Hlavní navigace

Můžete dostat pokutu za to, že chodíte po své zahradě téměř nazí?

28. 12. 2012
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Muž chodil v Praze na svém pozemku jen v bederní roušce, to jiné občany pohoršovalo. Dostal pokutu 500 Kč, ale bránil se právní cestou. Jak případ dopadl?

Jistá paní si stěžovala, že jeden muž chodí téměř nahý na zahradě v relativně hustě obydlené oblasti, nedaleko pražské Ústřední vojenské nemocnice, což ji pohoršuje. Podobné oznámení učinil i jeho soused. Hlídka Městské policie Praha proto provedla místní šetření na Praze 6, v ulici U První baterie, při němž zjistila, že se na svém pozemku na č. p. 61 skutečně pohybuje muž oděný do bederní roušky nepříliš spolehlivě zakrývající pouze jeho přirození. 


Autor: SXC

Ilustrační obrázek

Pro podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví předala Městská policie Praha věc Policii ČR. Ta provedla další 3 místní šetření, při nichž zjistila totéž. Muž vysvětloval své jednání zdravotními důvody – neblahými následky nošení zpoceného oblečení na páteř. Se svou obranou však u správního orgánu neuspěl, neboť mu Úřad Městské části Praha 6 uložil v přestupkovém řízení pokutu 500 Kč za přestupek vzbuzení veřejného pohoršení.

Proti tomuto rozhodnutí podal pokutovaný muž odvolání, upozornil v něm vedle jiných právních argumentů také na to, že žádný zákon nahotu nezakazuje a správní orgán nemůže tuto oblast upravit nezávisle na zákonné úpravě. Toto odvolání však zamítl Magistrát hlavního města Prahy. Muž proto jeho rozhodnutí napadl žalobou u soudu. Městský soud v Praze svým rozsudkem zrušil rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání. U soudu tedy již muž uspěl. Magistrát hlavního města Prahy podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR v Brně. NSS ČR svým rozhodnutím č.j. 2 As 69/2003 – 50 tuto stížnost zamítl. Jeho rozhodnutí je obecně významné tím, že specifikovalo podmínky naplnění skutkové podstaty přestupku veřejného pohoršení. Podle zákona se totiž přestupku dopustí ten kdo „vzbudí veřejné pohoršení“. Čtěte také: V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená

Definice veřejného pohoršení

„Veřejné pohoršení“ ve smyslu zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků: musí být spácháno veřejně, jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně, a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje. Správní orgán neporovnává toto jednání s mravností stanovenou podle vlastních kritérií, nýbrž je poměřuje s obecnou společenskou shodou o obsahu mravnosti.“

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 19. 2. 2004, č.j. 2 As 69/2003 – 50

Pokud jde o posouzení konkrétního projednávaného případu, tak se NSS ČR zabýval i otázkou, zda předmětné mužovo jednání lze považovat za odporující mravnosti, na niž se společnost shoduje:

„Jsou-li zvážena podstatná hlediska, která mohou vést k prokázání toho, zda žalobcovo jednání bylo v rozporu s obecným pocitem mravnosti, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu, než vyslovit, že nikoli. K tomuto závěru je soud veden úvahou, že veřejné sebeobnažování může být jistě pohoršující, je-li spojeno s kontextem sexuálním, jenž ostatně bývá pohoršující sám o sobě; může být rovněž pohoršující, pokud upozorňuje na nějakou tělesnou abnormalitu; či v některých dalších souvislostech včetně té, kdy je sebeobnažení motivováno právě snahou pohoršit (například manifestační sebeobnažení z recese, protestu či z důvodu sázky). 

Pokud ovšem k obnažení dochází bez těchto souvislostí a má spíše povahu nechtěného (neboť úmysl nebyl žalobci z důvodů uvedených výše nijak prokazován a on sám uváděl pohnutky zdravotní) důsledku nedostatečného oblečení, jako je tomu v tomto případě, je takové jednání jistě méně pohoršlivé, než například využívání výrazněji obnažených těl v některých reklamách i audiovizuálních dílech obecně, v rámci různých happeningů a manifestací či na nudistických plážích mnohdy pozorovatelných z veřejných prostranství a tedy také veřejně přístupných zrakem.

skoleni_15_4

V souvislosti s touto širokou přístupností nahoty v médiích či na veřejnosti probíhá sice setrvale veřejná diskuse o její mravnosti či nemravnosti, i to však svědčí o tom, že pohoršující povaha nahoty lidského těla je v rámci soudobé společnosti spíše otázkou diskuse, než otázkou všeobecného odmítání nutného pro shledání veřejného pohoršení.“

Časy se mění

Nejvyšší správní soud ČR současně připomněl, že se jedná o stanovisko podmíněné zemí – jiný pohled by byl jistě zaujat v jiném kulturním prostředí – a časem (pro ilustraci změn ve vnímání pojmu mravnosti zde lze například uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 1935 (Boh. A 11944/35), kde bylo shledáno, že veřejné pohoršení vzbuzuje „zejména společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjímaje táboření rodinné – pobíhání v nedostatečném úboru, zvláště v úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného…“). Tip: Bouřka zničila věci ubytovaným v autokempu. Provozovateli se ale platit škodu nechce

Pohoršuje vás, když soused chodí spoře oděný?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).