Vysvětlíme, co je od 30. 7. 2020 nového, nač si musíte dát pozor, aby vůči vám neplatila třeba písemnost, kterou jste nikdy nečetli.
Za důležité písemnosti, jejichž způsob doručování zákoník práce upravuje, označuje písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (takže jde např. o výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, přeložení), odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr nebo platový výměr a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Tyto dokumenty musí být (podle § 334 odst. 1 ZP) doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.
Zaměstnavatel to nemá jednoduché, když vás shání
Doposud vám jako zaměstnanci písemnost doručuje zaměstnavatel (dle § 334 odst. 2 ZP) do vlastních rukou na pracovišti, ve vašem bytě nebo kdekoliv budete zastiženi anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
Z toho někteří právníci dovozují podle mého názoru nesprávný závěr, že „zaměstnavatel tak za stávající právní úpravy prakticky může volit mezi jednotlivými alternativami doručování a žádná z těchto alternativ není preferována“. S takovým zjednodušujícím přístupem se nelze ztotožnit.
Kupříkladu Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2036/2017, ze dne 7. 11. 2018) konstatuje, že při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nemůže postupovat podle vlastní úvahy. K doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb smí přistoupit, jen není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci sám na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Popřípadě aby mu písemnost doručil prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.
Kdy není možné, aby zaměstnavatel písemnost určenou do vlastních rukou doručil zaměstnanci sám, zákon blíže nestanoví. To pak může autoritativně posoudit jen soud. A vy toho můžete i využít, pokud chcete zneplatnit třeba výpověď. Ostatně už jsme vám přiblížili případ, na jaké komplikace si zaměstnavatel zadělal, když poslal výpověď zaměstnanci poštou místo toho, aby mu ji předal na pracovišti, nebo se o to aspoň pokusil. Nejvyšší soud ČR ji proto neuznal za platnou.
Výpověď se primárně předává na pracovišti
Písemnost podle nového znění § 334 odst. 2 ZP doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci
- kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,
- prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
- prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo
- prostřednictvím datové schránky.
Novela zákoníku práce tedy vypouští pokus o doručení písemnosti v bytě zaměstnance či jinde, kde může být zastižen, ale povinný primární pokus o doručení na pracovišti zůstává, ba je tato povinnost zaměstnavatele zdůrazněna. Není-li doručení na pracovišti možné, není už zaměstnavatel při výběru ostatních možných forem doručování omezen. I když doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo prostřednictvím datové schránky zůstane asi minoritní záležitostí kupř. snad v IT oborech nebo při doručování zaměstnancům na manažerských pozicích nebo řekněme advokátovi, který přerušil výkon advokacie a nechal se na právnickém nebo jiném místě zaměstnat.
Další změny v zákoníku práce
Nově se v § 335a ZP upravuje doručování zaměstnavatelem zaměstnanci prostřednictvím datové schránky. Prostřednictvím datové schránky může zaměstnavatel písemnost doručit jen tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas. Jestliže se zaměstnanec nepřihlásí do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání písemnosti do datové schránky, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty. Obdobně pak dle nově doplněného § 337 odst. 6 ZP, jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost určenou zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky.
Písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky je doručena dnem dodání písemnosti do datové schránky, přičemž se nepoužijí § 337 odst. 4 a 5 zákoníku práce upravující doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, tedy e-mailem. Novela tak upouští od podmínky podepsání písemnosti uznávaným elektronickým podpisem a podmínky potvrzení převzetí písemnosti zaměstnancem zaměstnavateli datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.
Doručování poštou na adresu, kterou zaměstnavateli sdělíte
Nově bude zaměstnavatel zasílat zaměstnanci důležité písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nikoli na poslední adresu, která je zaměstnavateli známa, ale na adresu, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. O určování, kam poslat zaměstnanci zásilku s důležitou písemností, jsme psali zde. V tomto smyslu se mění ust. § 336 odst. 1 zákoníku práce. Je tedy na vás, abyste zaměstnavateli sdělili, kam si přejete doručovat důležité písemnosti, pokud vám je třeba během vaší pracovní neschopnosti nebude moci předat přímo na pracovišti.
Zaměstnanec sám bude povinnou osobou, která bude písemně nahlašovat správné a aktuální údaje k doručování a ponese tak parciální odpovědnost v oblasti doručování. Nesete tak určitou odpovědnost za to, aby zaměstnavatel měl vždy vaši aktuální adresu, abyste se k písemnostem, které vám posílá, dostali, mohli se s nimi skutečně seznámit, aby se nestalo, že dojde k fikci doručení – písemnost bude považována za doručenou na jiné adrese, i když jste ji nepřevzali, nepřečetli, což by se vám mohlo vymstít, protože byste se třeba nemohli včas bránit výpovědi, se kterou nesouhlasíte, kterou shledáváte neplatnou, nespravedlivou apod.
Pozor na fikci doručení
Další významnou změnou, kterou novela přináší, je právě úprava fikce doručení v § 336 odst. 3 a 4 ZP. Dosud platí, že pokud jste nebyli poštovním doručovatelem zastiženi, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Jste vyzváni písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, abyste si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedli. Jestliže tak neučiníte, bude se písemnost považovat za doručenou – nastane tedy fikce doručení k poslednímu dni uplynutí desetidenní lhůty a písemnost se vrátí zaměstnavateli.
Háček je v tom, že Česká pošta takovouto službu vůbec nenabízí. Nabízí jen lhůtu k uložení poštovní zásilky na 15 kalendářních dnů. (A to je někdy obrovský rozdíl – 15 kalendářních dnů a 10 pracovních dnů, zvláště, když v daném čase na jinak pracovní dny připadnou svátky.) Lhůta 10 pracovních dnů stanovená zákoníkem práce nekoresponduje již 14 let s poštovními podmínkami nejčastěji využívaného poskytovatele poštovních služeb – České pošty, které stanoví jako standardní lhůtu k uložení zásilky 15 kalendářních dnů, tedy nikoli pracovních. A tak místo toho, aby stát donutil státní podnik, aby upravil poštovní podmínky, raději se mění zákon. Nově se tedy lhůta k uložení zásilky mění na 15 kalendářních dnů (z 10 pracovních dnů).
I nadále platí, že pokud zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zachována zůstane i povinnost doručovatele poučit zaměstnance o následcích nepřevzetí písemnosti, ovšem s rozdílem, že již nebude nutné sepsat o tomto poučení písemný záznam (změna na závěr textu ust. § 336 odst. 4 zákoníku práce).
Fikce doručení i vůči zaměstnavateli
A nakonec se uzákoňuje fikce doručení i vůči zaměstnavateli, když se v § 337 odst. 3 zákoníku práce na konci doplňuje věta: „Jestliže zaměstnavatel odmítne převzít písemnost, neposkytne součinnost nebo jinak znemožní doručení písemnosti v místě sídla nebo v místě podnikání zaměstnavatele, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k takové skutečnosti došlo.“ Tuto změnu už jsme vám avizovali dříve a objasňovali důvody v článku Co se změní na pravidlech, když vy dáváte výpověď zaměstnavateli?
ČLÁNKY DO MAILU