Soudní spory trvají dlouho. Mnohdy je proto výživné určováno zpětně za minulá léta a rodič ho pak dodatečně doplácí. Jak přistoupit ke stanovení výživného za dobu, když na tom byl rodič špatně, když nyní už není? Soudy mnohdy stanoví výši výživného podle jeho aktuální zlepšené situace. To ale není správně. Přiblížíme si, co k tomu řekl Ústavní soud.
Podstatou jeho nálezu z 31. ledna 2024 je poselství soudům rozhodujícím o výživném, aby při určování jeho výše braly v úvahu nikoli jen obecné možnosti povinného rodiče, ale možnosti odpovídající reálné situaci v čase a místě (spis. zn. IV. ÚS 2173/23).
Tvrdí-li povinný rodič důvody, pro které nebyl v určité době schopen dosahovat vyšších příjmů, musí se soud tímto tvrzením zabývat a vést k němu dokazování a s těmito argumenty se vypořádat.
Při rozhodování o výši výživného zpětně (což se děje často) se soudy musí vyvarovat toho, aby byly nadmíru ovlivněny aktuálními lepšími poměry povinného rodiče, který už je schopen výživné platit, a to třeba i zvýšené.
Aktuální příjmy a zlepšená výdělková a majetková situace mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného (tedy určení, aby byly doplatky poskytnuty rychle), nesmí však ovlivnit výši výživného v minulosti. Tu je třeba určovat podle tehdejších poměrů daných v minulosti. Jistě by se měl každý rodič snažit zabezpečit své dítě aspoň na úrovni stanoveného výživného, ale někdy to prostě nejde.
Insolvence, trestní minulost – někdy je život těžký a děti to odnášejí
Obecné soudy se zabývaly případem otce, který byl do 8. 9. 2020 v insolvenci, ale potřeby jeho nezletilých, na které musí platit výživné, se pochopitelně od poslední úpravy (stanovení výše) výživného v roce 2012 zvýšily.
K navýšení alimentů přistoupil ovšem soud na základě poznatku o podstatně vyšších příjmech otce v novém zaměstnání. Otec v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy zpětně zvýšily výživné na období od března 2019 do února 2022, aniž by braly v potaz jeho tehdejší poměry. Přihlížely tedy pouze k jeho aktuálnímu výdělku.
Při stanovení výživného na nezletilé děti se soudy vždy zabývají schopnostmi a možnostmi povinného rodiče. Ústavní soud však považuje za podstatné, aby soudy při stanovení výživného braly v úvahu nikoli jen obecné možnosti povinného rodiče, ale možnosti odpovídající reálné situaci v čase a místě.
Pokud soud dospěje k závěru, že v rozhodné minulosti (v době, za kterou náleží event. zvýšené výživné) nebylo možné po povinném rodiči spravedlivě požadovat, aby jeho příjem byl vyšší, než skutečně byl, musí vycházet pouze z jeho reálného příjmu v té době. Takové majetkové poměry musejí soudy zkoumat obzvlášť pečlivě.
Při rozhodování o výši výživného zpětně se soudy musí vyvarovat ovlivnění tím, že v době rozhodování o výživném jsou již výdělkové poměry povinného rodiče lepší a je schopen výživné doplatit. Aktuální příjmy mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného, nesmí ale ovlivnit výši výživného v minulosti. Tu je třeba určovat podle tehdejších poměrů.
Soudci s vysokými platy musí chápat situaci člověka obracejícího každou korunu
Ústavní soud proto také zdůraznil, že při skutečně důvodně nízkém příjmu rodiče je nezbytné, aby soudy určovaly výši výživného obzvlášť pečlivě a citlivě s respektem k lidské důstojnosti, jakož i s úctou ke každé stokoruně. To se týká zejména rodin v takto složitých situacích, ovlivněných nízkými příjmy, oddlužením (insolvencí), trestní minulostí rodiče či zdravotními obtížemi dětí.
Soudy mají brát v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život, bedlivě přihlížet k sociální situaci povinného rodiče a poměřovat jeho životní úroveň s životní úrovní dětí.
Je rozdíl mezi polovinou z příjmu 10 tisíc a 100 tisíc korun
Ústavní soud toto připomenul a vyložil na základě řešeného případu, kdy po navýšení tvořilo výživné za období během oddlužení povinného otce celých 39 až 51 % jeho příjmu (a to při jeho příjmech ve výši 10 000 až 13 000 Kč měsíčně). On je opravdu rozdíl mezi polovinou z třeba 100 000 Kč a polovinou z 10 000 Kč a schopností z takové částky důstojně vyžít.
Ústavní soud nijak nerozporuje, že výživné na tři děti může dosahovat i poloviny příjmů povinného rodiče, a mnohdy jí i v praxi dosahuje. Za procentním či podílovým vymezením je však třeba vždy vidět i konkrétní částky. Zbylý obnos by stěžovateli sotva zajistil důstojné živobytí.
Samozřejmě, že je spousta lidí, co se vyhýbají řádné péči o děti, jakož i jejich výživě. Kromě toho jsou ale i opravdu chudí lidé, nadto v problémech a svízelné sociální situaci. Třeba si ji zavinili sami, tak jako to bylo i v řešeném případě – trestní postih a zadlužení, které skončilo insolvencí.
Ale soudcovská práce musí být uvážlivá a pečlivá, nelze paušálně určovat výši výživného nějakým procentem a to aplikovat rovnostářsky na všechny případy. Svízelná sociální situace rodiče může být subjektivně zaviněna, ale také k ní mohou přispět i objektivní důvody.
Kde nic není, ani čert nebere. To musí respektovat i soud a pomoci musí sociální dávky
Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku (OZ) životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
V extrémním případě tak mohou být potřeby dítěte pokryty výživným od povinného rodiče jen do té míry, nakolik to umožní jeho životní úroveň. Ve zbývajícím rozsahu bude třeba odůvodněné potřeby dítěte pokrýt z jiných zdrojů.
U nemajetných povinných pak může výživné pokrývat odůvodněné potřeby nanejvýš částečně. V případě povinného rodiče s nízkým či zanedbatelným příjmem je třeba spíše zkoumat, nakolik je tento stav způsoben objektivními vlivy a nakolik např. jeho nedůvodnými rozhodnutími či jeho laxností.
Na socioekonomické rozdíly mezi lidmi pamatoval soud už za socialistického režimu
Kupodivu našel Ústavní soud, rozhodující v poměrech demokratického státu s tržním hospodářstvím, oporu pro svůj přístup v rozhodnutí soudu z doby socialistické minulosti (s centrálně řízenou ekonomikou), kdy byly mezi lidmi a jejich ekonomickým postavením menší rozdíly. Ale i tehdy jistě byli lidé třeba propuštění z výkonu trestu apod.
Ústavní soud připomenul soudní rozhodnutí zajisté starší než většina čtenářů tohoto článku: Již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR (rozuměj Československé socialistické republiky) ze dne 30. 9. 1968, spis. zn. 1 Cz 27/68, bylo vyloženo, že pro určení výše výživného k nezletilému dítěti jsou rozhodné reálné výdělečné schopnosti a možnosti každého z rodičů, jež jsou dány nejen jejich subjektivními vlastnostmi (fyzickou zdatností, vzděláním, pracovní zkušeností apod.), ale i okolnostmi objektivního rázu, zejména existencí pracovních příležitostí přiměřených uvažovaným vlastnostem rodičů.
Při stanovení povinnosti splatit dlužné výživné je nutno zvažovat reálné možnosti tento závazek splnit, musí být tedy respektována určitá kritéria přiměřenosti, která i v zájmu oprávněných zabrání tomu, aby se povinná osoba dostala do situace, kdy své povinnosti nebude moci plnit ani v budoucnu.
Rozdíl mezi vzdělaným rodičem v Praze a nekvalifikovaným rodičem v Bruntálu
Při posuzování těchto hledisek na straně povinného rodiče je přitom třeba podle Ústavního soudu rovněž zohlednit zejména širší geografické, socioekonomické souvislosti, ale i zvláštnosti místních poměrů.
Především se bere do úvahy lokalita, v níž povinný žije (míra nezaměstnanosti, výše průměrných výdělků), celkový socioprofesní profil povinného, reálné možnosti povinného opatřit si zaměstnání při svých schopnostech, adekvátnost uplatnění v pracovním procesu atp.
Proto Ústavní soud ve svém nálezu z 31. ledna 2024 uvedl: Zabývá-li se soud schopnostmi a možnosti povinného rodiče, musí vzít v úvahu nikoli obecné možnosti, ale možnosti odpovídající reálné situaci povinného rodiče v čase a místě – v posuzované věci zejména doba restrikcí během pandemie covid-19 a vliv záznamu v rejstříku trestů. Při rozhodování o výši výživného zpětně to platí o to více. Soudy se musí vyvarovat toho, že vlivem časového odstupu dojde ke zkreslení někdejší reality, v níž se povinný rodič nacházel. Při posouzení možností stěžovatele soud musí přihlédnout i k tomu, jaké vynaložil stěžovatel úsilí k získání vyššího výdělku, např. kdy a o které pracovní pozice se ucházel, jak aktivní při hledání práce byl, z jakého důvodu nebyl na vybrané pozice přijat, respektive za jakých podmínek včetně finančních by přijat být mohl. Pokud na základě takových zjištění dospěje k závěru, že nelze (tehdy nešlo) po rodiči spravedlivě požadovat, aby jeho příjem byl vyšší, než skutečně byl, musí vycházet pouze ze skutečného příjmu (spis. zn. IV. ÚS 2173/23).
Zlepšené příjmy odůvodňují rychlé doplacení dlužného výživného, ne zpětné zvýšení
Soudy se musí vyvarovat toho, že v době rozhodování jsou reálné poměry stěžovatele lepší a mohl by a je (podle jejich názoru) schopen výživné doplatit. Aktuální příjmy mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného, nemohou ale ovlivnit výši výživného v minulosti.
Povinnému rodiči musí zbýt na důstojný život, aspoň exekučně nezabavitelné minimum
Při důvodně nízkém příjmu povinného rodiče je nezbytné, aby soudy s respektem k důstojnosti člověka braly v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život. Povinnému rodiči tak musí v absolutní částce zbýt alespoň minimum prostředků na pokrytí vlastního živobytí a základních mandatorních výdajů (lze za tím účelem vycházet z tzv. nezabavitelného minima).
Obecné soudy musí u nízkopříjmových skupin obyvatel, u kterých v rámci rodinného rozpočtu představují i částky v řádech stokorun procentuálně značný podíl z celkových příjmů, obzvláště bedlivě přihlížet k sociální situaci povinného rodiče a poměřovat jeho životní úroveň s životní úrovní dětí.
Co vás možná napadne: Když je rodič naopak bohatý, ale než je určeno výživné, tak zchudne
Mnohého napadne, že v praxi mohou nastat i opačné situace. Rodič má skvělé a vysoké příjmy, ale než je rozhodnuto o navýšení výživného pro jeho děti s ohledem na jeho možnosti nebo na zvýšené potřeby dětí, přijde o ně. I na detaily řešení takové situace nám třeba soudy odpoví.
