Hlavní navigace

Forfaiting - peníze (skoro) ihned a bez rizika

16. 11. 2005
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Převážná většina dodavatelů, kteří vyrábějí zboží na export, čelí zásadnímu problému: Jak se co nejrychleji dostat k finančním prostředkům, aniž by museli čekat na platbu od svého zahraničního odběratele a jak se vyhnout riziku nezaplacení. Obé pomáhá řešit forfaiting.

Ve smlouvě jsou mnohdy platební podmínky, že platbu dodavatel obdrží až po 60 a více dnech, ale navíc musí brát v úvahu riziko odběratele (že nezaplatí, zkrachuje atd.), jakož i riziko jeho země (cross-border risk, political risk), potažmo celého teritoria.

Existuje ovšem finanční instrument, který tuto „zapeklitou“ situaci může elegantně vyřešit – a to forfaiting. Co je tento produkt zač a jaké jsou možnosti jeho praktického využití?

Forfaiting je jednou z forem financování tuzemského a mezinárodního obchodu. Jedná se o odkup v budoucnu splatných středně a dlouhodobých pohledávek z dodavatelských úvěrů bez zpětného postihu vůči původnímu vlastníkovi pohledávek (dodavateli). Z právního hlediska se jedná o postoupení pohledávek.

Počátky jeho užívání sahají již do středověku. Ale tato technika se hlavně rozmohla v 60. letech minulého století, kdy centrálně plánované ekonomiky socialistických států potřebovaly profinancovat hlavně dovozy velkých investičních celků ze západní Evropy a exportéři se obávali jejich rizika (cross-border risk), a tudíž do tohoto procesu zapojili nejdříve své banky. Tyto transakce mají v bankách na starosti oddělení Trade Finance. Některá tato oddělení se postupně osamostatnila (převážně v 80. letech) a založila nezávislé forfaitingové společnosti, které ovšem stejně byly vlastněné velkými bankami, jejichž finanční sílu potřebovaly a víceméně se jejich aktivity doplňovaly.

Odkupované pohledávky musí splňovat:

  1. jejich splatnost je zpravidla delší než 60 dnů (časové hledisko)
  2. ve většině případů jsou za zahraničním subjektem
  3. jsou denominovány ve volně směnitelné měně (EUR, USD, GBP, CHF)
  4. jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než 50 000 USD (nebo ekvivalentu v jiné měně)
  5. musí být zajištěné (akreditivem, směnkou nebo bankovní zárukou)

Narozdíl od faktoringu je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u faktoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem.

Jak forfaiting funguje?

  1. uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi forfaiterem (bankou) a dodavatelem (obě strany vymezí konkrétní pohledávku, náklady spojené s odkupem, požadovanou dokumentaci a termín realizace),
  2. dodavatel dodá zboží zahraničnímu odběrateli,
  3. pokud forfaitér (banka) obdrží od dodavatele dohodnutou dokumentaci a po kontrole její pravosti a platnosti, následuje úhrada dohodnuté finanční částky (hodnota pohledávky snížená o náklady forfaitingu) od forfaitera (banky) na účet dodavatele,
  4. ke dni splatnosti pak forfaitér (banka) inkasuje nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele, respektive jeho banky. Pokud se tak nestane, vystupuje jako věřitel a zajišťuje postup vedoucí k vymožení pohledávky.

Pro koho je forfaiting zajímavý?

Forfaiting je vhodný pro firmy dodávající zahraničním odběratelům zboží či služby větších hodnot, zejména investiční celky. Pomocí této služby jednak omezí, respektive zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem, jeho teritoriem a riziko změny měnového kurzu, jednak získají provozní kapitál, ke kterému by se jinak dostaly až po velmi dlouhém čase.

Forfaitér (banka) neposuzuje riziko odběratele, nýbrž jeho banky (vystavující, resp. potvrzující akreditiv). Po odkoupení si může pohledávku ponechat, nebo ji opět prodat na sekundárním trhu.

Požadované záruky

  • V případě směnky je to aval nebo bankovní záruka prvotřídní banky.
  • V případě akreditivu bude akreditiv otevřen nebo potvrzen prvotřídní bankou.

Náklady na forfaiting

Celkové náklady forfaitingu tvoří:

  1. diskontní sazba,
  2. poplatky.

Diskontní sazba se skládá z aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu (většinou 3 měsíční LIBOR) plus marže zohledňující riziko forfaitera, použitou měnu, výši a splatnost pohledávky a administrativní náklady. Uvádí se v procentech a je vypočtena za časový úsek ode dne odkupu pohledávky do její splatnosti.

Poplatky - nejčastěji se jedná o tzv. Arrangement Fee (fixní poplatek za administrativní zpracování transakce) a Commitment Fee (závazková provize).

Výpočet diskontní sazby

Diskontní sazba (DS) = refinanční sazba (3M LIBOR) + marže.
Refinanční sazba se fixuje vždy dva dny před dnem postoupení pohledávky. Marže je stanovena ve smlouvě o postoupení pohledávky.

Diskontní úrok se vypočítává:

  1. metodou Straight Discount
  2. metodou Discount to Yield

1. Straight Discount

Základem výpočtu diskontního úroku je nominální hodnota pohledávky.

Dsd = N * isd * T / 36000

Dsd – diskontní úrok
N – nominální hodnota pohledávky
isd – úroková sazba v %
T – počet dní, po které je úrok účtován

Diskontovaná hodnota pohledávky se potom vypočítává jako

SD = N – Dsd = N * (36000 – isd * T) / 36000

Metoda Straight Discount se většinou používá na primárním trhu.

2. Discount to Yield (DTY)

Základem výpočtu diskontního úroku je diskontovaná hodnota pohledávky.

Ddty = N * idty * T / (36000 + idty * T)

Ddty – diskontní úrok
N – nominální hodnota pohledávky
idty – úroková sazba v %
T – počet dní, po které je účtován úrok

Diskontovaná hodnota pohledávky se potom vypočítává jako:

skoleni_15_4

SD = N – Ddty = N / (1 + (T * idty / 36000))

Metoda Discount to Yield se hlavně používá na sekundárním trhu.

Jaké jsou hlavní výhody forfaitingu

  • Okamžitý přístup k hotovosti.
  • Forfaiting zajišťuje profinancování pohledávek se splatností delší než 60 dní, délka financování může být až 10 let.
  • Nabídku na odkup je možné od forfaitéra (banky) obdržet velmi rychle (cca 2 dny).

V České republice forfaiting převážně nabízejí velké „tuzemské“ banky (hlavně ČSOB, KB, ČS), jakož i pobočky a dceřinné společnosti velkých zahraničních bank.

Využívá vaše firma forfaiting?

  • Ano, a vyplatí se nám to.
    24 %
  • Ano, ale nevyplatí se nám to.
    4 %
  • Ne, nepotřebujeme ho.
    18 %
  • Ne, jsme příliš malá firma.
    47 %
  • Nevím...
    7 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

JUDr. Jan Vinter ukončil studia na Právnické fakultě UK 12. listopadu 1989. Poté se jako redaktor Obrany lidu a později jako volný novinář seznámil s prací pro tisk.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).