Vypovědět smlouvu o povinném ručení nestačí!

Pan Rachman uzavřel smlouvu o povinném ručení s Komerční pojišťovnou, jejíž pojistný kmen povinného ručení (tedy všechny pojistné smlouvy a závazky z nich plynoucí) převzala Kooperativa, pojišťovna. Pan Rachman ale ještě předtím svou smlouvu dle nejlepšího vědomí a svědomí vypověděl. Přesto se stal neplatičem a Kooperativa, nástupkyně Komerční pojišťovny v oblasti povinného ručení, se s ním soudila – a soud rozhodl ve prospěch pojišťovny. Jak k tomu došlo a jak je to možné?

Zdeněk Rachman uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou počínaje 1. ledna 2000 s Komerční pojišťovnou, která mu v té době nabídla nejvýhodnější podmínky. Hned po prvním roce zvýšila pojišťovna pojistné – o navýšení se dozvěděl pouze ze sumy uvedené na složence doručené dva týdny před koncem roku. Další rok 19. listopadu 2001 obdržel dopis oznamující opětovné navýšení pojistného.

Od této chvíle je nezbytné sledovat dataci jednotlivých písemností, neboť to hraje v tomto případu rozhodující roli.

Pan Rachman obratem zaslal pojišťovně výpověď smlouvy doporučeným dopisem, odeslaným 26. listopadu a doručeným 29. listopadu. Na výpověď pojišťovna vůbec neodpověděla, ale na sklonku roku, běžným dopisem (bez doručenky) datovaným na sobotu 15. 12. 2001, zaslala novou informaci o cenách, tentokráte s přiznaným bonusem ve výši 10 % v závislosti na změně smluvních ujednání podmíněné podpisem dodatku ke smlouvě. Na tento dopis, v dobré víře, že dle podané výpovědi k 31. 12. 2001 pojištění končí, již pan Rachman neodpověděl doporučeným dopisem. To se později ukázalo jako zásadní chyba – kupodivu bez ohledu na skutečnost, zda měl či neměl alespoň teoreticky čas na dopis odpovědět, a bez ohledu na to, že se k rukám pana Rachmana dopis oznamující přiznání bonusu dostal až 2. ledna 2002.

Vraťme se k hypotetickému časování – takovému, které předpokládá optimální souběh okolností. Dopis, který byl napsán v sobotu, mohl být na poště odeslán nejdříve v pondělí, tedy 17. 12. 2001. Pomineme-li předvánoční zahlcenost pošty a budeme-li předpokládat stejnou rychlost doručení zásilky jako v případě výpovědi (která byla zaslána doporučeně, na rozdíl od zásilek z pojišťovny, a tudíž ji lze jako jedinou datovat přesně), byla by doručena k panu Rachmanovi ve čtvrtek 20. 12. 2001. I kdyby se k adresátovi nové oznámení o změně výše pojistného dostalo týž den a týž den by podal novou výpověď smlouvy (ovšem, koho by napadlo, že tak musí učinit, že?), ta by putovala poštou opět tři pracovní dny, došla by do Komerční pojišťovny v pátek 29. 12. 2001, neboť v pondělí byl Štědrý den následovaný dvěmi svátky. A nyní pointa.

V odůvodnění rozsudku jménem republiky, který odvolací soud odsuzuje pana Rachmana k uhrazení částky 4005 Kč za roční pojistné a příslušenství včetně nákladů řízení protistrany v souhrnné hodnotě cca 20 tis. Kč, je uvedeno: Je sice pravdou, že právní předchůdkyně žalobkyně neoznámila žalovanému změnu podmínek pojistné smlouvy ve lhůtě šesti týdnů před skončením pojistného období roku 2001, nicméně tento postup neznemožnil žalovanému svého práva uvedeného v ustanovení bodu 4. „Smluvních ujednání“ využít. Lhůta jednoho týdne pro učinění oznámení o nesouhlasu se změnou podmínek pojistné smlouvy mu totiž zůstala zachována.

Tedy doručit nesouhlas nejpozději týden před koncem pojistného období vzhledem k vánočním svátkům znamenalo nejpozději 21. 12. 2001. Stačilo tedy odeslat doporučenou výpověď jen dva dny před teoreticky možným doručením písemnosti a 14 dní před skutečným doručením písemnosti. Inu, jak říká soud, lhůta jednoho týdne zůstala zachována…

Soud nebral v potaz ani skutečnost, že pojišťovna musí klientům oznámit změnu pojistného nejméně šest týdnů před koncem pojistného období, ani skutečnost, že pan Rachman nemohl reagovat ve stanovené lhůtě nejméně týden před koncem pojistného období na oznámení nové ceny. Obě lhůty navíc vycházejí ze smluvních ujednání… (viz níže). Nezajímalo ho ani, kdy byl dopis skutečně doručen.

Stejně tak byly zanedbány i další skutečnosti. V dopise s datem 15. 12. pojišťovna píše, cituji: Zavedení systému bonus / malus je podmíněno zajištěním právní náležitostí, změnou smluvních ujednání Vaší pojistné smlouvy, ke které potřebujeme Váš souhlas. Ten pan Rachman nikdy nedal, a tudíž změna pojistného podle „systému bonus / malus“ nemohla proběhnout. Nehledě na skutečnost, že ve smlouvě o povinném ručení má pan Rachman uvedeno prohlášení:

Prohlašuji, že s uvedeným návrhem smlouvy souhlasím a že všechny údaje, které jsem v tomto návrhu uvedl, jsou úplné a pravdivé. Dále prohlašuji, že jsem byl seznámen se zněním všeobecných pojistných podmínek pojistitele pro tento druh pojištění. Zároveň vyslovuji souhlas […] a souhlas s poskytnutím údajů. Ani slovo o smluvních ujednání, která byla ke smlouvě dodatečně doplněna, tedy měla být, s podpisem, který pan Rachman nikdy nedal.

Smluvní ujednání byla zřejmě doplněna až do novějších smluv pro rok 2002 se zpětnou platností na smlouvy sjednané do 31. 12. 1999. Stojí v nich ovšem zajímavý bod:

Nevyjádří-li se pojistník ke změnám v této smlouvě, má se za to, že sdělení (o změnách ve smlouvě) akceptoval a pojistná smlouva s provedenými změnami zůstává v platnosti.

Tak tedy asi nakonec pojišťovna souhlas nepotřebovala. Nic naplat, že pokud je libovolná smlouva uzavřena písemně, lze podle našeho práva změny provádět též pouze písemně… Zřejmě dle paragrafu 40a občanského zákoníku, který říká:

Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení [řada paragrafů, v nichž lze, byť stěží, nalézt i situaci změny smluvních ujednání], považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. A pan Rachman se neplatnosti nedovolal, stále v dobré víře, že podal platnou výpověď.

Při pohledu do všeobecných pojistných podmínek se dovíte: Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem uložení na poště, i když se to adresát nedoví. Smluvní ujednání říkají: Nevyjádří-li pojistník písemný nesouhlas se změnou pojistné smlouvy […], považuje se to za souhlas. Protože pojišťovna v rozporu se zněním pojistných podmínek odesílala poštu nedoporučeně, nevěděla samozřejmě, zda byla či nebyla doručena. Proč také – vždyť mlčení znamená souhlas, a to je to, co potřebuje – a má.

Mezishrnutí: Pojišťovna zaslala panu Rachmanovi změnu pojistného, na základě čehož on podal výpověď. Následně před koncem pojistného období pojišťovna zaslala změnu „smluvních ujednání“, která nebyla součástí smlouvy pana Rachmana, kterou jeho podpisem chtěla ke smlouvě zpětně připojit a která zvyšovala bonus za bezškodní průběh (čímž změnila výši pojistného), na což pan Rachman nereagoval. Tím se nedovolal neplatnosti právního úkonu a pojišťovna „přebila“ jeho výpověď novou cenovou nabídkou.

Ani na další závažnou skutečnost soud nevzal zřetel. Podle § 801 občanského zákoníku:

Pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného. Zároveň podle § 12 zákona 168/1999 vzniká povinnost pojistitele doručit pojistníkovi upomínku s upozorněním na zánik pojistného nejméně 30 dní před zánikem pojistného.

Tím, že pojišťovna neodpověděla na výpověď, měla se stát výpověď platnou. Ale i kdyby tomu tak nebylo, mělo pojištění zaniknout v polovině roku. § 803 volně navazuje:

(1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění.

Jak je tedy možné, že Komerční pojišťovna, respektive Kooperativa, která zahájila a vyhrála soudní řízení po přebrání pojistného kmene Komerční pojišťovny, vymohla roční pojistné, nikoli pojistné za půl roku, po které mělo pojištění zaniknout?

Právní zástupce Kooperativy, pojišťovny to vymyslel chytře. Uznal platnost výpovědi smlouvy doručené dne 29. 11. 2001, ale protože nebyla doručena ve lhůtě šesti týdnů před koncem pojistného období, vztáhl ji podle § 12 odst. 1 pís. f) zákona č. 168/1999 o povinném ručení až na další pojistné období. Zřejmě kdyby pan Rachman výpověď nepodával vůbec, soudila by se s ním pojišťovna jen o poloviční částku (tedy, ještě o úroky, kterých požadovala 3 % p. a. od 2. 1. 2003, soudní poplatek 600 Kč a 7318,50 Kč pro právního zástupce pojišťovny a další obdobné náklady za odvolací řízení).

Aby bylo pořádku učiněno zadost, je třeba zmínit celou chronologii, která vedla k uvedenému rozsudku soudu vyšší instance. Shrnu dataci od počátku.

• 19. 11. 2001 – Komerční pojišťovna oznamuje dopisem navýšení pojistných limitů a pojistného.
• 26. 11. 2001 – Pan Rachman odesílá výpověď pojistné smlouvy, kterou Komerční pojišťovna obdržela 29. 11. 2001.
• 15. 12. 2001 – Komerční pojišťovna píše oznámení o přiznání celkem 10% bonusu a žádá podpis „nových“ smluvních ujednání. Doručeno 2. 1. 2002.
• 30. 5. 2002 – poslední možný den, kdy měla být (a nikdy nebyla) doručena upomínka s upozorněním na zánik pojistného pro neplacení, jak ukládá §12 zákona č. 168/1999 v souladu s § 801 občanského zákoníku.
• 30. 11. 2002 – poslední možný den, kdy podle § 32 zákona č. 323/1999 mělo být (a nikdy nebylo) doručeno oznámení o převodu pojistky na Kooperativu s možností vypovědět pojistku do 8 dnů.
• 14. 4. 2004 – Pan Rachman obdržel upomínku od Kooperativy, pojišťovny na uhrazení dlužné částky 4005 Kč („Pokus o smír před podáním žaloby“).
• 19. 4. 2004 – Pan Rachman zaslal „Odpověď na výzvu k zaplacení pojistného“ Kooperativě, pojišťovně, v níž trvá na své původní výpovědi smlouvy.
• 29. 11. 2004 – Pan Rachman obdržel platební rozkaz od Okresního soudu v Příbrami na uhrazení částky 5004 Kč pojistného a dalších úroků, 600 Kč soudních poplatků a 7318,50 Kč pro právní zastoupení Kooperativy, pojišťovny.
• 21. 12. 2004 – Pan Rachman podává se svou právní zástupkyní odpor proti platebnímu rozkazu, přičemž právní zástupkyně se dopouští chyby a zasílá veškeré dokumenty k případu soudu. Kdyby tak neučinila, bylo by důkazní břemeno na Kooperativě, pojišťovně, která v následném sporu nepředložila žádný důkaz kromě pojistné smlouvy a dokladu o zániku pojištění. Soud by pravděpodobně rozhodl ve prospěch pana Rachmana. (Spekulace.)
• 14. 1. 2005 – Kooperativa, pojišťovna prostřednictvím svého právního zástupce upravuje výši pojistného na 4005 Kč v žalobě.
• 29. 3. 2005 – Okresní soud v Příbrami rozhodl o zamítnutí žaloby.
• 11. 4. 2005 – Kooperativa, pojišťovna se prostřednictvím svého právního zástupce odvolává proti rozsudku.
• 25. 5. 2005 – Odvolací soud v Praze změnil rozsudek a nařídil panu Rachmanovi zaplatit žalovanou částku.

V rámci objektivity nutno dodat, že případ pana Rachmana jsme dali k posouzení nezávislému právníkovi. Jeho názor se plně ztotožnil se závěry soudu.

Vyjádření Kooperativy, pojišťovny

Článek jsem prostudoval a uvedené skutečnosti jsou precizně zpracované a úplné – Kooperativa postupovala jednoznačně v souladu s platnou legislativou a samozřejmě byla nucena vycházet ze situace, kterou „zdědila“ odkoupením kmene pojištění vozidel od Komerční pojišťovny. Myslím, že velmi vypovídající je skutečnost, že i nezávislý právník se ztotožnil se závěry soudu.

Ing. Marek Vích
tiskový mluvčí a vedoucí odboru PR
Kooperativa, pojišťovna

Vyjádření Komerční pojišťovny

V úvodu musím připomenout, že na základě smlouvy o převodu pojistného kmene předala Komerční pojišťovna relevantní smluvní dokumentaci Kooperativě, a to včetně předmětné pojistné smlouvy a s ní související korespondence. Je tedy poněkud obtížnější se k případu vyjádřit, ale článek obsahuje pasáže, které lze jednoznačně vyvrátit i bez detailní znalosti zmiňovaných podkladů.

Autor článku uvádí, že předmětnou pojistnou smlouvu pan Rachman vypověděl dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Skutečností zůstává, že provést právní úkon pouze dle svého nejlepšího vědomí a svědomí nestačí, právní úkon musí být proveden mj. také v souladu s platnými právními předpisy, jinak je neplatný.

Pojišťovna v tomto případě posoudila právní úkon klienta jako výpověď smlouvy ke konci nejbližšího pojistného období, ke kterému právně bylo možné výpověď podat, tj. k 31.12.2002. Tento závěr koneckonců potvrdil v rozsudku i Krajský soud v Praze, stejně tak jako právník, kterému byl případ předán autorem článku k posouzení.

Pro větší srozumitelnost je tedy možná vhodné ještě jednou shrnout: Pokud by klient zamýšlel vypovědět pojistnou smlouvu skutečně již ke konci pojistného období 2001, musel by výpověď podat nejpozději 6 týdnů před skončením tohoto pojistného období, nikoli tedy až 29.11.2001.

Autor článku dále zdůrazňuje, že na výpověď pojišťovna panu Rachmanovi neodpověděla. Ráda bych připomněla, že není povinností pojišťovny, ale ani žádné jiné smluvní strany v jakémkoli smluvním vztahu, reagovat jakkoli na přijatou výpověď či na ni jakkoli odpovídat, protože výpověď je jednostranný právní úkon, k jehož platnosti a účinnosti není třeba žádné akceptace či potvrzení ze strany adresáta výpovědi.

V článku je dále uvedeno, že pan Rachman nebyl při uzavírání pojistné smlouvy seznámen s textem „Smluvních ujednání“. Smluvní ujednání jsou nedílnou součástí každé pojistné smlouvy a nebylo technicky možné, aby panu Rachmanovi nebyla při podpisu smlouvy předána.

Je pravda, že v průběhu času přistupuje pojišťovna z různých důvodů ke změně smluvních ujednání. Pojišťovna však v žádném případě text smluvních ujednání nemění bez vědomí klienta, a dokonce snad i se zpětnou platností. Naopak, platnou změnu smluvních ujednání, tj. platnou změnu pojistné smlouvy, podmiňuje pojišťovna vždy souhlasem druhé smluvní strany.

Pokud jde o výtku, že Komerční pojišťovna nezasílala korespondenci panu Rachmanovi doporučenou poštou, je třeba říci, že ve Smluvních podmínkách žádné takové ujednání není. V tomto případě byla sjednána tzv. fikce doručení, kdy je písemnost považována za doručenou poslední den úložní lhůty, v případě, že písemnost byla uložena na poště, pokud adresát nebyl zastižen, a to i v případě, kdy se adresát o uložení písemnosti nedozví. Jde o smluvní ujednání, které není v právní praxi nijak ojedinělé, a to zejména v pojišťovnictví.

V článku se dále uvádí, že pojišťovna vedla smlouvu protiprávně a nárokovala si pojistné až do konce roku 2002. V tomto případě se jedná o chybnou interpretaci zákonných úprav. Z příslušného zákona vyplývá možnost, nikoli povinnost zaslat pojistníkovi, který je v prodlení s úhradou pojistného tzv. kvalifikovanou upomínku. Předmětná pojistná smlouva skutečně zůstala v platnosti až do konce roku 2002, kdy pojištění zaniklo v důsledku výpovědi doručené již 29. 11. 2001. Po tuto dobu poskytovala pojišťovna na základě platné smlouvy pojistnou ochranu, a tudíž měla nárok na pojistné.

Není pravda, že by klient musel po obdržení oznámení o změně výše pojistného podat novou výpověď smlouvy. Po obdržení oznámení se změnou výše pojistného klient není povinen smlouvu vypovídat. Stačí, když nejpozději do jednoho týdne před koncem pojistného období vyjádří se změnou výše pojistného svůj nesouhlas. Pokud panu Rachmanovi nebylo oznámení o změně výše pojistného doručeno ve lhůtě stanovené ve smlouvě (což nemůžeme posoudit, protože spis nemáme k dispozici), a nemohl tak vyjádřit svůj nesouhlas včas, měl pojišťovnu kontaktovat a trvat na zachování této lhůty. V takových případech, ke kterým může samozřejmě v praxi ojediněle dojít, by se jistě pojišťovna takovému postupu nebránila a klientovi vyhověla.

Marie Petrovová
tisková mluvčí
Komerční banka

Komerční banka je 100% vlastníkem Komerční pojišťovny. 29. července 2005 oznámila prodej 51% podílu společnosti SOGECAP.

Závěrem

Pan Rachman byl pravomocně odsouzen k uhrazení pojistného i nákladů řízení v celkové částce cca 20 tis. Kč – a jak vyplývá z rozhodnutí soudu i slov nezávislého právníka, zdá se, že plně po právu. Polehčující okolností nebyla ani skutečnost, že pojišťovna nedodržela termíny k informování klienta o změnách, ani jednání v dobré víře, že smlouva byla vypovězena…