První inflační vlna je za námi. Není důvod slavit, inflace ještě není poražena. Česká republika hlásí nižší meziroční inflaci, což vzbuzuje optimismus. Rozdíl mezi meziroční a meziměsíční inflací je důležitý, neboť ceny nadále rostou, i když v meziročním srovnání mohou být nižší. Nečekané snížení inflace vyvolává spekulace o budoucím vývoji, a to jak v oblasti úrokových sazeb, tak v cenové stabilitě a síle koruny.
Inflaci, se kterou se nepočítalo, máme za sebou. Stejně jako žádný strom neroste do nebes, ani inflace nemůže bez přestání stoupat. Pokud loni v lednu cenová hladina vyskočila enormně, letos v lednu lze už tehdejší rekordy přeskočit spíše stěží. Lidé už letos mohou začít spotřebovávat více už nejen nominálně, ale i reálně.
Česko dnes reportuje nejnižší inflaci z 27 zemí EU, hlásí optimisté. Tuzemská meziroční inflace po několika letech klesla na 2,3 %. Po několika letech je opět inflace v cíli. Guvernér ČNB rozeslal dopis zaměstnancům národní banky s poděkováním, že slouží národu. Oslavy jsou předčasné, ve hře jsou nejistoty, kurz koruny a inflační očekávání.
Nechval dne před večerem
Pesimista by dodal, že minulá tuzemská inflace byla tak vysoká a nezvládnutá, že už ani moc neměla kam růst. Kumulovaně za poslední tři roky přesáhla 30 %. Odnesly to úspory, lidem kvůli nezvládnuté inflaci klesaly reálné mzdy. Inflace v Česku skutečně klesla, zejména v meziročním vyjádření. Meziroční číslo o inflaci ovšem ovlivňuje srovnávací základna.
Efekt srovnávací základny a rozdíl v inflaci meziměsíční a meziroční výstižně v grafu publikovaném ČSÚ vystihl Lukáš Nádvorník alias Skejwi. V inflačních časech je důležitá třeba meziměsíční dynamika, nikoli meziroční srovnání. Skutečnost je taková, že ceny v lednu nadále rostly, v průměru o 1,5 % z měsíce na měsíc. Žlutá anotace v grafu poukazuje, že stejný meziměsíční růst cenové hladiny byl hlášen i v superinflačním roce 2022.
Past meziroční inflace
Reakce na Českým statistickým úřadem oznámené výsledky lednové inflace na sebe nedaly čekat. Tržní úrokové sazby klesaly, očekává se rychlejší snižování úrokových sazeb centrální banky. Koruna oslabila až na 25,5 EUR/CZK. Ceny se pak v minulém roce v průměru nezvyšovaly, zavládla dezinflace.
I když se meziroční inflace letos v lednu dramaticky snížila, titulky o poklesu inflace mohou být matoucí. Nejen kvůli srovnávací základně, jde také o to, jak se vyvíjí různé cenové okruhy. V lednu vykázanou inflaci kupříkladu snížil výkyv cen potravin. Ty meziměsíčně poklesly o 0,3 %, meziroční propad činil minus 4,7 procenta. Kupříkladu mouky je přebytek a meziročně zlevnila téměř o čtvrtinu. Maso, jogurty, sýry a tvaroh zlevnily v řádu jednotek procent, zemědělci napříč EU se bouří.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Co se týká inflačních vyhlídek, ředitel sekce měnové národní banky Petr Král v prosinci až tak moc optimistický nebyl: … se můžeme domnívat, že pokles inflace výrazněji pod 3 % nastane až v tom roce dalším, to znamená v roce 2025.… budeme všichni více než spokojeni s dosažením horní hranice tolerančního pásma.
Trápí nás stále jádrová inflace, což je vývoj cen zboží a služeb, které nejsou příliš kolísavé, nejsou ovlivňovány bezprostředně energiemi nebo (ne)úrodou. U inflace vždy platí: neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
Z prosincového rozhovoru s ředitelem sekce měnové národní banky pak vyplynul odhad, že inflace v roce 2024 klesne blízko ke 3 procentům. Petr Král zdůraznil, že obnova cenové stability je důkazem úspěchu ČNB:
Cenová stabilita je na dosah. S překlopením se do nového roku se to objeví v plné kráse. Meziroční inflace klesne s vysokou pravděpodobností do blízkosti 3 % a my budeme moci říci, že po dvou až třech letech vysokého cenového růstu jsme zpátky na cenové stabilitě, vyjádřené inflací v blízkosti našeho dvouprocentního cíle,
uvedl a dodal, že obnovující se nízký cenový růst je důkazem, že Česká národní banka svoji práci zvládla dobře.
Jak jinak, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Z pohledu hodnoty úspor výsledky monetární politiky zářné nejsou. Pokud v Česku za 5 let cenová hladina povyskočila o 40 %, zdá se to být z hlediska závazku cenové stability výsledek politiky centrální banky více než špatný.
Inflační tlaky opadávají, čas na pokles úrokových sazeb
Úrokové sazby se nakonec nezvyšovaly tak, jak komunikovali exradní ČNB, kterým nebyl prezidentem Zemanem prodloužen mandát v bankovní radě ústřední banky státu. Rovněž se nenaplnila někdejší sebevědomá prohlášení exradních o tom, jak centrální banka dokáže v případě potřeby inflaci zkrotit.
S obměnou bankovní rady se změnila strategie, s inflací se začalo bojovat cestou měnového kurzu a silné koruny. Dnes už si i vrabci na střeše cvrlikají, že Česká národní banka má v reakci na pokles inflace v úmyslu pokračovat ve snižování úrokových sazeb.
Ve hře jsou ovšem nejen vyhlídky inflace a úrokových sazeb, jde i o vnitřní a vnější nerovnováhy, měnový kurz a sílu koruny. Ekonomika a kurz koruny si možná vyžádá zpřísněné měnové podmínky po delší dobu. Neexistuje ovšem jediný scénář, v realitě mohou přijít výrazné šoky, nastoupit třeba i deflační situace.
Kvůli obavám z deflačních tlaků byly koneckonců v uplynulé dekádě udržovány nízké sazby. Česká národní banka navíc cílenými devizovými intervencemi oslabila korunu. Úrokové sazby byly nízké a podle někdejšího paradigmatu měly nízké i zůstat.
Nyní má být centrální banka při náznaku deflačních tlaků opatrná, komunikoval v době nynějších nejistot na podzim loňského roku jeden z viceguvernérů ČNB. Situace na bojišti se mění každý den, inflace může dočasně poklesnout, aby opět rostla. Všechno může být i jinak, nízká inflace pozorovaná v novém miléniu možná souvisela s nástupem globalizace a nynější deglobalizace situaci změní.
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš aneb Oslabující koruna
Je polovina února a na webu České národní banky, instituce, která z Ústavy odpovídá za cenovou stabilitu, se objevilo prohlášení guvernéra Aleše Michla k obnovení cenové stability. Inflaci v Česku se prý podařilo po obměně bankovní rady a změně strategie monetární politiky ČNB snížit. Silnější koruna krotila inflaci, vše z dovozu bylo díky kurzové politice levnější.
Zaměstnancům ČNB guvernér při této příležitosti, kdy aktuálně díky shodě náhod, jako jsou ceny potravin a energetických komodit, a srovnávací základně meziroční inflace měřené indexem spotřebitelských cen, která rostla jen o 2,3 %, poslal dopis o tom, že v národní bance se pracuje pro dobro země.
Vadou na kráse optimismu je skutečnost, že v prognóze ČNB je předpokládána stabilita měnového kurzu. Jenže koruna v řádu jednotek procent oslabuje, a ve hře jsou také inflační očekávání a neblahé inflační zkušenosti lidí a firem z let nedávno minulých. Vyšší úrokové sazby sice dusí ekonomiku, nicméně jejich výše ovlivňuje měnový kurz koruny a brzdí inflační tlaky. Měnící se úrokové sazby jsou odpovědí na změny v ekonomickém prostředí.
Radní ČNB Jan Procházka v lednovém rozhovoru vyslovil, že bude hledána „správná, neutrální úroková sazba“. Ta by měla být podle slov radního asi 3,5 % – asi za předpokladu 3% tolerované inflace. Pokud by tomu tak bylo, reálný úrokový výnos inkasovaný věřiteli by mohl být i půl procenta nad inflaci. Co se týká změny centrální bankou vyhlašovaných sazeb, nemá jít o jízdu smykem, ale plynulý průjezd zatáčkou.
Nezvládnutá inflace
Tak jako tak mandátem ČNB vyplývajícím z Ústavy je zajistit cenovou stabilitu prostřednictvím úrokové a kurzové politiky. Pokud by se skutečně dařilo držet inflaci kolem 2 %, dlužníci i věřitelé by mohli lépe plánovat. To se ovšem v posledních letech nedařilo a nepodařilo, nejen v Česku. Pokud dnes v komentářích z dílny ČNB zaznívá, že v příštích letech máme předpokládat a očekávat nízkou inflaci a plnění inflačního cíle, jde o ovlivňování našich inflačních očekávání. Máme věřit, že tomu tak bude.
Pokud by nastoupila další inflační vlna a s ní související inflační daň z peněžních úložek, byl by to vnější šok, cosi málo pravděpodobného. Jenže pádivá inflace přijít neměla, a přišla. Za poslední 3 roky se kupní síla koruny o třetinu znehodnotila. Je to ponaučení, inflační riziko nikdy nespí. Pokud dnes oslabuje koruna, je to další proinflační vliv. Ten nebyl ze strany ČNB při posledním snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu zmíněn a uvažován.
Drahé úvěry a dilema peněžní a úvěrové politiky
Úrokové sazby mají zůstat na vyšších úrovních, dokud nebude jasné, že inflace setrvá na 2 %. Svou roli ve výši tuzemských sazeb bude hrát i vývoj měnového kurzu. Realita ukazuje, že snižování úrokových sazeb bude žádat opatrnost. Psi štěkají, karavana táhne dál. Trh práce v Česku zůstává napjatý, peněžní zásoba roste. Banky ve velkém nakoupily vládní dluhopisy, erár byl financován zbrusu novými korunami monetizovaného dluhu.
Byty jsou investičním produktem a inflační pojistkou, stejně jako zástavou za bankovní úvěry poskytnuté na jejich pořízení. Lidé nadávají na drahotu a vyhlížejí pokles úrokových sazeb. Bylo to představeno jako dilema, sazby lze měnit metodou „Řípu“, tedy nechat je rychle růst a rychle klesat, anebo stoupat a klesat pozvolna, formou zdolávání „Matterhornu“.
Radní Jan Procházka při popisu takové teorie varoval před riziky spojenými se šokovou změnou úrokových sazeb, které může negativně ovlivnit finanční stabilitu. Nyní je na tuzemském trhu očekáván rychlý pokles úrokových sazeb, ale události posledních dnů ukazují, že proti němu stojí i vývoj měnového kurzu. A i ten je čímsi, co stojí za dnešní inflací. Stranou nestojí ani inflační očekávání, na posledním setkání zástupců ČNB s analytiky zaznělo, že české domácnosti čekají pro letošní rok 4% inflaci.
Inflační vlna a inflační očekávání
Co se týká inflačních očekávání, nelze se ničemu divit. Pokud za 3 roky korunové úspory ztratily třetinu své kupní sílu, jde o připomínku, že inflační rizika ani v moderní době nezmizela. Ceny nemovitostí se staly bezpečným přístavem, kdo spekuloval na neplnění inflačního cíle, byl odměněn.
Inflace posledních let a reálně záporné úrokové sazby nakonec učinily ceny nemovitostí více udržitelné. Tuzemská inflace posledních let byla ovlivněna celou řadou faktorů, vlivy rozpočtové politiky státu a peněžní a úvěrovou politikou národní banky nevyjímaje.
Změnilo se zdanění mezd, zrušením superhrubé mzdy se zvýšila kupní síla obyvatelstva. Erár utrácel a banky za nově emitované koruny nakupovaly vládní dluhopisy – proč také ne, když jim to peněžní a úvěrová politika centrální banky dovolila.
Stranou nestojí ani růst závazků ČNB v souvislosti s intervencemi za slabší korunu. Vize vydělávajícího Fondu bohatství, do kterého může národní banka investovat bohatství financované vytištěnou masou korun, už i vybledla.
O tom, že právě peněžní a úvěrová politika, přebytek korunové likvidity v bankovním systému přispěl k tomu, že obchodní banky monetizovaly vládní dluh, se moc nehovoří a málokdo tomuto zdroji tuzemské inflace rozumí. Energetický šok v důsledku ruské invaze na Ukrajinu a jeho dopady na ekonomiky s energeticky náročným hospodářstvím jsou skutečně jen část příběhu odeznívající inflační vlny.
Jak to bude s inflací, nikdo neví, mohou přijít výrazné šoky, ať už inflační, tak deflační. Zkušenost ale hovoří jasně, raději držet byt a mít i hypotéku a jiné investice než mít tučné konto v bance. V minulých letech se rezidenční nemovitosti v Česku staly tou správnou pojistkou proti inflaci. Konvenční i nekonvenční nástroje centrálních bank mají svá omezení a slabiny.
