Pro server Měšec.cz jsem již dříve napsal články, které popsaly nejrůznější zajímavé historické příběhy ze světa financí nebo se věnovaly vztahu významných osobností ke světu peněz. Protože mám od čtenářů pozitivní ohlasy, chci vás nyní stručně seznámit s dalšími zajímavostmi z této oblasti.
Nepokoušej bankéře
Významný bankéřský rod Welserů z bavorského města Augsburg se rovněž významnou měrou zapsal do dobývání, respektive objevování Jižní Ameriky.
Začalo to tím, že poskytovali veliké úvěry Habsburkům. Když pak německý císař a španělský král Karel V. nebyl schopen tyto úvěry splácet, získali od něj Welserové právo na kolonizaci území na území dnešní Venezuely. Získali dokonce právo zde „navěky“ jmenovat svého místodržícího.
Po roce 1528 proto mohli vysílat expedice do povodí řeky Amazonky a do Kordilér (And). Měli v plánu zde zavést důlní těžbu zlata, tento drahý kov rovněž získávali od domorodců. Jako „vedlejší produkt“ jejich obchodů také rozšiřovali zeměpisné znalosti o oblasti, ve které působili. Zmíněné obchody Welserů ovšem nakonec byly neúspěšné.
Čtěte také:
Pro dokreslení této činnosti Welserů považuji za nutné popsat také jejich soud s Němcem Nikolausem Federmannem (1500–1542), který do Venezuely přišel v jejich službách v roce 1530. Žalovali jej za porušení smlouvy a za zatajení získaných fondů, respektive předmětů z drahých kovů, získaných od domorodců. Soud probíhal v Gentu a ve Valladolidu.
Federmann se ovšem aktivně bránil – na Welsery podal i protižalobu na vyhýbání se placení daní a poškozování zájmů španělského krále.
Dne 19. srpna 1540 byl však Federmann okolnostmi donucen souhlasit s finančním vyrovnáním s Welsery. Jako luterán se ovšem dostal do rukou španělské inkvizice a v únoru 1542 zemřel ve vězení ve Valladolidu. Zjednodušeně řečeno, jenom blázen nebo sebevrah se soudí s mocnými bankéři (neboť „s bankéři se nežertuje“).
Dluhy z drahých kovů
Náš významný barokní malíř Petr Brandl (1668–1735) zabředl díky neúspěšné investici do zlatého dolu v Jílovém u Prahy do tak velkých dluhů, že se jich nezbavil do konce svého života.
Neúspěšné investici do stříbrných dolů na Sardinii se v roce 1838 nevyhnul ani největší francouzský romanopisec Honoré de Balzac (1799–1850).
Vztah pojišťovnictví a sportu
Je vám známé, že (1822–1865), spoluzakladatel a první starosta tělocvičného spolku Sokol, byl majitelem generální agentury italské pojišťovací společnosti Nuova Societa Commerziale d´Assecuriationi?
V další části článku se věnuji nejrůznějším zajímavým podvodům ve finančním sektoru.
Tunelování odhalené sebevraždou
V roce 1902 byl odhalen opravdu „obrovský tunel“ ve Svatováclavské záložně. Vyšetřování začalo dne 22. března 1902, kdy ve vlaku spáchal sebevraždu Josef Ort, její čelný představitel. Podezřelé bylo již to, že měl u sebe ohromnou peněžní částku, k čemuž neměl žádný zřejmý důvod.
Především se zjistilo, že vedoucí pracovníci záložny zpronevěřili značné finanční prostředky, že půjčovali nesplatitelné úvěry předluženým osobám nebo přebírali zjevně prodělečné podniky. Ztráty pak zakamuflovali v účetnictví záložny.
Záložna samozřejmě zkrachovala a její vedoucí zaměstnanci byli odsouzeni do vězení.
Bony zůstaly „za nehty“ likvidátorek
K dalšímu podvodu došlo těsně po sametové revoluci, tuším v Bratislavě. Podvod spáchaly dvě pracovnice centrální banky, které měly úředně znehodnotit takzvané tuzexové bony, které byly poškozeny či opotřebovány svým oběhem.
Předpokládám, že si alespoň někteří ze čtenářů pamatují, co bony byly. Pro ty ostatní – šlo o jakési peníze či poukázky na zboží z dovozu, které šlo oficiálně získat pouze směnou za legálně získanou volně směnitelnou měnu.
O zničení těchto „bonů“ sice sepsaly a podepsaly příslušný protokol – „bony“ si ovšem ponechaly a použily je pro nákupy v Tuzexu, respektive je prodaly. Udělaly ovšem trapně hrubou chybu – začaly se chlubit svým náhlým bohatstvím, v důsledku čehož se přišlo na jejich trestnou činnost.
Obětní beránek, nebo padouch?
Další kroky vás, milí čtenáři, zavedou do „sladké“ Francie, konkrétně do obchodní banky Société Generale (což je mateřské banka „naší“ Komerční banky).
V Société Generale byl od roku 2000 zaměstnán Jerome Kerviel, který byl zodpovědný za provádění takzvaných arbitráží. Postupně neoprávněně překračoval povolený objem obchodů, a to od malých částek až po velké. Jeho obchody postupně dosáhly až obrovských 49 miliard eur, což bylo více, než činila tržní kapitalizace banky. Kervielem prováděné obchody byly ovšem ziskové (údajně dosáhl zisku 1,4 miliardy eur).
Neautorizované obchody svého makléře Kerviela banka Société Generale objevila na začátku roku 2008 a okamžitě vydala příkaz k jejich uzavření. Naneštěstí se tak stalo v době prudkého poklesu na trzích. V důsledku toho činily ztráty z těchto obchodů značných 4,9 miliardy eur.
Podle prohlášení představitelů banky Kerviel takto neoprávněně obchodoval sám, tedy bez vědomí, spolupráce nebo dokonce bez příkazů svých nadřízených. Sám Kerviel tvrdil, že stejně jako on postupovali rovněž další obchodníci Société Generale.
Kerviel byl zatčen a vyšetřován, s policií ochotně spolupracoval, byl však odsouzen do vězení. Mnoho lidí se domnívalo, že se jednalo o jakéhosi „obětního beránka“. Jinak řečeno, práce v bance je sice slušně placená, ale může být také velmi riskantní.
ČLÁNKY DO MAILU