Za co se u doktora platí

Bezplatná zdravotní péče na vysoké úrovni byla zdůrazňována jako výdobytek socialismu a důkaz jeho převahy nad zahnívajícím kapitalismem. Přestože se politická situace v Evropě hodně změnila a v Česku za sebou máme skoro patnáct let budování kapitalismu, socialistický přístup ke zdravotnictví u nás zůstal v podstatě zachován. Kardinálním problémem přitom je, že pro financování trvale rostoucích nákladů na zdravotní péči nejsou k dispozici dostatečné zdroje. Situace začíná být poměrně dramatická a změny jsou nezbytností, leč zatím chybí politická vůle, či spíše odvaha je prosadit.

Ponechme však stranou příčiny, důsledky i možnosti řešení tohoto neblahého stavu a věnujme se tomu, na jakou zdravotní péči máme nárok zdarma a za co si musíme připlatit. V této oblasti platí více než kde jinde, že nejlepší je řešit jakýkoliv problém hned, když vznikne nebo ještě lépe jeho vzniku předcházet. Stále více lidí si uvědomuje, že dobrý zdravotní stav je nutnou podmínkou šťastného života. Do zachování a zlepšení svého zdraví i vzhledu jsou ochotni investovat nemalé částky.

Občané ČR mají právo na bezplatnou zdravotní péči v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Vždy se musí jednat o zdravotní péči poskytovanou s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce. Především jde o léčebnou, diagnostickou a preventivní zdravotní péči, pohotovostní a záchrannou zdravotnickou službu, poskytování léčebných a zdravotnických prostředků, rehabilitační a lázeňskou péči a dopravní zdravotní službu ve stanovených indikacích.

Je jasné, že z veřejného zdravotního pojištění jsou hrazeny léky, zdravotnický materiál, kompenzační pomůcky a další prostředky zdravotnické techniky vždy v co nejméně ekonomicky náročném provedení dostačujícím pro řešení daného zdravotního problému. V některých případech pak jejich úhrada podléhá dokonce schválení revizním lékařem zdravotní pojišťovny. Za novější léky s menším množstvím vedlejších účinků nebo třeba kvalitnější, pohodlnější či estetičtější zdravotní pomůcky si pacient musí připlatit.

Jste-li zdravotně pojištěni, může po vás být požadována úhrada za zdravotní péči v zásadě jen v případě péče neuvedené v zákoně a poskytované vám na vaší žádost (např. alternativní medicína – homeopatie, akupunktura atd., kosmetická chirurgie, laserem prováděné korekce vad zraku, vyšetření pro vydání řidičského průkazu či zbrojního pasu atd.) nebo když se bude jednat o péči nadstandardní. Problémem je právě rozlišení toho, co je a co není nadstandardní zdravotní péčí, protože přesná definice není nikde uvedena. Nejasná hranice mezi standardem a nadstandardem přitom přináší řadu komplikací.

Pochyb o tom, že se jedná o nadstandard, asi nebude například, když si při hospitalizaci vyžádáte jednolůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením, ledničkou a barevnou televizí. Nadstandardem spíše není například večerní ošetření vaším praktickým lékařem, protože ten by své ordinační hodiny měl přizpůsobit potřebám pojištěnců a mimo ně zajistit i návštěvní službu. Přijdete-li o chrup, můžete si podle své peněženky (a obliby steaků) vybrat mezi standardní nebo nadstandardní, podstatně kvalitnější, a tedy i dražší zubní protézou. V případě artrózy kyčelního kloubu si však nadstandardní totální endoprotézu nebo uspíšení termínu operace legálně zaplatit nemůžete.

Alternativou ke smluvním zařízením zdravotnických pojišťoven jsou soukromá zdravotnická zařízení. V nich můžete mít zpravidla špičkovou zdravotní péči, ovšem bez nároku na její úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Netýká se to pouze urgentní a neodkladné péče v případě úrazu nebo akutní změny zdravotního stavu. Za veškerá ostatní vyšetření, léčebné výkony, léky a další služby zde musíte zaplatit z vlastní kapsy, protože česká legislativa bohužel neumožňuje propojit tzv. standardní péči s péčí přímo placenou. Pacientům pojištěným u zahraničních pojišťoven jsou přitom tyto náklady běžně refundovány.

Důvody, proč lidé využívají služeb soukromých zdravotnických zařízení, která nejsou součástí veřejného zdravotního pojištění, jsou různé. Jedním z hlavních bývá především diametrálně odlišný přístup k pacientovi. Ten se tady stává platícím zákazníkem, na jehož spokojenosti s kvalitou léčby i veškerých poskytnutých služeb je dané zdravotnické zařízení přímo existenčně závislé. Klientelu zde tvoří cizinci, manažeři větších společností v rámci svých benefitních programů, ale i majetnější lidé, kteří požadují vyšší standard služeb, než je schopno české veřejné zdravotnictví poskytnout.

Zdroj: GHC Klinika Praha

Pro běžného občana, který by se na soukromé klinice ocitl, jistě budou šokující nejen ceny, ale na druhé straně i úroveň služeb a přístup lékařů i veškerého personálu. Rozdíl mezi hospitalizací v běžné nemocnici a na soukromé klinice je obdobný jako rozdíl mezi turistickou ubytovnou a čtyřhvězdičkovým hotelem. Nikde žádné zbytečné čekání nebo nejistota, co se mnou kdo bude dělat a co zjištěné výsledky vyšetření znamenají. Prakticky stejně kvalitní a přitom proti vyspělým zemím velmi levná lékařská péče v poslední době dělá z Česka pro cizince i vyhledávaný cíl zdravotní turistiky.

Našinec má zatím možnosti, jak si zajistit nadstandardně kvalitní zdravotní péči, poměrně omezené. Platit nemalé odvody na veřejné zdravotní pojištění musí tak jako tak a v oblasti nadstandardů si může vybírat jen z velmi omezené nabídky programů prevence devíti zdravotních pojišťoven, které je navíc tendence spíše omezovat. Využije-li služeb soukromých zdravotnických zařízení, musí zde za zdravotní péči platit duplicitně znovu z vlastní kapsy.

Snad někdy i u nás nastane doba, kdy veřejné zdravotní pojištění bude sloužit jen k úhradě skutečně základní zdravotní péče a naopak nákladů na řešení závažných zdravotních problémů, a pro vše ostatní tady bude nepovinné soukromé zdravotní pojištění. Každý člověk by tak mohl sám zvolit kvalitativní úroveň zdravotní péče, která mu bude v případě potřeby poskytnuta. Zatím zde tuto možnost naprosto postrádám.