Hlavní navigace

Vyvlastnění - jen ve "veřejném zájmu"

20. 2. 2007
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Od 1. ledna 2007 nabyl účinnosti kontroverzní "vyvlastňovací zákon", prosazený navzdory odmítnutí Senátem a prezidentem republiky. Kdo a za jakých okolností vás může připravit o majetek? Bez náhrady neodejdete... ale v jaké výši si kompenzaci odnesete? Máte i možnosti, jak se bránit.

Když byl zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě Parlamentem České republiky přijímán, vyvolal protichůdné, mnohdy i emotivní reakce. Však byl také vrácen Senátem a nepodepsán prezidentem republiky. Přesto byl v souladu s Ústavou České republiky přijat… Dnes se v klidu s jeho platným obsahem seznámíme.

Zákon, který se ve stručnosti nazývá zákonem o vyvlastnění, prošel v Parlamentu České republiky složitým procesem. Projednáván byl od 13. 6. 2005 až do 25. 4. 2006, kdy byl s definitivní platností schválen. Od 1. ledna letošního roku je účinný.

Zákon upravuje podmínky

  1. odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem,
  2. poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě,
  3. zrušení odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a navrácení těchto práv jejich dosavadnímu nositeli.

Vyvlastnění lze podle něj provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, přičemž veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

<calculator id=„8“></calcu­lator>

Důvodem, proč byl zákon vládou předložen ke schválení, bylo přijetí nového stavebního zákona. Ten dosavadní – od 1. 1. 2007 zrušený – obsahoval (na rozdíl od nového stavebního zákona) ustanovení o vyvlastnění nemovitého majetku a byl v tomto smyslu považován za tzv. obecný vyvlastňovací zákon. Tato problematika byla proto shrnuta do speciálního vyvlastňovacího zákona.

Zákon vychází z obecně přijatých základních práv a svobod, k nimž patří nedotknutelnost vlastnického práva. Listina základních práv a svobod totiž připouští, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Z tohoto principu vyplývá i ustanovení Občanského zákoníku a Obchodního zákoníku. Je v souladu i s Úmluvou o ochraně lidských práv, která rovněž připouští zbavení majetku ve veřejném zájmu.

Otázkou je definování veřejného zájmu a intenzita jeho realizace. Přitom každý rozumně uvažující člověk musí uznat, že výstavba obecně prospěšných zařízení (železnice, letiště, telekomunikační sítě) a stavby evidentně veřejného zájmu by se měly proti soukromému, individuálnímu zájmu prosadit; samozřejmě za naprostého respektování majetkových práv s předmětnou nemovitostí souvisejících.

Zákon proto stanoví, že vyvlastnění je podle tohoto zákona přípustné jenom za podmínky, jestliže vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou; lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí být kratší než 60 dnů.

Dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě musí obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody. Splnění této podmínky se nevyžaduje, není-li vyvlastňovaný znám, není-li znám jeho pobyt nebo nepodařilo-li se mu doručit na známou adresu v cizině.

Za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada

  1. ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby, včetně všech jejích součástí a příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim, nebo
  2. ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu, došlo-li k omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene nebo došlo-li k odnětí nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu.

Kromě uvedených náhrad náleží vyvlastňovanému též náhrada stěhovacích nákladů, nákladů spojených se změnou místa podnikání a dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně vynaloží následkem a v souvislosti s vyvlastněním.

Náhrady se musí stanovit takovým způsobem a v takové výši, aby odpovídaly majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. V případě, že obvyklá cena by byla nižší než cena zjištěná podle cenového předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné.

Místo náhrady se vyvlastňovanému může poskytnout jiný pozemek nebo stavba, dohodne-li se na tom s vyvlastnitelem; právo na vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby není dotčeno.

Uvedené náhrady je vyvlastnitel povinen poskytnout jednorázově v penězích, a to ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění. V případě, že osoba oprávněná k náhradě není známa, že není znám její pobyt nebo že je v prodlení, složí vyvlastnitel náhradu do úschovy u soudu Zemřela-li oprávněná osoba a není-li možné náhradu v průběhu dědického řízení vyplatit správci dědictví a ani dědicům, složí ji vyvlastnitel ve stanovené lhůtě u soudu příslušného k projednání dědictví nebo u soudního komisaře pověřeného provést úkony v řízení o dědictví po zemřelé oprávněné osobě.

Vyvlastňovací řízení vede vyvlastňovací úřad, kterým je

  1. obecní úřad obce s rozšířenou působností,
  2. Magistrát hlavního města Prahy,
  3. magistrát územně členěného statutárního města.

K vyvlastňovacímu řízení je příslušný vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu (území) se nachází pozemek nebo stavba, jichž se vyvlastnění týká. Nachází-li se pozemky nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, ve správním obvodu (území) dvou nebo více vyvlastňovacích úřadů, rozhodne nejbližší společně nadřízený správní orgán usnesením, který z nich vyvlastňovací řízení provede.

Vyvlastňovací řízení lze zahájit jen na žádost vyvlastnitele. Žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat zejména

  1. označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích,
  2. doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění,
  3. údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá,
  4. údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.

K žádosti je vyvlastnitel povinen připojit

  1. výpis z katastru nemovitostí a kopii katastrální mapy o pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká,
  2. listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nelze-li je zjistit z údajů uvedených v Katastru nemovitostí České republiky,
  3. kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění zvláštní právní předpis a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem,
  4. listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění,
  5. znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo s jeho souhlasem na žádost vyvlastnitele.

Nebude-li za řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnitelem navržené vyvlastnění, vyvlastňovací úřad žádost vyvlastnitele zamítne. Dospěje-li naopak vyvlastňovací úřad k závěru, že podmínky pro vyvlastnění byly splněny,

  1. rozhodne o zrušení práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, postačuje-li k naplnění účelu vyvlastnění, nebo o omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezí jeho obsah, bude-li tím naplněn účel vyvlastnění, anebo o odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemku nebo stavbě a o jeho přechodu na vyvlastnitele, vyžaduje-li to účel vyvlastnění,
  2. rozhodne, která práva spojená s pozemkem, stavbou nebo jejich částí vyvlastněním nezaniknou,
  3. určí výši náhrady pro vyvlastňovaného, jakož i pro nájemce a oprávněného z věcného břemene, jejichž práva vyvlastněním zanikají, a uloží vyvlastniteli, aby jim náhrady zaplatil ve lhůtě, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

V poučení rozhodnutí vyvlastňovací úřad uvede

  1. poučení o tom, za jakých podmínek vyvlastnitel složí náhradu do úschovy u soudu, popřípadě u soudu příslušného k projednání dědictví nebo u soudního komisaře pověřeného provést úkony v řízení o dědictví po zemřelé oprávněné osobě,
  2. poučení o možnosti a podmínkách zrušení vyvlastnění,
  3. poučení o lhůtě k odvolání proti rozhodnutí a o tom, u kterého správního orgánu se odvolání podává a který správní orgán o něm rozhoduje,
  4. poučení o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se účastníci mohou domáhat, aby vyvlastnění bylo projednáno v občanském soudním řízení.

Zákon striktně upravuje podmínky, za kterých je vyvlastnění zrušeno:

Nezaplatil-li vyvlastnitel vyvlastňovanému náhradu za vyvlastnění do uplynutí 30 dnů ode dne uplynutí určené lhůty nebo nezahájil-li vyvlastnitel uskutečňování účelu vyvlastnění ve stanovené lhůtě, popřípadě bylo-li ještě před uplynutím této lhůty zrušeno nebo pozbylo platnosti územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel, vyvlastňovací úřad na žádost vyvlastňovaného rozhodne, že provedené vyvlastnění se zrušuje.

Vyvlastňovaný je pak povinen do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí vrátit vyvlastniteli do té doby zaplacené náhrady. Pokud bylo vyvlastnění zrušeno, je vyvlastnitel na druhé straně povinen nahradit vyvlastňovanému škodu a jinou újmu, která mu vznikla v souvislosti s vyvlastněním, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak.

Jak již bylo naznačeno, zákon zabezpečuje, aby celý proces vyvlastňování mohl být přezkoumán v soudním řízení. Žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Podáním žaloby se odkládá právní moc a vykonatelnost rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.

dan_z_prijmu

K řízení ve věci vyvlastnění, která má být projednána v občanském soudním řízení, je v prvním stupni příslušný krajský soud.

Zkušenosti s uplatňováním tohoto zákona zatím nejsou. Samotnou definici tzv. veřejného zájmu nikde zákon ani jiné právní předpisy neuvádějí, a proto bude na konkrétním posouzení vyvlastňovacího úřadu, aby v souladu s obecnou ochranou vlastnického práva velmi citlivě celou záležitost posuzoval; soudní ochrana spočívající v přezkoumání takového rozhodnutí dává záruky, že svévole nenajde pomocí tohoto zákona proti právní jistotě obecné ochrany vlastnictví snadnou cestu.

Souhlasíte s vyvlastněním ve veřejném zájmu?

  • Ano.
    27 %
  • Ne.
    73 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).