Kdy po vás může chtít zaměstnavatel uznání dluhu?

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že ze samotného uznání jistiny (dluhu) nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství, a to zejména za situace, kdy byl uznáván dluh promlčený. Byť byl uvedený závěr vysloven v řízení, jež se týkalo uznání promlčeného dluhu, uplatní se i v případě, že se jedná o dluh (jistinu a její příslušenství), který v době, kdy byl tento jednostranný právní úkon učiněn, ještě
promlčen nebyl (nemohl být).

Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním svého závazku, tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Ze samotného uznání jistiny nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství. Proto nebylo-li právo na úrok z prodlení písemně uznáno, promlčuje se v tříleté promlčecí době, která začne běžet ode dne, kterým mohlo být uplatněno poprvé, vyložil a doplnil dosavadní výklad Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 4616/2018, ze dne 19. 11. 2019).

Sporný případ uznání jistiny dluhu, nikoliv jeho příslušenství

Dne 25. 10. 2005 byl, v projednávaném případě, zjištěn schodek na zaměstnankyni svěřených hodnotách. Dne 26. 10. 2005 zaměstnankyně písemně uznala svůj dluh co do důvodu a výše a současně se zavázala jej uhradit formou měsíčních splátek po dobu jednoho roku, splatných do každého 15. dne v měsíci. (Od této doby začala plynout desetiletá promlčecí doba.)

Zaměstnavatel se domáhal (žaloba byla podána dne 4. 5. 2012), aby mu zaměstnankyně mimo (uznané) jistiny dluhu zaplatila také úroky z prodlení, které se váží k neuhrazené jistině. Ze samotného uznání jistiny nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství, a nebylo-li právo na úrok z prodlení písemně uznáno, promlčuje se v tříleté promlčecí době, která začne běžet ode dne, kterým mohlo být uplatněno poprvé. Z listiny označené jako Uznání dluhu ze dne 26. 10. 2005 nevyplývá, že by zaměstnankyně učinila také úkon uznání příslušenství (úroku z prodlení), s ohledem na to, že dluh měl být splacen až na základě měsíčních splátek po dobu jednoho roku, k tomu ani nebyl důvod.

Dluh musela zaplatit i s úroky

Znamená to, že nárok (právo) na úrok z prodlení s placením (uznaného) dluhu písemně uznán nebyl. Došlo-li přesto při plnění tohoto (uznaného) dluhu k prodlení, mohl zaměstnavatel požadovat po zaměstnankyni úroky z prodlení, což také učinil. Nárok (právo) na tyto úroky z prodlení se promlčuje jako celek, přičemž promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kterým se zaměstnankyně ocitla v prodlení se splněním svého závazku (dnem 27. 10. 2006), a trvá tři roky, tedy do dne 27. 10. 2009.

Závěr odvolacího soudu, že listina ze dne 26. 10. 2005, jíž zaměstnankyně písemně uznala svůj dluh vůči zaměstnavateli, má za následek, že prodlužuje promlčecí dobu na 10 let, a proto je námitka promlčení vznesená žalovanou (zaměstnankyní) nedůvodná, neboť žalobce podal žalobu přibližně v polovině běhu této lhůty, není ve vztahu k požadovaným úrokům z prodlení správný, zhodnotil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis.
zn. 21 Cdo 4616/2018, ze dne 19. 11. 2019).