Rozhodnutí soudu (ve věci proti němu nařízené exekuce) bylo adresátovi (povinnému) i jeho manželce doručeno předáním poštovním doručovatelem do vlastních rukou oproti jejich podpisu v místě jejich bydliště. Zřejmě se nijak včas nebránili, a tak rozhodnutí nabylo právní moci. Začali se bránit pozdě. Jinak by nepodali návrh, aby soud doručení zneplatnil – aby určil, že doručení je neúčinné.
Možnosti obrany při zmeškání
O tom, že není jednoduché žádat prominutí zmeškání lhůty, ve které jste se mohli něčemu bránit, podat opravný prostředek atp., jsme psali. Ale v tomto případě žádali adresáti vyslovení neúčinnosti doručení. Možná mohli spíše žádat prominutí zmeškání lhůty, protože zřejmě nepodali včas odvolání, ale volili návrh na vyslovení neúčinnosti doručení a jejich advokát jistě věděl, co dělá, proč volil tento postup.
Pokud jde o rozhodnutí, s nímž se adresát nemohl včas seznámit, proti němuž lze podat opravný prostředek, přichází v úvahu jak žádost o prominutí zmeškání lhůty, tak i návrh na vyslovení neúčinnosti doručení. Pokud jde o rozhodnutí, proti němuž není přípustný opravný prostředek, je na místě návrh na vyslovení neúčinnosti doručení.
Neúčinnost doručení
Odesílající soud na návrh účastníka rozhodne, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit.
V návrhu musí být vedle obecných náležitostí uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu.
Omluvitelným důvodem nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
Fikce doručení brání obstrukcím a nepřebírání zásilek
Návrh, jímž se v popisovaném případě adresáti následně domáhali určení neúčinnosti doručení rozhodnutí soudu, jim zamítl soud prvního stupně i odvolací soud.
Soud prvního stupně konstatoval, že institut neúčinnosti doručení dopadá pouze na případy, kdy k doručení došlo tzv. fikcí doručení, a to z důvodu odstranění její přílišné tvrdosti a v případě existence omluvitelného důvodu. V této věci však k doručení fikcí nedošlo, proto nelze ani vyslovit neúčinnost doručení předmětného rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nelze vyslovit neúčinnost předmětného usnesení, neboť toto rozhodnutí bylo odvolatelům doručeno přímo do vlastních rukou.
Co je fikce doručení
Kdy se má za to, že zásilku jste převzali, seznámili se s ní, i když tomu tak třeba nebylo, jsme si v různých souvislostech vysvětlovali již dříve:
Účel právní úpravy
Účelem institutu tzv. relativní (naříkatelné) neúčinnosti doručení je zabránit nepřiměřené tvrdosti, kterou by účastníku (adresátu) mohlo přinést doručení soudní písemnosti pro případ, že se adresát s doručovanou písemností neseznámil z omluvitelného důvodu.
Možnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností nelze ztotožňovat se samotným doručením písemnosti, protože je zjevné, že zákon mezi těmito pojmy rozlišuje. K seznámení se adresáta se zásilkou proto nedojde již doručením písemnosti, ale tím, že adresát po doručení písemnosti aktivně koná tak, aby zjistil obsah doručované písemnosti; k tomu je třeba, aby adresát byl této poznávací činnosti reálně schopen.
Z uvedeného tedy vyplývá, že i v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit.
Výklad Nejvyššího soudu – převzít není totéž co přečíst
Při úvaze, zda je na místě využít institutu relativní neúčinnosti doručení, je namístě rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou neschopnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností.
Dlouhodobá neschopnost adresáta seznámit se s doručenou písemností zpravidla nastává v souvislosti s celkovou nezpůsobilostí adresáta samostatně jednat před soudem. Za takových okolností je na místě uzavřít, že písemnost nebyla řádně doručena proto, že soud s účastníkem nejednal prostřednictvím opatrovníka, jenž mu měl být ustanoven. V těchto případech nastává tzv. absolutní neúčinnost doručení bez toho, aby bylo na místě rozhodnout podle ust. § 50d o. s. ř.
Naopak, je-li neschopnost účastníka seznámit se s doručovanou písemností jen krátkodobá (například následkem přechodně zhoršeného zdravotního stavu), je na místě vyslovit relativní neúčinnost doručované písemnosti. Je však na adresátu, aby on sám doložil tuto přechodnou a pro něj nepřeklenutelnou indispozici.
Řešení případu
Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci nemůže být vyslovena neúčinnost doručení předmětného rozhodnutí, neboť ji lze vyslovit pouze v případě náhradního doručení ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. či § 50 odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nebyl dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR v usnesení uzavřel, že namítá-li povinný (který tuto námitku vznesl i před odvolacím soudem), že doručovanou písemnost sice převzal, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl přechodně schopen se s ní seznámit, je třeba se touto námitkou zabývat a zjistit, zda není dán omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení i v případě, že písemnost byla povinným prokazatelně převzata.
A co v praxi?
Z dostupných informací není blíže zřejmý důvod, proč bylo žádáno o vyslovení neúčinnosti doručení (z rozhodnutí NS to neplyne a rozhodnutí odvolacího soudu není ve veřejně přístupné databázi rozhodnutí odvolacích soudů). Nevíme tedy, jaké povahy byla zdravotní indispozice adresáta (ani proč se původnímu rozhodnutí soudu nebránil adresát třeba zastoupený svou manželkou atp.).
Jakkoliv nechceme nadržovat dlužníkům, komplikátorům, kteří se všelijakými obstrukcemi vyhýbají plnění svých povinností, je nutno judikát NS přivítat, protože určitě mohou nastat situace, že adresát potvrdí převzetí zásilky, ale nemůže se s ní seznámit. Je třeba po oční operaci, v jejímž důsledku nemůže číst – důvěřuje své poštovní doručovatelce nebo doručovateli, která mu ukáže, kam se má podepsat a stvrdit převzetí zásilky, a on tak učiní, protože ví nebo je poučen, že nemá smysl se doručení vyhýbat. Čtenáři s fantazií jistě vymyslí (a i v praxi k nim jistě dochází) i další situace, na které by mohl dopadat judikát NS ČR.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.
ČLÁNKY DO MAILU