Pendleři nemají nárok na náhradu škody za testy na covid-19, rozhodl soud

Jedná se o precedentní rozsudek ve vztahu k § 36 krizového zákona týkající se náhrady škod a pandemie, kdy bylo řečeno, že pokud se někdo choval podle vydaného právního předpisu, tedy udělal si test, nebo měl třeba zavřenou restauraci, protože se řídil právním předpisem, nenáleží mu žádná náhrada škody, uvedl k výsledku advokát Michal Staněk.

Ten ve sporu zastupoval pendlera Pavla Hutníka, který od roku 2001 dojíždí do německého Passova za prací. Na jaře minulého roku se kvůli omezením na hranicích, která mu komplikovala cestování do zaměstnání, dostal do nelehké situace, stejně jako další desetitisíce pendlerů, kteří mají za hranicemi Česka živobytí. Aby mohl dál dojíždět do zaměstnání bez hrozby 14denní karantény po návratu, musel si podle nařízení vlády nechat provést, a také sám zaplatit, PCR test na covid-19.

Hutník, stejně jako řada dalších pendlerů, měl zato, že pokud mu vláda testování nařídila, měla jej pendlerům také proplatit. Loni proto podal na úřad vlády žádost o náhradu škody za náklady spojené s povinným testováním na koronavirus. Neuspěl ale, proto se rozhodl stát zažalovat.

Kam sahá odpovědnost státu?

V žalobě žádal o náhradu škody za test na koronavirus a náklady na dopravu s tím spojené ve výši 4 239,30 Kč. Nejde o ty peníze, ale spíš o spravedlnost, vysvětlil Hutník ve středu dopoledne u Obvodního soudu pro Prahu 7.

V soudní síni nakonec skutečně nešlo ani tak o zmíněnou částku, jako spíš o to, kam až sahá odpovědnost státu vyplývající z § 36 krizového zákona. Otázkou, zda byla omezení ve vztahu k pendlerům nutná či ne, se soud nezabýval.

Advokát Staněk u soudu argumentoval mimo jiné tím, že v tomto případě nešlo jen o škodu způsobenou právním předpisem, ale o škodu způsobenou při provádění krizových opatření, tedy například v případě ostrahy hranic, která měla povinnost provádět kontroly a pendlery by při návratu do Česka bez příslušného PCR testu nevpustila zpět domů.

Podle advokáta Petra Jindřicha Syrovátky zastupujícího stát, respektive ministerstvo vnitra, však měla zmíněná krizová opatření, která dopadla na pendlery, obecnou, nikoliv konkrétní povahu, proto na nich není možné zakládat odpovědnost státu. Podle něj se odškodnění související s krizovým zákonem vztahuje jen na poškození konkrétní věci. Jako příklad uvedl bagr zabavený státem při povodních za účelem opravy protržené hráze rybníka.

Podrobili jste se zákonu, nemáte nárok na odškodnění

K tomuto názoru se nakonec přiklonil i soudce Tomáš Mottl a žalobu Pavla Hutníka zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že krizový zákon v jeho ustanovení paragrafu 36 neposkytuje zákonný podklad pro to, aby taková škoda byla hrazena, uvedl k odůvodnění.

Soud podle něj stál před novou právní kauzou, kdy je třeba nalézat právo nově. Přiklonil se však k tradičnímu výkladu, že stát neodpovídá za škodu způsobenou právním předpisem jako takovým, kdy předmětné opatření má povahu obecně závazného právního aktu.

Pokud tímto obecným opatřením jsou ukládány nějaké právní povinnosti ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám, pak jsou to povinnosti uložené zákonem, za něž se odpovědnost nenese, protože takových povinností zákon ve vztahu ke svým občanům, fyzickým a právnickým osobám ukládá napříč celým právním řádem celou řadu a odpovědnost za to, že se jim občané podřizují, že jednají v souladu se zákony, z toho státu nevzniká, uvedl dále soudce. Pavlu Hutníkovi tak podle něj vznikla škoda proto, že vyhověl zákonu.

Soud nereflektuje pandemii

Advokát Michal Staněk ani jeho klient se závěrem soudu nesouhlasí. Co se týká sporu samotného, nárok nebyl rozporován, byl ale rozporován právnický důvod, proč by měl být proplacen. Soud se zjednodušeně řečeno přiklonil ke konstantnímu názoru judikatury, který ale nereflektuje pandemii covid-19, uvedl.

Vzhledem k nízké částce není možné odvolání ani dovolání, na druhou stranu se tím ale Hutníkovi otevřela přímá cesta k podání ústavní stížnosti, což také zvažuje. Tuto možnost u soudu zmínil a doporučil i sám soudce Mottl.

Nevylučuji, že ústavní soud z hlediska potřeby přijetí zákona, jeho ústavněprávních dopadů do práv a povinností určité skupiny obyvatel, jako byli pendleři, najde jiná východiska, jiná porušení, možná ústavně zaručených práv. Soud prvního stupně, který je soudem okresním, nemá tyto ambice a ani je mít nemůže na platformě tohoto případu, doplnil soudce.

Pavel Hutník má za to, že se soudce svým rozhodnutím vyhnul odpovědnosti a předal ji na jiné instance. Výsledek mě nepřekvapil, i když jsem ve skrytu duše věřil ve spravedlnost. Poradím se s advokátem, ale pravděpodobně podáme ústavní stížnost, okomentoval výsledek žaloby.

Kolem pendlerů panovaly zmatky, pravidla se rychle střídala

Pendleři loni zažili kvůli pandemii peripetie a neustále se měnící pravidla pro přechod hranic a možnost dojíždění do práce. Kolem nařízení vlády panovaly zmatky a často se v nich neorientovali ani ti, kdo je měli na hranicích kontrolovat.

Vláda pendlerům nejprve nařídila turnusový režim 21+14, což pro ně znamenalo možnost překročit hranice jen jednou za 21 dní a po návratu domů povinnou 14denní karanténu. Později vláda režim upravila na turnus 14+14, tedy přechod hranic jednou za 14 dní, poté byla opět povinná karanténa. Od 27. dubna 2020 turnusový režim skončil a pendleři mohli začít cestovat do práce denně, pokud jednou za 14 dní doložili negativní test na koronavirus. Hned 1. května 2020 ho vystřídala nová úprava, kdy pendleři mohli cestovat do práce denně po předložení negativního testu jednou za 30 dní.

PCR testy pro pendlery znamenaly propustku za prací, protože jim tuto povinnost uložil stát. A nešlo o levnou záležitost – průměrná cena jednoho PCR testu byla loni na jaře 2700 Kč. Testovacích míst bylo málo a bývala často zahlcená. Dnes stát přitom testy proplácí. Antigenní test zdarma si lidé můžou nechat udělat jednou za 3 dny, od června to budou 4 antigenní a dva PCR testy měsíčně.