Kdy může dárce v nouzi požádat o vrácení daru? Případ muže s invalidním důchodem a zrušení daru exmanželce.

• Muž s invalidním důchodem 3. stupně ve výši kolem 12 000 Kč neuspěl u soudu se zrušením daru pro svou hmotnou nouzi, a to poloviny bytu exmanželce, jež ho opustila.
• Proč je pro dárce, který upadl do nouze, těžké získat zpět darovanou věc?

Manžel daroval manželce v roce 2017 polovinu bytu v osobním vlastnictví, přesněji řečeno převedl na ni bezúplatně ideální spoluvlastnický podíl na něm ve výši 1/2. Jenomže manželství bylo v únoru roku 2021 rozvedeno.

V rámci dohody o vypořádání společného jmění manželů se rozvedený manžel zavázal zaplatit bývalé manželce vypořádací podíl 130 000 Kč s měsíčními splátkami 3580,50 Kč. Muž se však dostal do celkově velmi složité životní situace.

Majetkové a příjmové poměry dárce

Muž je pacient s neurologicko-ortopedickým onemocněním s progresí, s postižením srdce a plic, byla mu přiznána invalidita III. stupně, není schopen pracovního zařazení a je odkázán na pomoc jiné osoby.

Pobírá (resp. v r. 2023, kdy byla výše zjišťována soudem) invalidní důchod 3. stupně ve výši (a to od ledna 2021) 11 456 Kč, příspěvek na mobilitu 550 Kč, příspěvek na péči 4 400 Kč. Přitom vlastní automobil Ford Mondeo (rok výroby 2002).

Měsíčně platí za internet 450 Kč a za telefon 600–700 Kč. Náklady spojené s bydlením, v bytě, o který jde a ve kterém muž bydlí, a to ve výši 7669 Kč, hradil za muže jeho otec.

Na podzim roku 2021 navrhla exmanželka exmanželovi zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k dané nemovitosti – k danému bytu (jehož vlastní každý z nich ideální jednu polovinu). V reakci na to učinil muž odvolání daru pro nouzi. Odstoupení od darovací smlouvy a výzva k vrácení daru byly exmanželce doručeny ještě na samém sklonku roku 2021.

Na to ovšem, jak  jistě předpokládáte, exmanželka nepřistoupila, a tak ji muž musel zažalovat. Domáhal se žalobou určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu žalované o velikosti ½  a tím i výhradním vlastníkem bytové jednotky. Když by soud rozhodl dle žalobního návrhu, dosáhl by exmanžel svého, tedy zrušení (odvolání) daru a byt by byl znovu v jeho výlučném vlastnictví. 

Soudy ovšem žalujícímu exmanželovi nevyhověly.

Kdy a za jakých podmínek lze zrušit (odvolat) dar pro nouzi dárce

Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu. (§ 2068).

Nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Obdarovaný sám však nemá povinnost vrátit dar nebo poskytnout dárci nutnou výživu, je-li sám v obdobné nouzi jako dárce.

O jakou musí jít nouzi, aby došlo ke zrušení darování

Občanský zákoník nedefinuje ani pojem „nouze“, ani „nutná výživa“.

Z hlediska rozsahu vyživovací povinnosti o. z. zakládá

• právo na stejnou životní úroveň (ust. § 915 u výživného dětí),
• na přiměřenou výživu (ust. § 760 u rozvedeného manžela, ust. § 920 u neprovdané matky),
• na slušnou výživu (ust. § 1666 u pozůstalého manžela či těhotné vdovy),
• na nutnou výživu (ust. § 1665 u nepominutelného dědice).

Soudci Nejvyššího soudu, k němuž se případ dostal, proto zalistovali v odborné literatuře:

Za nouzi je považována situace, kdy dárce nikoliv vlastním zaviněním nemá na nutnou výživu vlastní, případně na nutnou výživu osob, které je povinen vyživovat ze zákona. Pojmem nutná výživa pak je třeba chápat zajištění základních potravin nezbytných k přežití, zajištění základního ošacení, zajištění možnosti základního bydlení a případně zajištění léků nezbytných k životu dárce. Při poskytnutí nutné výživy je samozřejmě třeba zohlednit i další dávky, které může dárce získat (dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení apod.).

Darování nevytváří mezi dárcem a obdarovaným standardní vyživovací povinnost, kterou by bylo možno dokonce soudně vynucovat. Je proto namístě zaujmout k pojmu nutné výživy v kontextu revokace daru spíše restriktivní výklad.

Dárce, ať již je v jakémkoli postavení vůči obdarovanému (tj. jako rodič by měl právo na slušnou výživu nebo jako rozvedený manžel na přiměřenou výživu), má právo revokovat dar pro svou nouzi jen tehdy, nedostává-li se mu výživy nutné. Relevantní je, zda dárce v nouzi dosáhne nebo nedosáhne na tzv. existenční minimum.

Pojmy „nouze“ a „nutná výživa“  tedy nejsou tedy v zákoně definovány.

Lze dovodit, že jde o nejomezenější rozsah výživného, které dárce může po obdarovaném požadovat, tedy nižší, než v případě stejné životní úrovně (§ 915), výživy přiměřené (§ 760, § 920), slušné (§ 1666), a z hlediska rozsahu se tak vztahuje na nutné potřeby dárce (resp. osoby na jeho výživu odkázané).

Konkrétně jde o nezbytné životní potřeby, jimiž jsou bydlení, ošacení, strava a zajištění odůvodněných potřeb daných individuálními poměry dárce (jako např. náklady se zdravotním stavem), ale pouze v nutném rozsahu.

Řešení případu

V daném případě nižší soud při posuzování nouze a nutné výživy (podle ust. § 2068 odst. 1) vyšel z životního a existenčního minima tak, jak jsou definovány zákonem o životním a existenčním minimu a dovodil, že nutná výživa se zpravidla bude pohybovat mezi životním a existenčním minimem, s připočtením nezbytných nákladů na bydlení (které tato minima nezohledňují).

Nejvyšší soud kladně zhodnotil, že nižší soud zkoumal (a zahrnul do svého posuzování) i individuální okolnosti dané věci, tedy že žalobce není schopen zajistit si nutnou výživu vlastní prací (je odkázán na invalidní důchod III. stupně), že má zvýšené náklady se zdravotním stavem (2 000 Kč měsíčně), s potřebou péče třetí osoby a s omezenou mobilitou (hrazenými příspěvky pobíranými od státu).

Správně též zhodnotil, že žalobce neměl v rozhodném období (v prosinci 2021, kdy nastaly účinky odstoupení od darovací smlouvy) náklady s bydlením (neboť je hradil jeho otec).

Nejvyšší soud ČR tak v rozsudku (spis. zn. 33 Cdo 1399/2024, ze dne 23. 4. 2025), shledal úvahu nižšího soudu jako správnou a úplnou, když žalobci nevyhověl.

Ohledně nákladů na bydlení a přiznání, že je hradí jeho otec, asi udělal žalobce klíčovou chybu. Spíše měl žalobce žádat o sociální dávky na bydlení nebo se měl s otcem dohodnout, že ten mu bude na úhradu nákladů spojených s bydlením jen půjčovat a žalobce mu to bude v budoucnu splácet, i kdyby se dalo předpokládat, že otec mu dluh odpustí.

Soud označil za bezvýznamné námitky žalobce týkající se jeho zhoršujících se poměrů po odvolání daru pro nouzi (v důsledku inflace). Jelikož žalobce neodvolal dar pro nevděk, nýbrž pro nouzi, jsou bez právního významu i jeho námitky týkající se chování žalované (že ho v jeho situaci opustila).

Invalidní exmanžel se tedy vrácení daru – spoluvlastnického podílu na bytu – po exmanželce nedomohl, a to ani u Nejvyššího soudu a ještě musí exmanželce uhradit náhradu nákladů soudního řízení.