnuto o vydání majetku zůstavitelky nepatrné hodnoty žalované jako osobě, která se postarala o zůstavitelčin pohřeb. Paní zemřela víceméně jako nemajetná.
Jak je to se zákonným přistoupením k dluhu tížícímu převzatý majetek
Účelem ust. § 1893 o. z, podává výklad Nejvyšší soud, je ochrana věřitelů zcizitele (převodce majetku – zde dárce) před ohrožením jejich zájmů majetkovými dispozicemi zcizitele (převodce), kterými (vědomě, či nevědomě) dochází k vyloučení (či k podstatnému omezení) možnosti věřitele uspokojit z převedeného majetku své související pohledávky.
Důsledkem převzetí majetku je, že nabyvatel se stává společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí (podstatná je hospodářská a věcná souvislost) a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl, nebo alespoň musel vědět.
Je lhostejno, zda v okamžiku převzetí majetku šlo o dluhy již splatné, či nesplatné, podmíněné, či nepodmíněné. Není též rozhodné, na základě jakého právního vztahu (závazku) byly dluhy založeny, tj. zda ze smlouvy, z protiprávního činu.
Ohledně vědomosti nabyvatele o dluzích půjde o vědomost, kterou si osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Postačí též, pokud nabyvatel o dluzích musel v okamžiku nabytí vědět.
Vědomost nabyvatele (příp. to, že nabyvatel o dluzích musel vědět) prokazuje věřitel, ledaže je majetek přebírán osobou zciziteli (převodci) blízkou, v takovém případě se (podle ust. § 1983 odst. 2 věty poslední o. z.) vědomost nabývající osoby blízké předpokládá a je naopak na ní, aby v řízení prokázala, že o určitém dluhu nevěděla a ani vědět nemusela.
Vědomost nabyvatele tedy zahrnuje vědomost (příp. to, že nabyvatel musel vědět) o existenci určité právní povinnosti dlužníka uspokojit právo věřitele splněním a též o takových okolnostech týkajících se určitého dluhu, z nichž osobě v postavení nabyvatele muselo být zřejmé, že tato právní povinnost dlužníka souvisí s převáděným majetkem.
Vědomost nabyvatele naopak nemusí zahrnovat jednoznačnou přesnou výši dluhu. Obsah jeho vědomosti však musí být takový, aby nebyly pochybnosti o tom, o jaký dluh jde.
Spor bude pokračovat, protože právní posouzení případu je složitější než to morální
Tolik výklad Nejvyššího soudu ČR v rozsudku k otázce zákonného přistoupení k dluhu. Článek bychom mohli ukončit a být spokojeni z mravního (morálního) či etického případu, jak případ skončil před nižšímu soudy.
Nejvyšší soud ČR však není spokojen s tím, jak odvolací soud aplikoval ono ust. § 1893 o. z. o zákonném přistoupení k dluhu na daný případ, jakož i s řešením otázky bezdůvodného obohacení, a proto jeho rozsudek zrušil. Věc bude znovu projednávána.
Argumentaci Nejvyššího soudu nebudeme pro její složitost přidávat do našeho článku – zájemce, právníky, právní samouky odkazujeme na znění rozsudku Nejvyššího soudu, zejména pak jeho body č. 45 a násl.
ČLÁNKY DO MAILU