Eduard Suchánek, Jan Hlaváč a Lukáš Uher. Trojice kamarádů ze střední se před rokem a půl rozhodla přijít s vlastní digitální platformou. Vsadili přitom na odvětví, které modernizaci potřebuje, na první dobrou byste si ho ale s digitalizací nejspíš nespojili – péči o seniory. Jejich platforma Viola teď hledá seniorům pečovatele, kteří jim pomohou se zvládáním každodenních úkonů nebo jen zajistí sociální kontakt.
Péče o seniory není zrovna obor, který si člověk automaticky spojí se startupem. Jak vás napadlo pustit se právě do téhle oblasti?
Eduard Suchánek: Mělo to dvě roviny. Já jsem před Violou pracoval v Boltu, a když jsem nastoupil, bylo nás v týmu padesát. Když jsem odcházel, už nás bylo přes čtyři tisíce, takže jsem dobře viděl, co všechno jde i s malým kapitálem rychle vybudovat. To mě, stejně jako řadu mých kolegů, přivedlo k nápadu zkusit rozjet něco vlastního. Protože jsem ale týmový hráč a taky jsem potřeboval někoho, kdo mě doplní při budování technické části i marketingu, oslovil jsem Honzu a Lukáše. Známe se už od střední a zároveň jsem věděl, že mají řadu cenných zkušeností z firem jako Mercedes Benz, GoodData nebo Avast, kterými prošli.
Jan Hlaváč: Od začátku jsme věděli, že chceme postavit digitální platformu. Lze ji poměrně jednoduše škálovat, a pokud dokážeme držet nízko provozní náklady, můžeme konkurovat mnohem větším hráčům i v zavedených odvětvích. Zároveň jsme ale chtěli najít oblast, kterou tím změníme k lepšímu, aby naše práce měla smysl a dopad.
Lukáš Uher: K párování pečovatelů se seniory jsme se pak finálně přiklonili taky proto, že ačkoli v Evropě existují určití lokální hráči, kteří se něčemu podobnému věnují, nikdo to nedělá mezinárodně. Od začátku jsme tedy viděli prostor, jak postupně růst i za hranice Česka a Slovenska a stát se třeba první platformou, která to bude dělat evropsky.
Bavíme se o digitalizaci – jak konkrétně ji tedy v celém procesu využíváte?
ES: Pořád jsme na začátku, takže míra digitalizace ještě zdaleka není tam, kde by mohla být. Máme ale vlastní řešení a vlastní technologické zázemí, které funguje velmi dobře. V tuhle chvíli to máme rozdělené na dvě části. Jedna se týká náboru partnerských pečovatelek, druhá klientů.
Proces přijímání nových pečovatelů jsme zefektivnili tak, že osobně se nyní setkáváme až s lidmi, u kterých víme, že s nimi můžeme navázat spolupráci. Kandidáti se nejprve registrují na našem webu, vyplňují formuláře a odpovídají na otázky. Díky tomu dokážeme už v online fázi vyřadit zájemce, kteří nesplňují podmínky. Můžeme tak nabírat s nižšími náklady, v menším týmu a mnohem rychleji než někteří ostatní.
JH: Na straně klientů jde teď hlavně o správné párování s partnerskými pečovatelkami. U každého seniora i pečovatelky máme body, které si předvyplníme. Řekněme, že pečovatelka má hodně zkušeností s lidmi s fyzickým onemocněním a na druhé straně je senior, který nějakým takovým onemocněním trpí. Systém nám pro něj nabídne okruh pečovatelek a vezme v úvahu i dojezdové vzdálenosti, aby to bylo efektivní také pro pečovatelky.
A tohle celé už probíhá automaticky, bez vašich zásahů?
JH: Ne úplně. Pořád tam je a bude potřeba lidský zásah. Samozřejmě se snažíme co nejvíc věcí na základě dat kvantifikovat a následně propojovat, ale určitá míra lidského přístupu zůstává. Musíte odhadnout, jestli se k sobě ti lidé budou hodit. Správné spárování je základ našeho byznysu.
ES: Už to, že nám systém na základě zmíněných dat dokáže vytvořit seznam vhodných pečovatelek, nám ale šetří spoustu času. Pomáhá nám být rychlejší a umožňuje nabídnout pečovatelku do 48 hodin od vytvoření poptávky, někdy i ve stejný den. Pro pečovatelky je to ideální, protože je to maximálně flexibilní a zároveň jim dokážeme vhodně vyplnit hodiny, ve kterých opravdu chtějí pracovat.
Pečovatelky si tedy mohou říct, v jaké konkrétní dny a hodiny chtějí pečovat? Jak vlastně máte spolupráci ošetřenou – funguje to stejně jako na jiných platformách, takže mají živnostenský list a přes vás de facto nabízí svoje služby?
LU: Přesně tak, pečovatelky a pečovatelé u nás nepůsobí jako zaměstnanci, ale jako nezávislí partneři, kteří si sami určují, kdy, kde a v jakém rozsahu chtějí pomáhat. Funguje to tak, že zadáme poptávku do sítě pečovatelek, přihlásí se jich třeba patnáct a následně začne párování. Podle jejich zkušeností vyfiltrujeme například pět, které budou pro daného klienta ideální. Ty potom představíme rodině a ta si z nich vybere.
Jak je možné, že zatímco tradiční sociální služby bojují s nedostatkem lidí, vy pečovatelku zajistíte do dvou dnů a obě strany si ještě mohou vybírat?
ES: S nedostatkem kapacit opravdu problém nemáme a řekl bych, že to má dva důvody. Naší výhodou je, že na rozdíl od tradičních poskytovatelů sociálních služeb nehledáme jen lidi na plný úvazek. Pečovatelky, které s námi spolupracují, jsou pány svého času, nabídky mohou odmítat i přijímat. U nás tedy mohou pečovat maminky na mateřské dovolené, studenti, důchodci nebo lidé, kteří to mají jako přivýdělek k jiné práci. Podmínkou samozřejmě je, aby měli kvalifikaci nebo zkušenost s prací se seniory.
Druhý důvod bývá často opomíjený a jde o možnost vybrat si klienta. Často se stává, že se jedna pečovatelka věnuje jednomu klientovi dlouhodobě a vzniká mezi nimi pouto. Hodně klademe důraz na sociální kontakt a na to, aby spolu lidé dobře vycházeli. Pracovníci v terénních službách mají klientů několik, musí stíhat úkony v omezeném čase a mnohdy nemají šanci si takové pouto vytvořit. My se snažíme mít delší časové bloky, což pečovatelkám většinou vyhovuje víc.
JH: Tady bych ale rád doplnil, že nechceme nijak hodnotit práci tradičních sociálních služeb nebo se s nimi srovnávat. Sami sebe ostatně nevnímáme jako jejich konkurenci, ale spíš jako doplněk. Tradiční poskytovatelé sociálních služeb jsou páteří celého systému a my jsme tady proto, abychom pomáhali tam, kde jejich kapacity nestačí.
Už jsme se taky setkali s tím, že některé pečovatelky se původně staraly jen o vlastní rodiče, potom přišly k nám, zkusily si lehkou péči a zjistily, že je taková práce naplňuje. Dodělaly si kurzy a dnes pečují v domovech důchodců nebo u tradičních poskytovatelů.
Zakladatelé startupu Viola, zleva: Jan Hlaváč, Eduard Suchánek, Lukáš Uher.
Jan Hlaváč
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze s více než 12 lety zkušeností v marketingu, obchodu a budování brandu. Jako Head of O2O & Data pro Mercedes-Benz CEE vedl transformaci obchodního modelu napříč regionem, dříve vedl marketingové oddělení ve Škoda X. Do Violy přináší expertizu v B2C marketingu, brandu a zákaznické akvizici.
Eduard Suchánek
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Ještě při studiích nastoupil do Boltu, kde následně jako generální manažer pro Slovensko pomohl dostat Bolt na pozici jedničky na trhu. Naposledy vedl mezinárodní expanzi Boltu v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Do Violy přináší zkušenost s budováním digitálních platforem a expanzí na nové trhy.
Lukáš Uher
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Naposledy působil v GoodData jako Head of Global Sales Engineering. Propojoval technologii, produkt a sales pro enterprise řešení, pomáhal integrovat komplexní technologii do škálovatelných zákaznických produktů a podílel se na získávání nových klíčových zákazníků. Ve Viole má na starosti technologickou a produktovou část.
Co musí zájemce splnit, aby přes vás mohl péči nabízet?
ES: Základem je samozřejmě plnoletost a čistý trestní rejstřík. Dál zjišťujeme, jaké má daný člověk kurzy a vzdělání, ale zajímáme se i o zkušenosti z rodiny. Jedním z důvodů, proč jsme tenhle byznys začali dělat, jsou statistiky, podle kterých se o 60 % seniorů stará někdo z rodiny. Rodina je největším poskytovatelem péče o seniory, takže takových zkušeností je mezi lidmi hodně.
Pokud jde o seniora, který si chce jen popovídat, potřebuje dohled a zahrát si karty, stačí, když péči zajistí někdo se zkušeností z rodiny. Ve složitějších případech vyšleme člověka, který má odpovídající vzdělání a kurzy. Právě tenhle systém nám umožňuje mít dostatečné kapacity a pokrývat i formy pomoci, na které tradiční sociální služby nemají dost času.
JH: Sbíráme opravdu velké množství zpětné vazby od klientů, jsme s nimi stále v kontaktu a zjišťujeme, jak pečovatelky působí, jestli vše funguje a podobně. To je pro nás ještě důležitější než to, co má člověk napsané v životopise. Zkušenosti jsou jedna věc, ale přístup k práci a empatie věc druhá.
Violu jste spouštěli v roce 2024. Jak jste na tom dnes, kolika seniorům jste už pečovatele zajistili a kde všude lze vaši službu využít?
LU: Momentálně působíme v Praze, Brně i Bratislavě a dohromady jsme pomohli už přibližně pětistovce rodin. S většinou z nich pracujeme dlouhodobě, několik klientů je s námi skoro od samotného začátku.
Cílovou skupinu tedy představují pouze lidé v seniorském věku?
ES: Ano, primárně se zaměřujeme na seniory, kteří jsou ještě relativně soběstační, ale už potřebují nějakou pravidelnou podporu. Často jde o lidi, kterým prostě jen chybí pravidelný lidský kontakt a tradiční sociální služby na ně logicky nemají takový prostor. Přitom jde o důležitý preventivní prvek, protože většina kognitivních onemocnění se zpomaluje tím, že lidé dál přicházejí do kontaktu s novými podněty.
JH: Prevenci zatím moc lidí neřeší, spousta objednávek přichází až poté, co se něco stane. Právě preventivní péče, tedy společnost nebo lehká pomoc v domácnosti, ale může výrazně pomoct takovému zhoršení předcházet.
Jaký rozsah péče vlastně vaši pečovatelé nabízejí?
LU: Rozsah je vždycky individuální podle míry soběstačnosti daného seniora. Jde například o pomoc v domácnosti, pomoc s nákupem, doprovod na procházky nebo přípravu jídla. Nejčastěji pečovatel dochází denně na tříhodinové bloky, aby byl prostor nejen na úkony, ale i na kontakt. V Česku je průměrná objednávka od rodin zhruba 15 hodin týdně, přičemž hodina péče u nás stojí 270 korun. Navíc umíme zajistit péči také o víkendech, svátcích nebo navečer, kdy bývají tradiční služby často nedostupné.
Teď působíte v Praze, Brně a Bratislavě. Plánujete služby rozšířit, ať už v rámci Česka a Slovenska, nebo i jinde?
ES: Tenhle byznys jsme celou dobu budovali s myšlenkou, že chceme být minimálně evropští. Logicky jsme si to nejdřív potřebovali ověřit na domácích trzích, přičemž už teď vidíme, že to tu funguje velmi dobře. Dokonce jsme už ziskoví a letos očekáváme obrat v řádu desítek milionů korun.
JH: Právě díky tomu, že jde o digitální platformu, víme, že se to dá dělat na dálku. To je skvělé a umožňuje nám to expandovat velmi efektivně a levně. Momentálně řešíme hlavně to, jestli expanzi pokryjeme z vlastních zdrojů, nebo externí investicí. O konkrétních zemích ale zatím nechceme víc prozrazovat, protože jich máme na seznamu víc. Logicky to ale budou země, kde se mluví jazyky, pro které dokážeme sehnat kolegy tady v Česku.
A domácí expanze na pořadu dne není?
ES: Ta bude určitě probíhat také, jednou chceme být dostupní ideálně po celém Česku. Ve výsledku ale může expanze do Ostravy, i když to může znít vtipně, zabrat zhruba stejně času jako expanze do jiné země. Jde hlavně o to, abychom tam měli dostatek spolupracujících pečovatelů. Samozřejmě tady už máme zkušenosti i dobré recenze, takže je to trochu jednodušší. Musíme to ale nějak vybalancovat. Řekl bych, že v tuto chvíli bude rychlejší spíš další stát než další město. Zároveň je možné, že další města budeme řešit souběžně.
JH: Já bych jen doplnil, že se v Česku a na Slovensku pořád snažíme zlepšovat kvalitu a dostupnost. Dost si zakládáme na tom, že jsme schopní zajistit pomoc do 48 hodin od vyplnění formuláře na webu. To je samozřejmě něco, co bychom chtěli mít v každém městě, kam se rozšíříme. Jde tedy i o to, aby expanze nebyla na úkor kvality a dostupnosti.
Je něco ze způsobu, jakým to děláte vy, přenositelné i pro tradiční poskytovatele sociálních služeb? Mohli by například nějakým způsobem využít právě vaše řešení?
ES: Pracujeme s vlastní nabídkou pečovatelů a vlastní poptávkou, takže to asi není něco, co bychom mohli jednoduše někomu předat a říct: používejte naši aplikaci. Na to jsou jiné aplikace, které už to řeší. V Česku, pokud se nepletu, nejsou, ale ve světě už vznikají řešení zaměřená na celkové zefektivnění péče. Ta už existují a věřím, že kdyby je jednotlivé služby používaly, mohlo by to pomoct.
JH: Myslím si, že nejvíc by pomohlo podporovat vznik podobných iniciativ, protože věříme, že komerční sektor se musí zapojit a pomoct tenhle problém vyřešit. Bez komerčního sektoru je podle mě ta situace na poli sociálních služeb, o které se v posledních letech mluví, neřešitelná.
