Hlavní navigace

Stojí pojišťovny na pevných základech?

Jan D. Klášterecký

Pojišťovnictví se rozvíjí od dob, kdy se po mořích plavily první obchodní lodě. Kdybychom porovnali produkty nabízené jen na počátku minulého a tohoto století, nestačili bychom se divit. Jaký je ale současný právní základ, na němž pojišťovny a jejich podnikání stojí?

S pojištěním a s ústavy, které tuto činnost vykonávají, se setkáváme dnes a denně. Komplexní úprava pojišťovnictví byla provedena na novém legislativním základě, a to nejen co se týká postavení a organizace ústavů, které se pojišťovnictvím zabývají, ale i stanovením hmotně právních předpokladů pro uzavírání pojistných smluv.

Protože jde o velmi rozsáhlou problematiku, budeme se jí věnovat postupně, v několika na sebe navazujících pokračování.

Trochu historie nikoho nezabije…

Počátky činnosti, ze které se vyvinulo pojišťovnictví v našem slova smyslu, sahají do dávné historie. Nejprve šlo o dobrovolné sdružení osob, které si vzájemně pomáhaly ve složitých situacích a spojily síly a prostředky k uskutečnění předsevzatého cíle.

Zprvu pouze morální charakter takové vzájemné pomoci (např. u pohřebních bratrstev) nabyl – zejména s rozvojem ekonomických vztahů a z nich se rozšiřující výměny zboží a vzniku obchodu – komerčního charakteru.

Středověké kupecké právo zná už určité formy zajištění rizik, zejména při přepravě zboží. Je to zejména námořní doprava, kde množství a hodnota přepravovaných věcí a rizika z námořní plavby vyplývající (piráti, havárie při bouřích apod.) vyžadovaly náležité zajištění.

Jsou to pak vyspělé obchodní společnosti severní Itálie (Janov, Benátky), kde se již na počátku feudalismu objevují právní instrumenty k uzavírání smluv, které mají charakter pojištění možného rizika. Historikové zaznamenali první zmínku o takovém smluvním ujednání již v roce 1072 mezi benátskými kupci.

S rozvojem kapitalistických vlastnických vztahů pak pojišťovnictví získává první obrysy, které známe i dnes. Od vzájemného zajištění uzavřeného okruhu vzájemně se podporujících osob (zpravidla kupců a námořních podnikatelů) a specificky úzkého okruhu pojištěného majetku se pojišťovnictví stává komerční činností, obchodem v běžném slova smyslu, podnikáním s přesně stanovenými pravidly a smluvními typy v široké sféře majetkové ochrany.

Jak dokládá historická exkurze publikovaná na serveru České asociace pojišťoven, první pojistný ústav na našem území vznikl již v roce 1777 založením Pojišťovny proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku v Brandýse nad Labem. První česká vzájemná pojišťovna byla pak založena v Praze v roce 1827; druhá polovina 19. století pak byla obdobím masivního zakládání dalších rozličných pojišťovacích ústavů.

Platný právní základ pojišťovnictví v České republice

Platný zákon o pojišťovnictví byl schválen Parlamentem České republiky 21. prosince 1999 a byl publikován pod č. 363/1999 Sbírky zákonů, a poté několika dalšími zákony novelizován. Zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a státní dozor nad provozováním pojišťovací a zajišťovací činnosti a penzijního připojištění, vykonávaný Ministerstvem financí. Nejdříve je třeba vymezit působnost zákona a jím definované a užívané pojmy.

Zákonem se řídí

  1. provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou nebo zajišťovnou se sídlem na území České republiky,
  2. provozování pojišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie a na území států Evropského hospodářského prostoru,
  3. provozování pojišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území jiného státu, než je uveden v písmenech a) a b), a
  4. výkon státního dozoru v pojišťovnictví.

Zákon se netýká provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění, sociálního zabezpečení, penzijního připojištění se státním příspěvkem a veřejného zdravotního pojištění. Tyto formy jsou upraveny zvláštními zákony.

Zákony jsou neúprosné. O tom se v praxi přesvědčil pan Zdeněk Rachman při svém sporu s pojišťovnami o povinném ručení.

Zákon se dále nevztahuje na

  1. činnost vzájemných podpůrných spolků a družstev, u kterých se plnění mění podle dostupných zdrojů a které vyžadují, aby každý z jejich členů platil stejný příspěvek;
  2. činnost spočívající v uzavírání závazků poskytnout plnění pouze v případě smrti, jestliže nepřesáhne průměrné náklady na pohřeb nebo jestliže je poskytováno nepeněžní plnění;
  3. činnost spočívající v poskytnutí pomoci v případě poruchy nebo nehody silničního vozidla, výkonem služby, ke které dojde na území členského státu, ve kterém má poskytovatel této služby svoji provozovnu a jestliže tento poskytovatel není pojišťovnou a jedná-li se o
    1. opravu na místě, pokud poskytovatel služby využívá k této činnosti převážně vlastních zaměstnanců a vlastního vybavení,
    2. převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího místa opravy a přeprava řidiče a spolucestujících do nejbližšího místa, ze kterého mohou pokračovat ve své cestě jinými prostředky,
    3. převoz vozidla, popřípadě řidiče a spolucestujících do místa jejich bydliště, do místa jejich odjezdu, je-li odlišné od místa jejich bydliště, nebo do cílového místa ve stejném státě.

Anketa

Kolik pojistných smluv má uzavřených vaše domácnost?

Našli jste v článku chybu?