DESETNÍK 46/2004 (1. 11. 2004 – 14. 11. 2004)
Legislativní chaos aneb Neznalost zákona neomlouvá
Sociální demokracii se nelíbila snaha o privatizaci krajských nemocnic hejtmany převážně z řad ODS. Využila tedy svou převahu v Poslanecké sněmovně, a učinila privatizaci přítrž. Nic překvapivého. Není překvapivé ani to, že k prosazení svých zájmů využila pomoci KSČM. Způsob, jaký k tomu použily, však dle mého názoru stojí za pozastavení.
Do zákona o snižování hluku v životním prostředí Jaroslav Krákora po konzultaci s ministryní zdravotnictví Miladou Emmerovou přidal větu, kterou ČSSD spolu s KSČM schválili: Příspěvkovou organizaci, jejímž předmětem činnosti je poskytování zdravotní péče, nelze přeměnit na obchodní společnost.
Lituji budoucí generace právníků – i když, právníci na podobných záludnostech mohou vydělat. I bez podobných excesů je české právo a právní řád komplikovaný natolik, že se v něm nestudovaný právník jen stěží orientuje. Další komplikací právního řádu nezbytnost právníků při střetu občana s právem jen vzroste. Vždyť neznalost zákona neomlouvá – ani neznalost zákona o snižování hluku v souvislosti s privatizací nemocnic. Za chvíli bude souviset třeba zákon o dani z příjmů se zákonem o pozemních komunikacích – a kdo má změny všech zákonů sledovat?
Privatizace nemocnic se snižováním hluku ale jistě souvisí… řada poslanců byla díky privatizaci natolik hlučná, že snížení hluku mohlo jen prospět – když už ne jejich duševnímu zdraví, jistě alespoň věcnosti příspěvků k projednávanému tématu.
Nemocnice – privatizovat, či ne?
Odpověď na otázku, zda nemocnice privatizovat, či nikoli, není jednoduchá, ať vám kterákoli z politických stran říká cokoli. Proti sobě stojí různé ekonomické teorie i protichůdné praktické zkušenosti a není snadné rozhodnout, co je výhodnější – a pro koho.
Ve prospěch privatizace hovoří snaha soukromých subjektů o efektivní vedení svých společností, které zajistí maximální zisk. Naproti tomu stojí hrozba snahy o zisk na úkor kvality či dostupnosti lékařské péče nebo dokonce „vytunelování“ nemocnic.
Vyvedení majetku z nemocnice (či jiné privatizované společnosti) je díky zacelování legislativních mezer a uplatňování trestní zodpovědnosti vůči vedoucím pracovníkům stále těžší a minimální šíři a dostupnost lékařské péče lze zanést jako podmínku privatizace. Možnost pacientů vybrat si nemocnici, v níž podstoupí lékařský zákrok, pak v kombinaci s dohledem nad kvalitou péče ze strany státních a oborových orgánů zajistí snahu nemocnic o vysokou kvalitu – bez ní by nemocnice neměla šanci na přežití.
Bez ucelené koncepce reformy zdravotnictví se ale zdravotní péče a financování zdravotnictví nezlepší…
Reforma zdravotnictví – nebude?
Bývalý ministr zdravotnictví Kubinyi připravil vizi reformy zdravotnictví ve spolupráci s týmem Ministerstva financí. Před svým odchodem jej zanechal své nástupkyni na stole. Milada Emmerová ho ale smetla – nesouhlasila s ním. Několikaletá práce tak začíná znovu – nyní již bez asistence odborníků na reformy kolem Ministerstva financí.
Opoziční i přehlasovaní koaliční poslanci žádají po ministryni urychlené sestavení konceptu reformy zdravotnictví. Zda a kdy reformu předloží, je zatím nezodpovězená otázka. Ministryně sama slibuje, že brzy. Nechme se překvapit…
Souhlasíte s privatizací nemocnic?
