Tentokrát se podíváme na sousedský spor. Nepůjde třeba o těžko řešitelné obtěžující kouření na balkonech v bytových domech, které stresuje sousedy nekuřáky, kdy obtěžování (imise) není takříkajíc materiální. Zápach z cigaret prostě neposbíráte.
Pomineme, že v konečných čistě fyzikálních důsledcích je vlastně i takový zápach hmotný, materiální – složený z hmotných částic a dá se určitým způsobem, i když složitě, měřit, ale rozhodně ho nedokážeme uchopit, posbírat, nafotit. Podíváme se na situaci, kdy imise opravdu mají ryze materiální charakter, tedy jde o něco, co přilétává na pozemek z jiného pozemku. Je to ovšem na řešení jednodušší?
Mají složité sousedské spory v praxi vůbec řešení?
Zatím jsme se sousedským sporům vyhýbali. Ono se to krásně dává hraběcí rady zpoza advokátní kanceláře, jak to mnozí právníci činí, a to jsme my dělat nechtěli. Avšak dosáhnout řešení a nadto vymahatelného, nejenom na papíře, je mnohem a mnohem složitější, ne-li nemožné. Samozřejmě, kromě toho se odstěhovat.
Co jsou to imise z pohledu občanského zákoníku
Podle ust. § 1013 odst. 1 občanského zákoníku se vlastník musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Totéž platí i pro vnikání zvířat.
Zákon používá poněkud neurčité pojmy, a proto posouzení daného sporu o obtěžování, jeho míry a ochrany před ním je tak vždy do značné míry na úvaze soudu.
Tak nelze například zcela srovnávat poměry v obytné části průmyslového města, jehož továrny přímo či nepřímo zajišťují zaměstnání pro významnou část obyvatel, s poměry v obci zaměřené na turistiku a rekreaci, i když v obou těchto případech jde o užívání obytných domů,
uvádí pro příklad Nejvyšší soud.
Co požadovali sousedi od sousedů
Soud řešil případ, kdy jedni sousedi žalovali druhé kvůli spadu nečistot ze stromů do jejich okapů. Žalovaní sousedi mají na svém pozemku 4 břízy bělokoré o výšce cca 18 až 21 metrů. Na pozemky žalobců dopadají z uvedených stromů nečistoty, především jehnědy, drobné větvičky a listí. Tyto nečistoty způsobují ucpávaní svodů okapů na domě žalobců a lapačů nečistot (tzv. gajgrů). V případě silného deště dochází k výtoku dešťové vody revizní klapkou na povrch a k zatékání do domu žalobců. Část nečistot z bříz se rovněž dostala pod střešní krytinu domu žalobců.
Soud prvního stupně uložil žalovaným, aby se zdrželi spadu a vnikání částí kůry, větví a listí z bříz bělokorých rostoucích na pozemku žalovaných na pozemky žalobců.
Bylo první vítězství u soudu řešením?
Žalobci tak zpočátku dosáhli svého, vítězství ve sporu. Je to však nějaký reálný, skutečně vymahatelný výsledek? Opravdové řešení? Lze ho právní cestou ve vymáhacím řízení zajistit?
Jediné, co by asi přineslo kýžený výsledek, by bylo stromy způsobující ony imise ve formě přeletávání kůry, částí větví, listí a nažek z pozemku na pozemek pokácet. Ale to je řešení? Stromy bychom měli vysazovat, a ne kácet. V létě přinášejí stín, zadržují vláhu na pozemku, očišťují životní prostředí, přinášejí domov ptactvu, hmyzu a jiným živočichům a jsou estetickým doplňkem zahrad.
Nicméně stromy u souseda a imise z nich mohou obtěžovat i někoho, kdo má kladný vztah k přírodě, ekologii, ochraně životního prostředí, jak uvidíme. Když třeba spady z nich ucpávají okapy.
Ovšem odvolací soud verdikt soudu prvního stupně zamítl a doslova jej obrátil, když žalobu na uložení povinnosti žalovaným sousedům zdržet se spadu a vnikání částí kůry, větví a listí z bříz rostoucích na jejich pozemku zamítl. A nadto žalobcům něco vzkázal. Vlastně jim nepřímo uložil povinnost, aby si to vyřešili sami. Smí tohle soud učinit? Může takto rozhodnout?
Proč odvolací soud neuložil sousedům žádnou povinnost a nechal žalobce, ať si sami všechno vyřeší
Odvolací soud dospěl k závěru, že zmíněné imise podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku žalobců, na němž se nachází rodinný dům. Uvedl, že důsledky spojené s vnikáním imisí lze vyřešit pomocí „chráničů okapů“. Podle odvolacího soudu se jedná o opatření, které může při vhodném výběru pomoci zachytit většinu nečistot spadajících do okapů na rodinném domě žalobců (k čemuž jsou konstrukčně určeny) a po žalobcích lze v současné době spravedlivě požadovat, aby takovou ochranu na svou nemovitost nainstalovali. A to i na vlastní náklady a údržbu, která bude z povahy věci snadnější a efektivnější než pravidelné čištění gajgrů. Z tohoto důvodu žalobu na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva imisemi zamítl. Případ se poté dostal k Nejvyššímu soudu.
Co je podstatou právní úpravy ochrany před imisemi
Obtěžování imisemi představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je však třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci.
Subjektivní utrpení z obtěžování se nebere v potaz
A to je velice složité posoudit. Vezměme si banální příklad: Řvoucí rádio či zkoušející kapela na pozemku souseda obtěžuje někoho jen vydávaným hlukem, ale znalce hudby (třeba dirigenta filharmonie) ještě navíc i tím, co za hudbu, či spíše skřeky, rámus a lomoz se z něj line. K tomuto právo neumožňuje přihlédnout. To na vysvětlenou.
Ne každé takové „obtěžování“ proto zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě jen tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde, či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem.
A to je také problém, protože to závisí na subjektivním hodnocení soudců. A co když má žalující nekuřák tu smůlu, že natrefí na všech stupních na soudce-kuřáky, kteří mají v senátech převahu? Stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je tak věcí soudcovského uvážení. Soud však má vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě.
A jak se postavil Nejvyšší soud k danému sporu?
Lze přehodit provedení řešení na imisemi obtěžovaného žalobce?
Z ustálené rozhodovací a výkladové praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že nelze žalobci uložit v řízení, ve kterém se domáhá zdržení se rušení jeho vlastnického práva, povinnost provést opatření, která by vedla k dosažení a udržení žádoucího stavu.
Žalobě na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva však (ovšem, tedy pozor – na druhou stranu) nelze vyhovět za předpokladu, že žalobce může v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi provést s přiměřenými náklady vhodné opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva. Vždy je nutno v poměrech konkrétní projednávané věci posoudit, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat provedení vhodného opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva, a tedy zda je opodstatněné žalobu z tohoto důvodu zamítnout.
V posuzované věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi zamítl. Vyložil, že imise spadem listí, nažek a větví ze stromů jsou sice nepřiměřené místním poměrům, ale podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku žalobců.
Vyšel přitom z toho, že instalace chráničů okapů, kterou mohou provést sami žalobci, představuje opatření, které může při vhodném výběru pomoci zachytit většinu nečistot spadajících do okapů na rodinném domě žalobců, k čemuž jsou konstrukčně určeny. A po žalobcích lze v současné době žádat, aby takovou ochranu na svou nemovitost instalovali, a to i na vlastní náklady. Takové řešení bude snadnější a efektivnější, než pravidelné čištění „gajgrů“.
Tuto úvahu odvolacího soudu, jehož verdiktu se bránili žalobci, ovšem Nejvyšší soud ve svém rozsudku odmítl jako nepatřičnou.
Jak zjistit, jestli je zvolené opatření dostatečné?
Předně nelze právně přezkoumat závěr odvolacího soudu, že instalace chráničů okapů provedená žalobci představuje vhodné opatření, které by vedlo k dosažení a udržení žádoucího stavu. A to například i s ohledem na zjištění, že část nečistot z bříz se dostává pod střešní krytinu domu žalobců. Soud takový závěr nespojil žádnými skutkovými zjištěními,
hodnotí Nejvyšší soud.
Asi by se to muselo v praxi vyzkoušet, ale copak tohle je poslání soudu? Zase vidíme, jak jsou sousedské spory složité na řešení. Je totiž nutné posoudit, doporučuje Nejvyšší soud, zda se jedná o opatření proveditelné a vhodné, a to i s přihlédnutím k důsledkům spojeným s instalací těchto chráničů. Rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu k věc k dalšímu řešení.
Například by v takovém případě mělo být zohledněno, jakým způsobem by docházelo k čištění chráničů okapů nebo jaké důsledky by měla instalace těchto chráničů na odtok dešťové vody ze střechy stavby rodinného domu žalobců. Jedná se o posouzení skutečností, které musí být podloženy konkrétními skutkovými zjištěními (a mohou vyžadovat i odborné posouzení) a nemohou být nahrazeny pouhou úvahou soudu.
Takže znalecký posudek ohledně okapů a gajgrů? Zase znovu shledáváme, jak je to složité s řešením sousedských sporů.
Dokazovat, že řešení je na straně obtěžovaných sousedů, budou právě vlastníci stromů
V řízení musí být rovněž postaveno najisto, ukládá Nejvyšší soud nižšímu soudu, jaké jsou náklady spojené s tímto opatřením a zda je lze spravedlivě po žalobcích požadovat. A dodává: Jelikož se jedná o skutečnosti, na základě kterých může být žaloba na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva imisemi zamítnuta, tíží povinnost tvrzení a důkazní (a s tím související břemena) stranu žalovanou.
S ohledem na výše uvedené je předčasný závěr odvolacího soudu o tom, že imise spadem listí, nažek a větví ze stromů nacházejících se na pozemku žalovaných podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků žalobců. Spor bude pokračovat.
ČLÁNKY DO MAILU