Hlavní navigace

Váš dlužník zemřel a jeho dědici dluží také? Žádejte odloučení pozůstalosti

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Pokud prokážete soudu důvodnost své obavy, že místo toho, aby z dědictví byly uhrazeny dluhy zesnulého, tak jej dědici použijí na úhradu vlastních dluhů, soud jim může znemožnit cestu k pozůstalosti. Jak na to?

Doba čtení: 4 minuty

Už jsme si řekli, jak se mají předluženému dědictví zůstavitele bránit jeho pozůstalí dědici, aby za něj nemuseli splácet dluhy, které za života nadělal. Dědici totiž již neodpovídají za dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví jako dříve, ale plně. A musejí je případně hradit i ze svého majetku. Předlužené dědictví je možno odmítnout. To je jasná cesta pro ty, kteří mají jasno o neutěšených majetkových poměrech zesnulého a o předlužení dědictví ví.

Méně radikální možností dědiců, kteří netuší, jak na tom přesně zůstavitel ohledně porovnání majetkových aktiv a pasiv byl, je žádat pořízení soupisu dědictví. Jako dědic, který uplatnil výhradu soupisu, jste sice i nadále povinni uhradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, avšak věřitel po tomto dědici může požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. A hradí tedy dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Psali jsme o tom v článku Jak se „zbavit“ rizikového dědictví s dluhy? 

Platí neuhrazené pokuty dědici?

Není však třeba bát se pokut. Nejvyšší správní soud ČR uvedl ve svém usnesení (spis. zn. 7 As 3/2013–17, ze dne 25. 9. 2014), že ani po právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt tato finanční částka neztrácí svou povahu veřejnoprávní sankce represivního charakteru. A že by bylo přílišným zjednodušením, pokud by na ni bylo pohlíženo pouze jako na pohledávku státu za fyzickou osobou, u níž by přicházel v úvahu přechod na dědice.

Represivní (ale i výchovný a preventivní) charakter sankce je totiž naplňován nikoliv již vydáním rozhodnutím či jeho právní mocí, nýbrž především jeho výkonem. Proto má taková sankce osobní charakter a je neoddělitelně spojena s osobou delikventa. Výkon takové sankce uložené konkrétní fyzické osobě tudíž nemůže v důsledku její smrti přejít na jinou fyzickou osobu – dědice. Nejedná se tedy o pohledávku, která by spadala do pasiv dědictví.

Dědic se brání dluhům zesnulého, věřitel pak dědicům zesnulého a jejich dluhům

Jenže někdy jste naopak v roli věřitele, kterému zesnulý dluží peníze, a musíte se bránit jeho dědicům. I vy totiž máte svůj oprávněný zájem, a to na tom, aby vaše pohledávka nebo pohledávky za zesnulým byly uspokojeny. Pro vás je možností odloučení pozůstalosti. Nemusí se pak složitě domáhat úhrady na dědicích zesnulého dlužníka.

Aby dědici pozůstalost nerozfofrovali

Institut odloučení pozůstalosti je upraven s účinností od 1. ledna 2014 v § 1709 NOZ, podle něhož můžete jako věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, než soud potvrdil nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění.

Smyslem a účelem odloučení pozůstalosti (popř. její části) je ochrana vás jakožto věřitele zesnulého zůstavitele v situaci, kdy má dědic zůstavitele hradit své vlastní dluhy a je zde nebezpečí, že na úhradu těchto dluhů nepostačí jeho dosavadní majetek a mohly by být hrazeny i z majetku, který dědic získá z pozůstalosti.

Aby byl tento účel naplněn (a to tím, že vy jako věřitel zůstavitele budete uspokojeni z té části pozůstalosti, která byla odloučena a nesplyne s majetkem dědice, z něhož se mají uspokojit věřitelé dědice), ale současně aby nebyla nepřiměřeně narušena práva dědiců, vůči nimž návrh směřuje, je vám zákonem stanovena povinnost, abyste jako věřitel svou (subjektivní) obavu z předlužení dědice nebo dědiců osvědčil. Nejvyšší soud ČR (v usnesení spis. zn. 21 Cdo 165/2017, ze dne 19. 12. 2017) vyložil, že není nutno, aby předlužení dědice bylo spolehlivě prokázáno, ale postačí, jeví-li se předlužení dědice jako pravděpodobné. To však musíte prokázat vy jako věřitel.

Co v konkrétním případě nestačilo na stopku dědictví

Přesto v dané věci potvrdil NS rozhodnutí nižších soudů, které věřiteli nevyhověly, resp. je nezrušil. Pozůstalost v zájmu věřitele odloučena nebyla. Soudům nestačilo, že věřitel svůj návrh na odloučení pozůstalosti podpořil kopií dohody o půjčce, podle níž půjčuje zesnulému a jeho manželce částku 700 000 Kč s 3% úrokem za rok.

Svoji obavu z předlužení dědiček (dcer a manželky zesnulého) spatřoval v tom, že obchodní společnost zesnulého, na jejímž chodu se podílely i dcery, se dostala do tíživé situace, a nelze tak vyloučit i jejich finanční účast a odpovědnost. Nedokázal však uvést žádné konkrétní údaje o dluzích samotných dědiček ani o jejich majetkových poměrech.

Soudu proto neprokázal, že existuje nebezpečí, že na úhradu svých případných dluhů jim nepostačí jejich vlastní majetek. Budiž to poučením dalším věřitelům, kteří budou muset pečlivěji hájit svůj zájem na splacení dluhů zůstavitele z dědictví, musejí obavu z předlužení dědictví soudu důsledněji, prokazatelněji osvědčit.

Našli jste v článku chybu?