Hlavní navigace

Největší problémy českých důchodů? Stárnutí, málo naspořených peněz i politici

Autor: Depositphotos
Jiří Hovorka

Zeptali jsme se pěti různých odborníků, jaké jsou největší problémy důchodového systému a jak by je vyřešili. Dostali jsme jasné odpovědi. Pokáráni v nich byli politici i lidé, kteří podceňují spoření na vlastní důchod.

Téma důchodové reformy je zpět. Nový premiér Andrej Babiš s ní počítá jako s jednou z priorit pro svoji vládu. Ta sice ještě nemá důvěru od poslanecké sněmovny, ale téma je tak zásadní, že by ho v budoucnu měla řešit každá vláda.

Debata o důchodové reformě v Česku probíhá už roky a je to znát i na odpovědích expertů, které server Měšec.cz oslovil, aby budoucí vládě poradili, na co se má hlavně zaměřit. Všech pět oslovených osobností jasně pojmenovalo problémy a navrhlo i způsoby řešení.

Helena Horská, hlavní ekonom Raiffeisenbank

Jaký je podle Vás největší problém českého důchodového systému?

Náš důchodový systém drží pohromadě jen obrovská solidarita ve společnosti: mladí přispívají na starší, bohatší na chudší. Ani tak silný růst ekonomiky, který nyní zažíváme, tento systém neuživí, natož aby se vytvářely rezervy na horší časy.

„Hladový“ (mějme na mysli podfinancovaný) důchodový systém nedovoluje radikálněji říznout do sazeb sociálního a zdravotního pojištění placeného jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci, které neúměrně zvyšují náklady práce v ČR a snižují čistý příjem zaměstnanců. Jen pro připomenutí: ČR má druhou nejvyšší sazbu sociálního pojištění hrazenou zaměstnavateli mezi zeměmi v OECD.

Solidarita mezi generacemi i mezi příjmovými skupinami zatím funguje velmi dobře. Ale v souvislosti se stárnutím populace budou docházet zdroje. Udržet výplatní poměr mezi důchodem a mzdou bude stále obtížnější. Podle propočtů samotného ministerstva financí bude za 30 let každý třetí Čech důchodce a na dvě osoby v produktivním věku bude připadat jeden důchodce. Za takových podmínek bude obtížné zajistit důstojnou penzi. Důchody od státu budou připomínat spíše almužnu než důstojné zabezpečení na stáří.

A jak by se podle Vás tyto problémy měly řešit?

První nejsnazší krok je začít zcela otevřeně říkat, jak to s důchodovým systémem vypadá a co opravdu od něj mohou současné mladé generace čekat. Takzvaně nalít si čistého vína. Důchod ze stávajícího systému bude jen dávkou na přežití – „životním minimem“. Občané s vyššími příjmy by měli spořit a je jedno jak, hlavně spořit.

Stát by měl jasně definovat, jakou úroveň důchodů je schopen financovat ze svých zdrojů. Tyto zdroje by měly jít primárně těm, kteří mají podprůměrné příjmy a nemohou si během svého aktivního života našetřit dostatek prostředků na důchod. Současný systém PAYG (pay as you go) je potřeba výrazně zjednodušit a zprůhlednit. Jak to udělat? Zavést „zaručený důchod“ pro všechny bez rozdílu. Každý bude pak dopředu vědět, na jaký důchod má nárok. Tato informace by měla být každému přístupná a měla by být na očích. Aby ti, co by chtěli mít vyšší důchod, si pokaždé uvědomili, že si musí na stáří našetřit. Jinak se musí spokojit se zaručeným důchodem.

A tento systém zaručeného důchodu placeného z PAYG doplnit výraznější podporou třetího soukromého pilíře důchodového pojištění tak, aby firmy pro zaměstnance, podnikatelé a zaměstnanci sami byli motivováni spořit si na stáří.

Martin Potůček, profesor veřejné a sociální politiky na Institutu sociologických studií, šéf bývalé důchodové komise, která radila vládě vedené Bohuslavem Sobotkou

Jaký je podle Vás největší problém českého důchodového systému?

Práce na důchodové reformě jsou při střídání vlád zatěžovány neproduktivní diskontinuitou, která vede ke značným ekonomickým i sociálním ztrátám. O dílčích změnách a reformách důchodového systému se pak často rozhoduje pod tlakem aktuální politické či hospodářské situace, bez posouzení dlouhodobých důsledků a bez širší podpory napříč politickým spektrem.

A jak by se podle Vás tento problém měl řešit?

Nutným prvním krokem k řešení by bylo ustavení stálé – nejlépe nadresortní – institucionální základny, zajišťující analýzu, prognózování, komunikaci a následné rozvážné rozhodování o důchodovém systému. Ta by se ve své činnosti mohla inspirovat i Tezaurem problémů a návrhů k pokračování důchodové reformy. Uvedený dokument, jakýsi odkaz končící Odborné komise pro důchodovou reformu, nabízí celou řadu podnětů a inspirací k řešení nazrálých problémů budoucím reformátorům.

Marie Zemanová, generální ředitelka ČSOB Penzijní společnosti

Jaký je podle Vás největší problém českého důchodového systému? A jak by se podle Vás měl řešit?

Problémů je několik. Jako hlavní bych asi uvedla stárnutí populace, což může vést k nedostatku prostředků v takzvaném státním prvním pilíři, což bohužel zatím není kompenzováno objemem prostředků i v tom třetím, dobrovolném pilíři. Je proto třeba hledat cesty, jak dostat do systému více prostředků, a těch může být samozřejmě vícero a mohou/měly by fungovat vedle sebe zároveň. Ať už mluvíme třeba o povinných příspěvcích zaměstnavatelů, vyšší motivaci ze strany státu či větší osvětě o potřebě spoření na stáří. Naši občané zatím dostatečně a včas na stáří nemyslí a nejsou zatím zvyklí si na něj odkládat. Ať už formou penzijka, pravidelných investic či jakkoli jinak. Já vždy říkám, že forem spoření či investic by měl mít každý víc.

Vít Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů a člen bývalé důchodové komise, která radila vládě vedené Bohuslavem Sobotkou

Jaký je podle Vás největší problém českého důchodového systému?

Že soukromý důchodový pilíř, který byl spuštěn v roce 1994, dosud nepřináší prakticky žádné důchody a tím se nenaplňuje očekávání, že bude zvyšovat celkový náhradový poměr důchodů pojištěnců, kteří po většinu svého pracovního života dosahovali středních a vyšších výdělků – u nich představuje odchod do důchodu razantní snížení jejich příjmové situace. U občanů s nižšími příjmy je tento skok výrazně mírnější. Jde o to, aby se prostředky naspořené ve III. důchodovém pilíři proměňovaly v doživotní penze, jako je tomu ve státním důchodovém pojištění.

Současně je třeba se zabývat zajištěním možností dřívějšího odchodu do starobního důchodu pro zaměstnance, kteří po dlouholetém výkonu namáhavých či rizikových prací nemohou vydržet z důvodu omezení s tím souvisejících v práci až do dosažení důchodového věku stanoveného zákonem. Současně je zapotřebí udržovat dlouhodobou finanční stabilitu průběžného důchodového pilíře a podle výsledků ekonomiky zvyšovat dále vyplácené důchody tak, aby nezaostávaly za vývojem mezd.

A jak by se podle Vás tyto problémy měly řešit?

Vytvořit podmínky pro plné zapojení pracujících osob (zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné) do soukromého důchodového pilíře, zejména úpravou anuit (penzí, které se dnes ze spoření na důchod vyplácejí – poznámka redakce), vytvořením státní anuitní společnosti, zavedením povinné účasti v doplňkovém penzijním spoření pro osoby vstupující poprvé do zaměstnání, zavedení povinných příspěvků zaměstnavatelů na toto spoření jejich zaměstnanců apod.

Daniel Münich, ekonom z think tanku Idea při institutu CERGE-EI

Jaký je podle Vás největší problém českého důchodového systému?

Největší problém je dlouhodobá finanční udržitelnost při současném zachování důstojné výše důchodů pro všechny, ústavním soudem požadované míře zásluhovosti, únosného daňového zatížení a snesitelně vysokému věku odchodů do důchodu.

Již parciální problém je jeho složitost pro občany a potom třeba příliš dlouhá povinná doba pojištění.

dan_nemovitost

A jak by se podle Vás měl řešit?

Celou řadou dílčích opatření na mnoha frontách, protože jedno zázračné řešení neexistuje. Řešení klíčového problému se určitě nenabízí ve formě budování kapitálových (spořících) pilířů.

Anketa

Jaký z problémů, které odborníci v anketě zmínili, je podle vás ten největší?

Našli jste v článku chybu?