Peníze z Unie na cestě

Z doby, kdy se u nás a ostatních bratrských socialistických zemích poroučelo větru dešti, pochází stranický úkol „dohnat a předehnat!“, který měl zajistit přetavení ideologické převahy zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) nad prohnilým kapitalistickým Evropským hospodářským společenstvím (EHS) v převahu ekonomickou. Naplnit se jej ale příliš nedařilo, takže časem z něj zbylo alespoň „neztratit stopu!“

Čas železnou oponou trhnul a z bývalých nepřátel se stali přátelé spolupracující v politické i ekonomické rovině. Čistě pragmaticky vzato, chtějí-li evropské státy hrát nějakou podstatnější roli ve světovém dění, nic jiného než úzká spolupráce jim nezbývá. Společenství států má mnohem větší šance tvořit alespoň částečnou protiváhu Americe i asijským tygrům. Na velikosti prostě záleží.

Počátek snahy o vytvoření jednotné Evropy po vzoru Spojených států amerických lze v moderních dějinách hledat nejspíše v padesátých letech, kdy se válkou poničené hospodářství dávalo zvolna do kupy s pomocí Marshallova plánu. Přes Evropské společenství uhlí a oceli a Evropské hospodářské společenství vývoj dospěl až k Evropské unii (EU), která po květnovém rozšíření obsáhne prakticky celé území geografické Evropy.

Již od počátku EU byly definovány společné cíle, z nichž jedním z nejdůležitějších je zajištění vyváženého a trvalého hospodářského a sociálního pokroku, a to zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posílením hospodářské a sociální soudržnosti, zřízením hospodářské a měnové unie.

Žádné společenství by však nemohlo dlouhodobě vydržet, bylo-li by tvořeno z nesourodých prvků s různou ekonomickou úrovní. Plně zde platí teorie nejslabšího článku, a proto jsou v Evropské unii vytvořeny programy pomoci, v jejichž rámci je umožněno členským státům čerpat finanční podporu na projekty směřující k dosažení společných cílů. Stručně řečeno se jedná zejména o rozvojové programy a projekty zaměřené na strukturální změny a podporu rozvoje ekonomicky zaostalých regionů, podporu zaměstnanosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, podporu ochrany a kultivace životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Podporovány jsou dále projekty celoevropského významu zejména v oblasti dopravní infrastruktury a ochrany životního prostředí.

Nutným předpokladem pro čerpání podpory je procesní zvládnutí celé agendy příslušnými orgány státní správy a dostatek projektů formálně i věcně správně zpracovaných podle pravidel EU. Ani eurooptimisté (když jsou euroskeptici, tak proč ne i eurooptimisté) nemohou popřít, že EU je mimo jiné také obrovský byrokratický aparát, který ve svém soukolí může semlít na prach nejeden skvělý projekt jen proto, že nesplňuje stanovené formální náležitosti (administrativní, legislativní). Zejména v první fázi projednávání žádosti o podporu mnohdy rozhoduje o dalším osudu projektu spíše jeho forma než obsah.

Podat stručný a jasný návod na to, jak se k finančním zdrojům z EU jednoduše dostat, je poněkud obtížné. Přestože se nejedná o příliš poutavé čtení, pokládám za prospěšné nejprve se alespoň rámcově věnovat „pravidlům hry“.

Je třeba si však uvědomit, že čím více se bude předkládaný projekt myšlenkově, formulačně a terminologicky blížit očekávané podobě, tím větší bude mít naději na úspěch. Tím nechci říci, že určitě uspěje po formální stránce skvělý, ale jinak obsahově slabý projekt, ale spíše upozornit na reálnou možnost, jak dále podstatně zvýšit šanci na úspěch dobrých projektů. Jakékoliv žádosti lze v prvním kole třídit různým způsobem, někdy třeba i podle tzv. klíčových slov.

Finanční podpora z prostředků EU je členským státům poskytována zejména prostřednictvím Strukturálních fondů a dále pak Kohezního fondu (fondu soudržnosti). Čtyři stávající Strukturální fondy se liší především cílovými oblastmi podpory:

• ERDF – Evropský fond regionálního rozvoje (zejména zaměstnanost, infrastruktura, životní prostředí, vzdělávací projekty)
• ESF – Evropský sociální fond (zejména rozvoj lidských zdrojů, rekvalifikace, vytváření nových pracovních míst)
• EAGGF – Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (zejména rozvoj venkova, obnova krajiny, alternativní potravinové programy)
• FIFG – Finanční nástroj pro podporu rybolovu (zejména rybářství a vodohospodářství)

Kohezní fond je určen především na podporu významných projektů dopravní a ekologické infrastruktury.

Při koncepci i realizaci strukturální politiky jsou v EU uplatňovány především následující principy:

• princip solidarity (v rámci EU přispívají rozvinutější země na podporu méně rozvinutých regionů i v jiných členských zemích),
• princip partnerství (při vytváření operačních programů, sledování naplňování jejich cílů, přípravě i realizaci projektů je nezbytná komunikace a spolupráce mezi všemi zúčastněnými ekonomickými a sociálními partnery),
• princip programování (žádosti o podporu jsou předkládány ve formě projektů s definovanou formou i obsahem tak, aby poskytovaná pomoc byla systematická a efektivní),
• princip koncentrace (zdroje musí být vkládány výhradně do významnějších projektů směřujících k dosažení stanovených cílů a nemají být rozmělňovány do malých projektů),
• princip spolufinancování (prostředky EU jsou pouze doplněním soukromých a státních zdrojů pro financování projektů, i když mohou tvořit až 75 % všech zdrojů)
• princip subsidiarity (zdroje mají bez zbytečných mezičlánků směřovat přímo na úroveň, na níž jsou potřeba),
• princip monitorování (sledována je především efektivnost vynakládání zdrojů s ohledem na dosahované výsledky).

Procedurální rámec pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů tvoří v několika úrovních čtyři základní dokumenty. Schvalujícím orgánem EU a partnerem pro jednání v této záležitosti je Evropská komise.

Nejvyšším dokumentem schvalovaným Evropskou komisí na základě iniciativy členských zemí je Rámec podpory společenství (CSF – Community Support Framework). Jeho obsahem je především definice a systém hodnocení rozvojových cílů a definice forem, objemu a délky pomoci. Z tohoto programového dokumentu jsou odvozeny Národní rozvojový plán, resp. Regionální rozvojové plány (RDP – Regional Development Plans) obsahující ekonomickou analýzu regionu, vytyčení cílů a strategie pro jejich dosažení, zhodnocení dopadu navrhovaných strategií na ekonomiku a životní prostředí a indikativní finanční přehledy o národních zdrojích a zdrojích EU. Konkretizaci do jednotlivých projektů pak přináší Operační programy (OP – Operational Programme). Vedle toho jsou projekty strategického významu obsahem relativně samostatného dokumentu Iniciativa Společenství (CI – Community Iniciatives) vyhlašovaného Evropskou komisí.

Na konci loňského roku byl Evropskou komisí schválen programový dokument Rámec podpory Společenství, na jehož základě bude mít naše republika možnost získat v období let 2004 – 2006 téměř 1,5 miliardy € prostřednictvím pěti Operačních programů. Až 70 milionů € můžeme získat pro oblast Prahy a další bezmála 1 miliardu € z Kohezního fondu. Opakovaně je třeba zdůraznit, že tyto finanční objemy získat můžeme, ale nemusíme!

Konkrétní rozdělení finanční podpory z fondů EU bude realizováno prostřednictvím pěti následujících Operačních programů:

• Operační program Průmysl a podnikání
• Operační program Infrastruktura
• Operační program Rozvoj lidských zdrojů
• Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství
• Společný regionální operační program

a Jednotného programového dokumentu pro oblast Praha.

Informace o tom, jaké jsou základní požadavky na projekty a kam a jak se obracet se žádostí o dotace z evropských fondů budou obsahem druhé části článku.