Hlavní navigace

Úraz v pracovní době? Někdy to zaměstnavatele zajímat nemusí

13. 4. 2017
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Pokud jste porušili bezpečnostní předpisy, se kterými vás seznámili, byli jste povinni je dodržovat a zaměstnavatel to kontroloval, nenese odpovědnost zaměstnavatel, pokud se vám stal pracovní úraz.

Zaměstnavatel vám odpovídá za škodu, která vám byla způsobena pracovním úrazem. Zaměstnavatelé jsou pro tyto případy povinně pojištěni u úrazových pojišťoven. I když však jde o pracovní úraz (což je podle ust. § 271k zákoníku práce poškození zdraví nebo vaše smrt, došlo-li k nim nezávisle na vaší vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), může se zaměstnavatel své odpovědnosti, a to zcela (viz ust. § 270 odst. 1 zákoníku práce) nebo zčásti (viz ust. § 270 odst. 2 zákoníku práce), zprostit. Zaměstnavatel se nemůže podle ust. § 271 zákoníku práce zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy jste utrpěli pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud jste tento stav úmyslně nevyvolali.

Co přesně říkají paragrafy zákoníku práce

§ 270
(1) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla
a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.
(2) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla
a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo
b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.
(3) Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.
(4) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. 

Zranil se při močení venku, a ne na WC

Jistý montér v zaměstnání o pracovní době uklouzl v zimě za podnikovou halou na neposypané přístupové cestě. Utrpěl rozlomení kloubní chrupavky levého kolene, více než rok byl v pracovní neschopnosti, podrobil se operacím s následnou rehabilitací. Zaměstnavatel uznal jeho úraz jako pracovní, avšak odmítl jej odškodnit, protože se podle svého názoru zcela zprostil odpovědnosti, jelikož zaměstnanec k vykonání osobní potřeby, kterou před úrazem vykonal, nepoužil sociální zařízení, ale místo venku za halou. Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem tak nastal dlouholetý spor, který se táhl od roku 2004 až do teď, když 25. 8. 2016 Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 3792/2015 věc snad již konečně rozřešil, ale uzavřít ji ještě musí nižší soud.

Mnohaletá dokazovací anabáze před soudy všech stupňů

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se v pracovní době stal pracovní úraz, a to v době, kdy vykonával malou potřebu, neboť každý člověk je biologicky stavěn tím způsobem, že je pravděpodobné, že během pracovní doby bude vykonávat malou či velkou potřebu, tedy lze mít za to, že k porušení zdraví zaměstnance došlo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Nicméně dovodil, že zaměstnavatel se odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance zcela zprostil, neboť zaměstnanec porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Úraz se stal před zadním vchodem do haly na zledovatělém povrchu v době, kdy šel vykonat malou potřebu, avšak za účelem vykonání potřeby byly v budově haly volně přístupné dvoje toalety, které za tímto účelem měl zaměstnanec používat a byl k tomu svým nadřízeným instruován. Pokud zaměstnanec svévolně vykonal potřebu za vraty haly, porušil tak pokyny svého zaměstnavatele ohledně využívání hygienického zařízení a také porušil zákaz vstupu za zadní vrata haly v době, kdy do haly nebyl navážen materiál.

Pro formální chyby a nedostatečné zdůvodnění verdiktu ovšem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Uložil soudu prvního stupně, aby se v průběhu dalšího řízení důsledně zabýval otázkou existence a obsahu pokynu týkajícího se bezpečnosti ochrany a zdraví při práci, které měl žalobce porušit, pokud takový pokyn existoval, zda s ním byl žalobce řádně seznámen, a to tak, aby bylo zřejmé, že mu porozuměl, a zda tato znalost a dodržování bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno. Napodruhé soud prvního stupně zaměstnanci částečně vyhověl, přiznal mu ale nižší odškodnění, než požadoval. Na základě zjištění, že neexistoval žádný pokyn týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který by zaměstnanec porušil, se kterým by byl řádně seznámen tak, aby bylo zřejmé, že mu porozuměl, a jehož znalost a dodržování by byly kontrolovány, dospěl k závěru, že zaměstnavatel se nezprostil své odpovědnosti. Dovodil, že porušení pokynu všeobecného charakteru, kterým bezpochyby je pokyn, týkající se instruování zaměstnanců, kde mají vykonávat potřebu, nemůže mít za následek zproštění se odpovědnosti za škodu a že se nelze dovolávat všeobecných zásad v tom směru, že používání WC je obecným pravidlem a všichni by takovéto pravidlo měli znát.

Vyšel z haly, která se směla otevírat jen při navážení materiálu

Jenže pak zase odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Zjistil totiž výpovědí svědků, že existoval pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť zaměstnanec byl stejně jako ostatní zaměstnanci seznámen s umístěním toalet na odloučeném pracovišti a s možností je využívat a bylo zakázáno vstupovat za vrata v jiných případech než při doplňování materiálu. Dovodil, že pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci týkající se možnosti užívání sociálního zařízení na pracovišti je třeba vykládat s ohledem na předmět, jehož se poučení o bezpečnosti práce mělo týkat, a že tento pokyn zaměstnavatele byl zcela konkrétní, pokud zaměstnanci byli při příchodu na odloučené pracoviště seznámeni s cestou na pracoviště, s umístěním sociálního zařízení a s možnosti jeho využití, stejně jako s možností využití šatny a kantýny.

Dvakrát případ Nejvyšší soud vrátil odvolacímu soudu

Případ se dostal napoprvé k Nejvyššímu soudu, který dospěl k závěru, že porušení pokynu uděleného zaměstnanci vstupovat za vrata montážní haly jen při navážení materiálu (a tedy nevstupovat za ně ani za účelem vykonání malé potřeby, která je, včetně potřebné cesty na místo jejího vykonání a zpět, úkonem během práce obvyklým, a tedy úkonem v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů) by mohlo být důvodem k tomu, aby se zaměstnavatel zprostil své odpovědnosti za škodu, ale jen v případě, že se jednalo o pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vytkl odvolacímu soudu, že měl při posuzování, zda uvedený pokyn skutečně směřoval k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přihlédnout ke všem okolnostem, za nichž byl pokyn vydán, zejména k důvodům, které vedly k jeho vydání, a k místním podmínkám v době předcházející pracovnímu úrazu, a že se měl proto zabývat především tím, zda důvodem vydání pokynu, aby zaměstnanci vstupovali za vrata montážní haly jen v případě navážení materiálu, bylo – např. s ohledem na neudržovaný povrch v tomto prostoru nebo na jiná rizika pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců – zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo zda důvody vydání tohoto pokynu byly jiné. Stranou pozornosti odvolacího soudu neměla v této souvislosti zůstat ani okolnost, že činnost a pohyb v prostoru za vraty montážní haly, který zaměstnanec využil k vykonání malé potřeby, zaměstnavatel od svých zaměstnanců vyžadoval v době navážení materiálu bez ohledu na neudržovaný povrch tohoto prostoru.

Dovolací soud též odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval tím, zda znalost a dodržování pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se kterými byl zaměstnanec podle zjištění odvolacího soudu řádně seznámen a které měl svým zaviněním porušit, byly u žalovaného soustavně vyžadovány a kontrolovány.

Cestu za halou v zimě sypali, jen když přijel kamion

Odvolací soud napodruhé žalobu zamítl, když dalšími výslechy svědků zjistil, že zaměstnavatel vydal pokyn o zákazu vstupu zaměstnanců za vrata montážní haly, kromě případů naváženého materiálu, a pokyn k užívání sociálního zařízení uvnitř budovy, že „obecným“ důvodem zákazu vstupu zaměstnanců za vrata montážní haly byla skutečnost, že se jednalo o pozemek cizího subjektu, a dále bezpečnostní důvody z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, že neudržovaná přístupová cesta k vratům montážní haly se upravovala zejména v zimním období pouze u příležitosti příjezdu kamionu s materiálem a v ostatním čase nebyla udržována a že dodržování zákazu vstupu za vrata pověření zaměstnanci kontrolovali tím, že kontrolovali, zda vrata jsou zamčená. Proč ale byla vrata v den úrazu odemčena, přestože toho dne přes vrátnici neprojel žádný kamion s materiálem pro zaměstnavatele, se nepodařilo zjistit.

Odvolací soud dovodil, že vstoupil-li zaměstnanec za vrata budovy, aniž by byl do montážní haly navážen materiál, porušil – bez ohledu na skutečnost, že vrata byla odemčena – pokyn svého nadřízeného. Dospěl proto k závěru, že zaměstnavatel se zprostil odpovědnosti za škodu, neboť zaměstnanec, který byl řádně seznámen s přístupovou cestou na své pracoviště přes vrátnici a budovu učiliště a s tím, že má k dispozici sociální zařízení, kantýnu, šatnu apod., porušil pokyn žalovaného vstupovat za vrata montážní haly jen při navážení materiálu, a tedy nevstupovat za ně ani za účelem vykonání malé potřeby. Uzavřel, že zaměstnanec nepochybně pochopil konkrétní zákaz vstupu za vrata i důvod pro tento zákaz, neboť při jednání soudu prvního stupně se vyjádřil, že pro vykonání malé potřeby si odběhl za vrata, neboť jinak při vykonání malé potřeby by se musel uběhat a za vrata to bylo blíže.

Snad už poslední verdikt Nejvyššího soudu

Případ se dostal napodruhé k Nejvyššímu soudu. Ten uvedl, že judikatura soudů dospěla k závěru, že už jen samotná náhoda jako jedna z více příčin pracovního úrazu vylučuje, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti.

Odsouhlasil závěr odvolacího soudu, že zaměstnancem zaviněné porušení pokynu žalovaného vstupovat za vrata montážní haly jen při navážení materiálu je důvodem k tomu, aby se žalovaný zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem, který žalobce utrpěl poté, co po vykonání malé potřeby za vraty montážní haly, ve které vykonával práci, uklouzl na neudržovaném povrchu, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem, za nichž byl uvedený pokyn vydán, zejména k důvodům, které vedly k jeho vydání (podle zjištění odvolacího soudu šlo o bezpečnostní důvody z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, protože neudržovaná přístupová cesta k vratům montážní haly se upravovala zejména v zimním období pouze u příležitosti příjezdu kamionu s materiálem a jinak nebyla udržována), se jednalo o pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

skoleni_15_4

Zaměstnavatel musí na 100 % dodržet BOZP, jinak se nezprostí

Ovšem se závěrem, že se žalovaný zaměstnavatel zprostil odpovědnosti zcela, už Nejvyšší soud nesouhlasil. Nižší soud totiž náležitě vzal v úvahu, že zaměstnavatel se zcela zprostí odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, jen bylo-li zaviněné porušení pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci postiženým zaměstnancem, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, jedinou příčinou škody.

V projednávané věci však nebylo příčinou škody vzniklé žalobci pracovním úrazem jen zaviněné porušení pokynu žalovaného vstupovat za vrata montážní haly pouze při navážení materiálu, ale též okolnost, že zaměstnavatel uvedeného dne nezajistil uzamčení vrat, přestože se materiál nenavážel a přestože právě jejich uzamykáním zajišťoval kontrolu dodržování uvedeného pokynu (byla-li by vrata uzamčená, zaměstnanec by jimi nemohl opustit montážní halu a k jeho úrazu by nedošlo tak, jak k němu došlo). Bylo-li tedy za těchto okolností zaměstnancem zaviněné porušení pokynu zaměstnavatele vstupovat za vrata montážní haly pouze při navážení materiálu jen jednou z příčin škody, mohl se zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem pouze zčásti. Případ byl tedy znovu vrácen odvolacímu soudu, který musí rozhodnout podle závazného právního názoru, který vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3792/2015, ze dne 25. 8. 2016.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).