O tom, zda je možné na burze vydělat, panuje ve finančním světě mnoho pohádek a pověstí. Každý již asi slyšel o obchodnících, kteří vydělali miliony, a naopak o smolařích, kteří na burze prohráli střechu nad hlavou.
Zmíněnou otázkou se již zabývaly stovky odborných mozků a výsledky bývají většinou obdobné. Pokud obchodník nedisponuje zvláštními informacemi, které nemá nikdo jiný, bude pravděpodobně jeho průměrný výdělek nula.
To samozřejmě obchodníci s cennými papíry neslyší rádi a i z tohoto důvodu se na nás z nejrůznějších médií hrne množství doporučení, kterýže analytik z kteréhože ústavu nám radí držet akcie Komerční banky, zatímco je vhodné prodávat České energetické závody.
Podobná doporučení zpravidla nemají smysl, což odůvodňuje tzv. hypotéza efektivních trhů. Za předpokladu, že mají všichni hráči k dispozici stejné informace, je nepravděpodobné, že některý z nich bude dlouhodobě ve své činnosti profitovat.
Hází-li tisíc lidí kostkou, je velmi pravděpodobné, že někteří z nich hodí třikrát po sobě šestku. To ale ani v nejmenším neznamená, že zmíněný obchodník musí hodit šestku i po čtvrté.
Většina makléřů vám obvykle poví, že jejich obchody jsou celkově výdělečné, a jejich klienti, až na výjimky, neprodělávají. Takováto informace má pro nás nulovou hodnotu, neboť je nepochybně zbytečná. Stejně jako v šachách, i na burze musí být stejné množství poražených, jako vítězů.
Těžko tedy uvěřit geniálním makléřům. Je dobré si uvědomit, z čeho obvykle takové makléřské firmy žijí. Je tomu zpravidla z provizí z objemu obchodů. Stěží narazíte na firmu, která by žila pouze z podílu na zisku investovaných aktiv a která by naopak ručila za kapitálovou ztrátu. To samo o sobě svědčí, že burza je hra jako každá jiná.
Existuje kvantum ekonomicko-statistické teorie, která sama o sobě může dát sofistikovanějším obchodníků určitou výhodu nad těmi méně odbornými. Těžko ale zmíněné teorie pomohou hráčům vydělat na efektivních trzích.
Ze zmíněného by se tedy dalo usoudit, že vydělat mohou pouze společnosti zaměstnávající vzdělané odborníky na úkor těch firem, jejichž pracovníci bez hlubších teoretických znalostí pouze koukají do monitoru a dávají rádoby fundované rady.
České makléřské společnosti na tom nejsou o mnoho lépe. V loňském roce pouze 5 obchodníků s cennými papíry z 16 sledovaných vykázalo zisk. Ostatní se topili ve ztrátě. Ostatně i toto dokládá výše zmíněnou hypotézu. Mají-li makléřské firmy nižší obrat, tradičně se dostanou do ztráty a jejich „ziskové“ obchody je zřídkakdy zachrání.
Mezi populací v současnosti totiž slábne zájem investovat do cenných papírů, ať už z důvodu nízké rentability podobných obchodů, nebo příliš vysokého rizika. Každého zkrátka nebaví poslouchat od rána do večera pouze špatné zprávy.
Našim současným obchodníkům ztěžují život i stále se zhoršující podmínky jejich činnosti. Pro zachování licence je např. nezbytné mít základní kapitál vyšší než 27 milionů korun, což je bez silného zahraničního investora obtížné. Současných 105 brokerských firem může velice snadno klesnout i na polovinu, což je zvlášť pikantní vzhledem ke skutečnosti, že v roce 1997 jich bylo ještě 450.