Hlavní navigace

Vyplatí se přijmout uprchlíky?

13. 5. 2022
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Uprchlíci něco stojí, to nelze popřít. V mnoha směrech ale pro stát nově příchozí z Ukrajiny znamenají i příležitost, jak zlepšit kvalitu života Čechů a podpořit naši ekonomiku.

Kromě cen benzínu jitří emoce náklady na uprchlíky. Zaměříme se proto na „ekonomii“ uprchlíků. Tedy jestli je šance, že se vyplatí přijímat uprchlíky. Morálku přijímání uprchlíků ponecháme stranou.

Zaměřme se na stránku, kterou řeší hodně lidí. Co to bude stát stát, národ, společnost. Berou nám práci? Vyčerpávají naše zdroje? Nemáme peníze na bezdomovce, samoživitele, energie jsou drahé, bydlení je drahé, mzdy malé a budeme peníze plýtvat na nějaké Ukrajince? 

Pohledy na migraci

Většina lidí vnímá migraci jako dobročinnost. Představují si zoufalce, které velkoryse pustíme dovnitř a dopřejeme jim lepší život, ale sami z toho nic nemáme, jen zbytečnou zátěž.

Tedy z tohoto pohledu většina vnímá pomoc spíše jako dočasnou, protože nechtějí pomáhat dlouho. Každý definuje dlouho jinak, takže není divu, že s časem podpora pomoci uprchlíkům klesá, jak se postupně překračují limity přiměřené pomoci jednotlivých lidí.

Tedy sice je hezké, že tolik občanů pomáhá Ukrajincům, ale pokud značná část z nich pomoc bere jako charitu, znamená to, že podpora pomoci bude s časem zákonitě klesat, a to tím rychleji, čím víc bude zpráv, jak se situace na Ukrajině uklidňuje, anebo čím víc bude zpráv, jak se Ukrajinci u nás zabydlují.

Navíc dobročinnost/charitu vnímají jako dobrovolnou záležitost, dle jejich pravidel, přiměřenosti pomoci. Proto takový odpor lidí proti státní nedobrovolné pomoci (dle obvyklé definice se nejedná o dobročinnost, není dobrovolná, ale povinná) z daní, která není schopna splnit rozdílná vnímání přiměřenosti jednotlivých lidí.

Migrace obecně je pochopitelně výhodná pro imigranty (a ti nejsou jen uprchlíci). Ti, kteří si nemyslí, že migrace je pro ně výhodná, nebo ti, co si na ni netroufají z důvodu věku, ceny emigrace, prostě zůstávají ve své zemi.

Imigranti naleznou v nové zemi bezpečí před hrozbami, před kterými uprchli, jiní naleznou lepší pracovní příležitosti a kvalitnější místo k životu, lepší společenskou náladu (např. ženy v mnoha zemích), někteří vše vyjmenované. A samozřejmě někteří jsou zklamáni, jejich představy byly mylné.

Nezapomínejme i na případy vycestování, než se naučím jazyk, dokud jsem svobodný, než poznám cizí kraje.

Ale migrace je i dlouhodobá. A mnohdy původně zamýšlená dočasná migrace se změní na dlouhodobou, nebo dokonce trvalou. A ve všech případech se najdou pozitiva pro původní i novou zemi.

Ztráta zaměstnání?

Připraví cizinci naše občany o zaměstnání? Cizinci sice zvyšují nabídku práce, zároveň však také poptávají zboží a služby, případně podnikají, a tím přímo i nepřímo vytváří růst poptávky po práci. Je to podobné jako nedostudovaný mladý člověk, který se v ČR narodil, až na to, že ČR neplatila náklady dětství cizince. A také zde máme nějaké vzdělání cizince, i když často ho problematicky uznáváme.

Dalším důvodem je i to, že cizinci typicky nabízejí jinou práci než domácí. Ti jsou většinou v porovnání s místními podstatně méně kvalifikovaní. Je tedy možné, že nekvalifikovaní cizinci převezmou práce vyžadující nejméně dovedností, především tam, kde není třeba tolik znalostí místního jazyka, místních zákonů, zvyků, obyčejů.

Ale o to spíše toto povede k posunu v porovnání kvalifikovanější pracovní síly domácích směrem k činnostem, které vyšší kvalifikace vyžadují – mohou například cizince školit, vést pracovní týmy díky svým již nabytým dovednostem, které cizinci zatím nemají, nebo je třeba jednoduše učit základy místního jazyka.

Historická srovnání

Lze to srovnat se situací dříve, kterou doufám většina společnosti bere už pozitivně, na rozdíl od počátků. Vzaly ženy mužům práci, když usilovaly o zaměstnání v 19. století a počátkem 20. století? Svým způsobem ano i ne.

Ano, vzaly, z některých pozic muže do značné míry postupně vytlačily, např. v průběhu generací většina učitelů jsou ženy. Ne, přestože se víceméně zdvojnásobil počet pracovních sil, nenarostla nezaměstnanost, pomohly naopak řešit tehdejší nedostatek pracovních sil. Ne, protože vznikly nové pracovní příležitosti. Některé vznikly víceméně nově, resp. se postupně využívaly výrazně více: školky, jesle, ale i mnohé další.

A svým způsobem to nastartovalo změny v celé společnosti. Ať už z toho důvodu, že pro některé práce měly víc vloh (ať už vrozeně, nebo výchovou), nebo cenově (než byla prosazena z mého pohledu absurdita: zákaz žen konkurovat mužům cenově neboli zákaz být méně placená).

Když se podíváte na dlouhodobý vývoj pracovního trhu, většina pracovních míst, která existovala před 150 lety, dnes zmizela kvůli automatizaci a jiným procesům. A taky kvůli tomu nemáme obrovské počty nezaměstnaných. Lidé se změnám postupně přizpůsobili a našli si nová zaměstnání, která jsou spojená s novými technologiemi. Postupovala by automatizace stejně, včetně automatizace domácích prací, když by se ženy nezapojily do pracovního trhu? Nebo spíše i díky zapojení žen vzniklo více automatizace, a to už vůbec nemluvím o tom, že se ukazuje, že ženy a muži jsou rozdílní, a tedy něco jde lépe, když se zapojí ženy? (Např. jsou měřitelné rozdíly mezi společnostmi vedené muži a ženami.)

Přínos nových pracovních sil pro stávající pracovní síly

Firmy v ČR jsou aktuálně hladové po pracovní síle. Samozřejmě, že masová imigrace do vašeho oboru, pozice, kterou zastáváte, by nebyla dobrou zprávou pro vás, protože by zvýšila konkurenci mezi uchazeči o místo, které zastáváte, a případně zastavila růst výše odměny.

Pravidlo trhu práce, že mzdy nejdou dolů, je dáno jak legislativou (zaměstnavatel vám nemůže jednostranně snížit mzdu), tak praktickou obtížností, nespokojeností zaměstnanců z takového kroku. Například ani během nezaměstnanosti v průběhu recese nebyl propad mezd. Je ovšem pravda, že růst mezd může kvůli migrantům zpomalit.

Když zrovna máte vysokou úroveň inflace jako teď v Česku, nemusíte říkat zaměstnancům, že jim mzdy snížíte. Stačí, když si počkáte, až to udělá inflace za vás. Na druhou stranu, pokud nějaká firma nabere nemálo lidí z řad uprchlíků, obecně když rozšiřuje tým, jsou tu šance především pro zkušenější pracovníky, že povýší na vedoucí pozice buď organizačně (stanete se nadřízeným), nebo technicky (stanete se expertem, kontrolorem apod.). A zkušenější pracovníci zpravidla jsou ti déle zaměstnaní v dané firmě, tedy našinci, vy. A často povýšení na náročnější pozici s sebou nese i zvýšení odměny za pozici.

Navíc všichni migranti, kteří začnou pracovat ve službách nebo zemědělství, stavebnictví a v dalších oborech, které produkují zboží a služby, které konzumujete, jsou pro vás přínosem. Vzpomeňte si na různé řemeslníky, opraváře, kteří nestíhají, postupně prodlužují dobu dodání nebo vás objednávají za delší dobu, navyšují ceny, protože mají mnoho zakázek (aktuálně především firmy spojené s FVE, zateplením, úspory energií obecně). Zvláště pokud se jedná o drobnější zakázky.

Nebo si konečně budete moci dovolit najmout pracovní sílu, která za vás zastane nějakou práci, ať už doma, nebo delegovatelnou z vašeho oboru, a vy tak budete mít víc času pro vaši práci, ve které jste dobří, nebo mít víc volného času. Nebo obojí.

Lze tedy laicky říct, že na jedné straně vytváří tlak na nerůst mezd, na druhé straně vytváří tlak na nerůst cen, celkový vliv na kupní sílu vaší mzdy bude kolem nuly v závislosti, jak konkrétně budete ovlivněni oběma vlivy. 

A podobně jako kdysi pro ženy i pro Ukrajince vznikají nové pracovní pozice. Mnohé noviny/servery přijaly ukrajinsky píšícího autora, dále jsou potřeba překladatelé z a do ukrajinštiny. Mnozí lidé se zajímají o ukrajinskou kulturu, historii, jazyk, někteří se ho chtějí naučit. Vznikají programy, videa, webové stránky související s Ukrajinou a ukrajinskými záležitostmi. Lidé si vyměňují informace, např. zkušenosti s bydlením s Ukrajinci. A kdo ví, co vše ještě.

Přínos kvalifikované síly

Z pohledu celé společnosti je přínosnější, pokud migranti budou přijímáni co do nejvíce placených prací, ty nejvíce přispívají k HDP (také všem druhům daní). Nemluvě o tom, že jejich cena vystihuje do značné míry jejich nedostatkovost.

Pokud někteří nelibě nesli, že první uprchlíci dojeli v drahých autech, že takoví lidé nepotřebují pomoc, charitu, mohou mít pravdu (pokud nemají auto na leasing a mají použitelné peníze), ale z věcného pohledu, tyhle první uprchlíky bychom měli nejvíce chtít. Jsou spíše majetnější. Nejenže tím pádem své peníze (pokud se k nim dostanou) zde budou utrácet, ale také je zde předpoklad, že jsou zkušenější, odbornější. A mohli by později částečně spoluřešit problémy nedostatku pracovních sil, např. ve zdravotnictví (dlouhé čekací doby, přesčasy, vyčerpání a z toho plynoucí chybovost a špatný přístup k zákazníkům), rychleji, než naše děti projdou školským systémem, levněji, než vyjde vystudování. Nemluvě o tom, že některé školy nejsou schopny už nyní ani nahrazovat lidi, kteří odcházejí z některých oborů.

Jak tahat ve větší míře ty potenciálně kvalifikovanější do naší země? Švédsko to vyřešilo tím, že nechali studium zdarma i v angličtině (v ČR je výuka v angličtině placená, pro cizince i našince).

Např. mnozí, co vystudovali ve zdravotním oboru, odcházeli do zahraničí nebo volili obor, kde je pevná pracovní doba (např. patologie), nechtěli do oborů, kde je nedostatek sil, hrozí nekonečné přesčasy daleko za limity zákoníku práce. A to byla situace před covidem.

Poté, co během covidu byly k přesčasům přidány i nucené práce pro studenty, hrozila povinnost být naočkován proti covidu, přitom desítky procent zdravotního personálu se nenechaly naočkovat a mnozí z nich by se nenechali ani s povinností, lze očekávat ještě větší nedostatek pracovních sil a z toho riziko ještě větších přesčasů, fiktivně naúčtovaných jako pohotovost, a s tím bude spojená ještě větší únava, chyby, nebo „jen“ hrubé chování zdravotních pracovníků. Aktuálně vyšší zájem o studium zdravotnických oborů se projeví až za několik let.

Mnozí myslitelé, vynálezci byli emigranti. Za mnoho objevů vděčíme tomu, že opustili svou zemi původu a usadili se jinde, např. Einstein, Musk. Nicméně i obyčejným lidem stěhováním naroste produktivita, i kdyby šlo jen o „obyčejnou“ uklízečku, zemědělce (a možná mnozí emigranti jsou lépe kvalifikováni než našinec, neztratili tak moc vztah k půdě) nebo dělník na stavbě. Dosud s těmito „obyčejnými“ pozicemi byli Ukrajinci spojováni. Nicméně teď přicházejí i vzdělanější nebo bohatší lidé, buďme za ně rádi.

Migranti mají vždy handicap, ale pojďme jim neklást umělé překážky, jako je jejich nařízená diskriminace (např. povinnost nabídnout pozici nejdříve našinci, která byla pro Ukrajince nedávno zrušena) nebo různé povinné certifikace, členství, zkoušky. Nechme to na zákaznících. Prospělo by to všem. Např. někteří lidé i roky nemají zubaře, kdybych byl v jejich situaci, raději bych měl ukrajinského zubaře, se kterým bych se především na začátku dorozumíval oboujazyčnými kartičkami, rukama nohama, angličtinou, než neměl zubaře žádného.

Pro cizince jsou už dávno vypracované dvoujazyčné sady otázek pro komunikaci s cizincem, „jen“ se použijí opačným směrem. Ale v tuto chvíli je to čistá teorie, až na pár výjimek. Legislativa, byrokracie, dlouhé lhůty, certifikace, dlouhé uznávání diplomu, státem udržované a vymáhané monopoly, to všechno dlouhá léta dělá problémy na pracovním trhu a v oblasti vzdělávání, a Ukrajinci tak často musí pracovat na nekvalifikovaných místech.

Ožebračíme Ukrajinu o pracovní sílu?

Je zajímavé, že vedle části, která se bojí o své pracovní místo, existuje druhá část, která se naopak bojí, že Ukrajinu tím způsobem vyčerpáme, obereme o pracovní síly.

Mnoho Čechů pracuje v Německu, Rakousku, ať už v rámci přeshraničního styku, či zde i bydlí. Mnoho Čechů pracuje/pracovalo i ve vzdálenějších zemích, Velké Británii nebo v severských zemí. Někteří tam i zůstanou. V mém okolí před mnoha lety dost mých vrstevníků (tj. v době krátce po škole, nebo během ní, bez závazků) odjelo pracovat do zahraničí. Někteří tam zůstali a mají rodinu. Většina se i po mnoha letech vrátila, za rodinou, příbuznými, někteří domů přinesli v zahraničí vydělané peníze, jiní zkušenosti, kvalifikaci, nebo „jen“ cizí jazyk a toleranci k jiným přístupům, způsobům nebo kultuře.

Vracejí se, i když v ČR vydělají méně, nicméně mají zde i nižší náklady. Ve většině případů jim zůstávají kontakty s rodinou, kterou někteří finančně či jinak podporovali. Vracejí se s kontakty, znalostmi, které pak české firmy využívají při domlouvání obchodních styků s danou cizí zemí.

Podobně navrátilci byli neocenitelní po pádu Železné opony, bez nich by přeorientování z východních trhů (které přestávaly platit za zboží a zůstávaly dlužit) na západní bylo horší. Ale i ti, co dočasně na několik let pracují v zahraničí, i kdyby na východě, prospívají oběma zemím, a samozřejmě nejvíce sobě.

Podobně to vidím s emigranty z oboru IT, kteří pracují u nás. Pracoval jsem s různými národnostmi. Např. Kubáncem, který z české mzdy podporuje svou rodinu na Kubě. Mnoho emigrantů z Kuby, Portorika, Mexika, z USA podporují své rodiny, svou zemi, finančně, nebo „jen“ nefinančně.

Je pravda, že tyto země přicházejí o spoustu lidí a kvalifikovaných pracovníků, ale za odměnu do těchto zemí proudí kapitál, který migranti posílají domů na pomoc svým příbuzným. Navíc z celosvětového pohledu je produktivita v USA vyšší než v těchto zemích, tedy tato migrace přispívá k celosvětovému bohatství. A je otázkou, jestli vůbec by kvalifikovaná síla našla uplatnění ve své původní zemi a jaké, jestli by neskončila na méně kvalifikovaném místě. (A to nemluvíme vůbec o morálce, jak píšu v úvodu článku.)

Dále je si třeba uvědomit, že emigrují spíše mladší než důchodci. Tedy na jedné straně hostitelská země spíše získá zaměstnance plné síly, kteří jsou dychtivější po vzdělání, zkušenostech. A na druhé straně hostitelská země imigranty naučí nové postupy, technologie, seznámí s kulturou. To vše ocení původní země, když se imigranti vrátí do své země. Tedy win-win pro obě strany. Je to obdoba toho, když v minulosti byly víceméně uzavřené komunity (vesnice), mladíci často byli posíláni do „světa“ na zkušenou.

Je přijetí uprchlíka (a případně jeho asimilace) v průměru levnější, nebo dražší než náklady na dětství, rodičovské příspěvky, přídavky, mateřské? Můj odhad je zřejmý, kniha Otevřené hranice přináší konkrétní čísla, kdy ukazuje, že v průměru se uprchlík vyplácí, mimo jiné protože je často mladý, výrazně mladší než věkový průměr v přijímající zemi.

Nedocenitelná pozitivita darování

Ponechme stranou sociální dávky, dary, příspěvky, ať už příspěvek na bydlení 3000 Kč na osobu, max. 12 000 Kč na žadatele s RČ, nebo jiné dary, příspěvky, které jdou z veřejných prostředků, ať už státních, krajských, městských. Ať už si myslím o uprchlících cokoliv, vše zmíněné pokládám především za PR příslušných politiků, které si platíme nedobrovolně všichni.

Jsou lidé, i když chudí, a poskytli dětský pokoj Ukrajincům dříve, než bylo jasné, že za to bude příspěvek, a i tyto lidi, kteří nemají peněz nazbyt, donutíme ze společných daní přispět i finančně.

Chci mluvit především o skutečné charitě, dobrovolné. Do pár dní lidé dobrovolně poskládali miliardu korun, naposledy jsem četl zprávu o třech miliardách, a kdo ví, jaká částka je to už teď.

Zvláště když některé dary ani nejsou evidované, protože přispívat můžete několika neziskovkám, přímo ukrajinské ambasádě nebo na různé ad hoc aktivity lidí, nebo svým časem, benzínem, věcnými dary (ekologické, pokud se jedná o nevyužívané zásoby, použité oblečení, kočárky apod.) nebo přímo náhodným Ukrajincům.

Někdo obecně, někdo cíleně (např. porodní asistentka těhotným Ukrajinkám, banky svými službami). Každý dle svých možností, preferencí, důvěry. Úžasné, dobrovolné, efektivní. Mimochodem tyhle dobrovolné činy mi imponují, nabíjejí mě pozitivismem. Sice se najde pár reptalů i proti této dobrovolné pomoci, ale oproti emocím nedobrovolného přispívání z veřejných peněz je to zlomek.

Nad některými reakcemi zůstává rozum stát

Autor: Vladimír Kutálek, Facebook Inc.

Což je obecný princip dobročinnosti. Průša daroval výrobek během covidu – pro obdarovaného to bylo přínosnější, okamžitě použitelné a hodnotnější než peníze. Peníze by museli ještě vyměnit za zboží (s výběrovým řízením, časovou ztrátou), a to nemluvě o tom, že Průšu by dar stál mnohem víc než takto. Navíc inspiroval drobné výrobce/dárce, své klienty, kteří od něj nějakou 3D tiskárnu koupili.

Reklama i dobrý pocit

Ptáte se, proč píšu o pozitivitě darů a nějakém Průšovi? Jak to souvisí s ekonomií, když je to „jen“ charita? Protože tato (skutečná) charita je, když se dobře pojme, i levná reklama pro darujícího.

V některých případech, kdyby hrozilo, že by se darované přebytky jinak zkazily a musely se draze likvidovat, dokonce šetřící peníze. A pak je tu jeden špatně vyčíslitelný ekonomický prvek. Dobrý pocit, pocit, že může darující malou trochou ovlivnit svět. Což přispívá k dobrému psychickému stavu člověka, to k lepšímu zdraví, pozitivitě, ta k větší odvaze. Některé dary znamenají setkání obdarovaného s obdarovaným, navazování kontaktů, získávání zkušeností, znalostí. (A stále neřeším vůbec morálku darů…)

Z otevřenosti mají prospěch všichni

Otevřené hranice jsou výhodné i pro domácí obyvatele. Z otevřených hranic mají prospěch všichni. Což ale neznamená, že si prospěch všichni uvědomují, vítají. Stejně jako i dnes ne všichni vítají emancipaci žen. Námitky i argumenty obou stran jsou si dost podobné. Pokud vás téma zajímá víc, chcete čísla, zdroje, doporučuji především knihu Otevřené hranice: Etika a ekonomie migrace.

skoleni_8_6

Jeden rozdíl tu ale je. Tehdy byl odpor většiny společnosti, když si žena pracně našla práci, nicméně nevadilo to zákonům, státu. Teď je situace opačná, horší. Našlo by se dost zaměstnavatelů, kteří by zaměstnali Ukrajince, imigranty obecně, nebo by se našlo dost služeb, které by imigranti mohli poskytovat, ale je zde plno nepřímých i přímých zákazů, které to pod vysokými pokutami znemožňují (certifikace, „minimální“ požadavky).

Podobně stát se svými regulacemi nepřímo i přímo znemožňuje navýšení kapacit služeb potřebných pro zvýšené množství klientů kvůli Ukrajincům/imigrantům obecně, ale třeba i dětem tzv. Husákových dětí (a o tom se ví 20 let). Např. zde máme dlouhé povolovací procesy, často absurdní požadavky úřadů (např. tekoucí voda v každé učebně, velké požadavky na osvětlení, takovou budovu člověk nesežene na jaře pro další školní rok). Kéž nejen ve školství dojdeme alespoň k řešení jako pedagogické minimum, aby nejen Ukrajinci mohli legálně pracovat, pokud možno ve svém oboru, kde nám i jim přinesou největší užitek.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).