InterRail. Tipy na levné cestování vlaky po Evropě

Tipy a zkušenosti autora

Pro cestu ze země vašeho bydliště není třeba kupovat si jízdenku až do první stanice za hranicí. Jízdenky se vydávají i do hraničního bodu, který bývá označován jako „Gr.“ (například Břeclav Gr.). Problém ovšem bývá, že tato jízdenka není mezinárodní a má tedy omezenou časovou platnost jízdenky vnitrostátní. Určitou možností je rovněž kilometrická banka, kde vyplníte v kolonce pro cílovou stanici (při návratu pro stanici výchozí) hraniční bod.

InterRail si nemusíte kupovat ve státě svého bydliště, ale lze jej zakoupit v každém členském státě. I když tady možná budete na zaměstnance u přepážky působit poněkud exoticky.

Při vystavení InterRail potřebujete průkaz totožnosti – tedy občanský průkaz nebo cestovní pas. Vezměte si s sebou tedy pro koupi Interrailu ten doklad, se kterým budete cestovat (pozor na dobu platnosti), jelikož po vás průvodčí může pak ve vlaku chtít, abyste se takto prokázali.

Využití InterRail nekončí jen u prázdninového cestování, ale lze jej využít i pro cesty pracovní nebo studijní. Já takto cestoval například na veletrh do Dortmundu (a zpět), za využití přímého nočního vlaku z Prahy. Jízdu, která mi zbyla, jsem zužitkoval jedno odpoledne k návštěvě Kolína nad Rýnem. Zda se vám Interrail vyplatí, si můžete porovnat s cenami dopravců v té které zemi např. na stránkách www.db.de (Německo), www.renfe.es (Španělsko), www.pkp.pl (Polsko), www.sncf.fr (Francie) atd. Porovnání však provádějte k datu vámi naplánované cesty, abyste si byli jistí, že nepropásnete třeba sezónní slevu nebo slevu za včasnou rezervaci.   

Tipy a zkušenosti autora

Je určitě dobré, podívat se dopředu na seznam zúčastněných železnic v tom kterém státě a především na jejich logo. Pokud přijede vlak s jiným logem, raději se zeptejte průvodčího, zda Interrail platí i na tento vlak. Omyl vám totiž nemusí projít, tak jako naštěstí prošel mně na trase Nassjö-Jönköping ve Švédsku.

Na vysokorychlostní vlaky se většinou prodává místenka k InterRail. Může se vám ovšem stát, tak jako se to stalo mně ve Francii, že vám budou na pokladně zarytě tvrdit, že místenky k InterRail už na daný spoj nejsou. V takovém případě se běžte podívat k vlaku a zeptejte se průvodčího, jestli je do vlaku možný nástup i bez místenky, případně kolik stojí místenka u něj. Nedivil bych se, kdyby měl průvodčí na celou věc jiný názor, než měli na pokladně.

Cestu si můžete naplánovat ještě doma a místenky na noční spoje si koupit už na mezinárodních pokladnách v ČR. Pokud budete cestovat v sezóně, pak bych takový postup opravdu doporučil. Komunikace s počítačem ze strany pracovníka drah na přepážce je pak pro úspěch klíčová. Pokud máte štěstí, můžete mít hotovo za 20 minut, pokud ne, tak třeba za 2 hodiny (takže jděte raději na přepážku mimo špičku). Vše totiž záleží na tom, jak si počítač bude rozumět s číselnými kódy, které do něj zaměstnanec zadá, od nich se pak bude odvíjet cena místenky. Ujistěte se tedy, že jste si skutečně koupili místenky k Interrailu. I když před osmi lety jsem mnohdy cestoval s místenkami, na kterých byly kódy, které nebyly pro InterRail, případně kódy chyběly zcela. Ale z vlaku mě nikdy nevyhodili. InterRail je prostě tak trochu „džungle“.

Místenka není mnohdy jen zbytečná zátěž, ale často i nutnost. U našich severních sousedů se můžete setkat s fenoménem, který já osobně nazývám „Polský kult nočního vlaku“. Poláci cestují po své zemi hodně, mnohdy vlakem a dost často v noci. Může se vám tedy stát, že po hranici sedíte v kupé sami, za první stanicí za hranicí už je vás v kupé sedm, a to i ve tři ráno.    

Tipy a zkušenosti autora

Zajít na informace můžete, to je pravda, otázka zní, jestli se dozvíte to, co potřebujete. Ve španělské Galicii mi zarytě tvrdili, že pro cestu z Hendaye do Paříže můžu využít noční vlak, který navazuje na spoj La Coruňa-Hendaye. Tak jsem v devět večer nakráčel s asi dvacítkou dalších lidí do vestibulu nádraží v Hendaye, abychom se dozvěděli, že vlak na Paříž v září nejezdí pro pravidelnou údržbu. Pokud vám tedy roaming netrhá kapsu, je lepší si spojení ověřit ještě na Idosu, než trávit noc na lavičce.

Na důležité přípoje si raději vezměte časovou rezervu. Na přípoj v Malmö jsem si raději vzal rezervu tři a půl hodiny. Noční vlak byl totiž jediný přímý spoj do Berlína, kdyby ujel, čekala mne cesta běžnými vlaky přes Dánsko. Náš vlak ze Stockholmu měl problémy s brzdami, takže dojel se zpožděním 3 hodiny 15 minut. Vlak na Berlín jsem stihnul, ale nadával jsem jako špaček.

Plánovat pak můžete, jak chcete, ale překvapením se nevyhnete. Takto mi zrušili kvůli stávce noční vlak, který jsem chtěl využít pro cestu z Benátek do Salzburgu. Nakonec nás vzal alespoň do Villachu vlak, který jel z Říma do Vídně, protože byl ale plný, většina seděla na chodbě.  

Tipy a zkušenosti autora

Drobné se vám vyplatí taky v situaci, kdy vám ujede v noci přípoj. Ne na každém nádraží je otevřená čekárna, a pokud ano, tak ne pokaždé láká k využití. Hospoda na nádraží nebo v jeho blízkosti tak může být dobrým řešením.

Hodit se může i visací zámek. Při cestě z Hendaye do Bordeaux (ano, po noci na lavičce), jsem byl rád, že jsem se mohl prospat. Vlak se ale postupně plnil a já musel odnést batoh na představek a dát jej sem do odkládacích prostor. Visacím zámkem jsem sepnul několik popruhů k příčkám poličky. Nebylo to dokonalé řešení, ale mohl jsem si být jist, že si případný zloděj raději vybere k odcizení zavazadlo vedle.