Hlavní navigace

Zloděje si nahrát můžete, ale zveřejnit s ním video nesmíte

24. 10. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Okradený na Facebooku zveřejnil fotku zloděje a za to dostal pokutu. Podle českých zákonů i zloděj má totiž právo na své soukromí. A soukromí má přednost před ochranou majetku.

V kontroverzním případě se Nejvyšší správní soud nepostavil za okradeného, který na Facebooku zveřejnil fotku zloděje, ale za Úřad na ochranu osobních údajů, který za to dal okradenému pokutu.

Jistý podnikatel dostal pokutu 5000 Kč od Úřadu na ochranu osobních údajů za to, že na své facebookové stránce zveřejnil na dobu nejméně 7 dnů obrazový záznam (fotografii) z průmyslové kamery ve své prodejně, zachycující (úřady a soudy důsledně říkají ctíc presumpci neviny) osobu podezřelou z krádeže, tedy člověka kradoucího zboží.

Sociální síť pomohla, ale pokutě se nevyhnul

To si ale podnikatel nenechal líbit. Bránil se nejprve u úřadu samotného, pak soudní cestou u správního soudu. Majitel obchodu argumentoval tím, že člověk, který odcizil zboží, musel vědět, že jedná v rozporu se zákonem, neboť převzal do své dispozice předmět, který mu nenáležel. Vědomě tedy porušoval zákon, a to za situace, kdy na prodejně bylo uvedeno, že prostor je monitorován. Byl tedy srozuměn s tím, že jeho jednání je kamerou zachyceno. Také dodal, že zveřejnění fotografie na sociální síti vedlo k odhalení pachatele.

Naproti tomu Úřad pro ochranu osobních údajů argumentoval, že vyhledávání pachatelů trestných činů a shromažďování důkazů o jejich vině je v demokratickém právním státě rolí výhradně orgánů činných v trestním řízení. Proto každý správce osobních údajů z kamerového systému v souladu s účelem ochrany majetku je oprávněn pouze k předání záznamu orgánům činným v trestním řízení, ale již v žádném případě nesmí sám tyto záznamy zveřejnit.

Jak to, že v televizi zloděje vidíme?

Městský soud v Praze se postavil na stranu podnikatele a při svém rozhodování zohlednil skutečnost, že televizní stanice často vysílají v rámci zpravodajských pořadů záběry z průmyslových kamer, na kterých se objevují osoby zachycené při páchání trestné činnosti. V některých případech se jedná o závěry poskytnuté policií, jak namítal žalovaný úřad, ale ne vždy, což je patrné z obsahu konkrétních pořadů. Tato praxe přitom často nebývá Úřadem na ochranu osobních údajů postihována.

I vzhledem k této praxi byl soud přesvědčen o tom, že uložení pokuty v daném případě nebylo na místě, neboť zde není důvod, proč by zveřejnění fotografie na jiném informačním portálu mělo k uložení pokuty vést. Z uvedených důvodů tak soud rozhodnutí úřadu zrušil a pro případ, že v řízení následujícím po zrušení rozhodnutí dospěje k závěru, že se podnikatel dopustil jednání, kterým porušil povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny (tedy pro ochranu svých majetkových zájmů), uložil od potrestání upustit.

Ochrana majetku? Soukromí má přednost

S opravným prostředkem se tedy úřad obrátil na Nejvyšší správní soud. Zatímco Městský soud v Praze poměřoval právo vlastníka obchodu na ochranu jeho vlastnictví na jedné straně a právo pachatele trestného činu krádeže na ochranu osobních údajů na straně druhé, dle Nejvyššího správního soudu zde k žádnému konfliktu nedochází a „není co poměřovat“.

V projednávané věci nebylo sporu o tom, že podnikatel instaloval ve své provozovně  kamerový systém, jehož účelem bylo zvýšení ochrany majetku a shromažďování údajů o případné trestné činnosti. Nikdo nerozporoval také, že záznam z bezpečnostní kamery v daném případě obsahoval osobní údaje.

Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku spis. zn. 3 As 118/2015–34 plně ztotožnil s názorem úřadu, že účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není (ve zkratce řečeno) pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro eventuální předání k tomu určeným orgánům k dalším úkonům.

Vyšetřování a postihování trestné činnosti (do něhož lze zahrnout i páchání přestupků) je přitom plně v kompetenci orgánů státu. Na věc pak nedopadá výjimka zakotvená v § 5 odst. 2 písm. e) Zákona o ochraně osobních údajů, neboť počínání podnikatele nebylo nezbytné pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů.

Lze tedy uzavřít, že ke zpracování osobních údajů došlo v rozporu s účelem, ke kterému byly shromážděny, aniž existoval jiný zákonný důvod pro jejich zpracování; tím došlo k porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů a k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 44 odst. 2 písm. c) tohoto zákona.

Za této situace není dán žádný prostor pro test proporcionality tak, jak ho provedl Městský soud v Praze. Za dané situace totiž k žádnému konfliktu mezi právem na ochranu majetku žalobce a právem na ochranu osobních údajů třetích osob nedochází a testem proporcionality není co poměřovat. Zákon sám totiž stanoví, kudy vedou hranice mezi právem na ochranu majetku na straně jedné a právem na ochranu osobních údajů na straně druhé.

Právo na ochranu majetku je přitom dostatečně saturováno právem žalobce na instalaci a používání kamerového systému za zákonem stanovených podmínek a na případné další použití údajů získaných snímáním sledovaného prostoru státními orgány k tomu určenými. Jakékoliv další nakládání s osobními údaji takto shromážděnými bez souhlasu dotčených subjektů nelze ničím odůvodnit.

Poučení z případu

Účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro eventuální předání k tomu určeným orgánům k dalším úkonům. Vyšetřování a postihování trestné činnosti (do něhož lze zahrnout i páchání přestupků) je přitom plně v kompetenci orgánů státu.

Zveřejnění fotografie konkrétní rozpoznatelné osoby pořízené ze záznamu bezpečnostní kamery na sociální síti Facebook není nezbytné pro ochranu práv nebo právem chráněných zájmů správce ve smyslu § 5 odst. 2 písmeno e) zákona o ochraně osobních údajů.

skoleni_15_4

Právo na ochranu majetku je dostatečně saturováno právem na instalaci a používání kamerového systému za zákonem stanovených podmínek a na případné další použití údajů získaných snímáním sledovaného prostoru státními orgány k tomu určenými. Jakékoliv další nakládání s osobními údaji takto shromážděnými bez souhlasu dotčených subjektů nelze ničím odůvodnit.

Použitá literatura: Eliášek, M: Zveřejnění fotky zloděje na internetu, Právní prostor, 29. 7. 2016

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).