Zjevnému porušování pracovněprávních (např. bezpečnostních) předpisů na pracovišti se lze bránit poměrně snadno a s úspěchem, ať už s pomocí odborů, státních orgánů (inspekce práce) či soudní cestou. O poznání těžší je obrana v případě tzv. mobbingu a bossingu. Čtěte více: Zaměstnavatel neplatí? Pracovní poměr zrušte okamžitě, dostanete až sto tisíc
Co je mobbing a bossing?
Mobbing a bossing je jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování zaměstnance. U mobbingu kolegy, v případě bossingu dokonce nadřízeným. Nepřátelské chování má zpravidla směřovat k tomu, aby postižený zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah. Čtěte také: Za špatné výsledky v práci může přijít výpověď
Oběť je v těchto případech systematicky znejišťována a vyřazována z kolektivu. Součástí takového jednání je rovněž postih či znevýhodnění zaměstnance za to, že se zákonným způsobem domáhá svých práv, která vyplývají z pracovněprávního vztahu.
K otázce definování šikany resp. mobbingu a bossingu v odborné literatuře můžeme uvést např.:
- Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,
- Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 25. 2. 2008,
- Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti?, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 4. 1. 2010 (Materiál je ukázkou z knihy Syndrom vyhoření od nakladatelství Portál. Vedle dalšího především popisuje fáze šikany v praxi a poukazuje na její absurdnost.)
Šikana se definuje jako cílevědomé a dlouhodobé zejména psychické ubližování, které provádějí konkrétní osoby na pracovišti. V literatuře je ale možné najít různé definice, každopádně jde o jednání v rozporu s pracovněprávními předpisy a dobrými mravy. V praxi jde o jednání dlouhodobé a soustavné. Šikanující používají různých, zpravidla rafinovaných, intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně. Takové jednání je proto těžko dokazatelné. Čtěte také: Kdy vás neuchrání před výpovědí ani nemoc?
Mobbing může mít celou paletu podob a různou intenzitu. Může jít o ponižování, osočování, ironizování, podceňování, obviňování a jiné rušivé a závadné jednání.
V případě bossingu jde v podstatě o shodný scénář, který je ovšem, s ohledem na poměrně značné pravomoci nadřízeného, jež mu dávají právní předpisy a jichž může zneužít, o to nebezpečnější. Vedoucí může oběť přetěžovat prací nebo jí zadávat úkoly, které objektivně není schopna zvládnout. Poměrně časté je naopak i pověřování činnostmi, které jsou hluboko pod úrovní kvalifikace postiženého. Vše pochopitelně doprovází příslušné, zpravidla ironické, zdůvodnění. Pak většinou následuje kritické a degradující hodnocení vykonané práce. Čtěte více: Za nepravdivý pracovní posudek můžete chtít odškodnění
Šikanování se podle P. Kocábka projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky, finanční újmou atd.
Znevýhodňování zaměstnance může mít, při zvláště bossingu, ale i při mobbingu, také jiné podoby a projevovat se kupř. v oblasti odměňování, kdy oběť šikany přichází o různé nenárokové složky příjmu. Čtěte více: Snižování platu: co si může zaměstnavatel dovolit?
Při poskytování mimořádných odměn a jiných hmotných výhod, na něž není přímý právní nárok, vzniká v praxi velký prostor pro protiprávní diskriminaci nebo naopak pro protekční zvýhodňování určitých zaměstnanců, pro něž nemusí být odměna ohodnocením přínosu jejich práce ale prémií za servilitu, pochlebování, donášení na spoluzaměstnance atp.
Obrana je obtížná
Obrana proti mobbingu a bossingu je v praxi velmi obtížná. Vyžaduje vedle dalšího notnou míru osobní statečnosti a také vytrvalosti. Zaměstnancům lze spolu s I. Borskou preventivně doporučit zejména:
- neuzavírat pracovní smlouvy (nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr), které obsahují příliš široce vymezený a neurčitý druh práce,
- odmítnout vykonávat úkoly, které nespadají do jejich pracovní náplně, jestliže se o jejich uložení nadřízený pokusí,
- konzultovat urychleně problém s orgány inspekce práce nebo právníkem zkušeným v oboru pracovního práva (pokud se již zaměstnanci stanou obětí mobbingu nebo bossingu).
Lze však s politováním konstatovat, že nejúčinnější obranou oběti obvykle skutečně je, když pracoviště, kde je psychicky týrána, opustí. Čtěte také: Krach firem nemusí být pro jejich zaměstnance problém
P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí nabízejí sice jistě dobře míněný, leč poněkud naivní návod, jak se bránit šikaně:
Především odolat nátlaku a nedovolit jednotlivcům ovládat celý pracovní kolektiv. Nebýt lhostejný k tomu, co se děje na pracovišti. Je nutné najít v kolektivu kvalitní a čestné lidi. Na šikanu je třeba upozornit personální odbor a vyššího nadřízeného, protože jde o velice nebezpečnou záležitost, která může mít pro oběť i fatální následky. Oznámit šikanu na pracovišti má povinnost každý pracovník. Potom se skutečně projeví ta pravá kultura organizace.
nebo: Člověk není nikdy sám, čestní a slušní lidé se vždy najdou. S nimi získáváte víru, že má smysl bojovat. A nakonec je i legrace, protože šikanující smečka servilních kolegů je ve své ubohosti neskutečně komická.
Takovým doporučujícím návodům řešení musím oponovat a zdůraznit, že šikanování opravdu není žádná legrace. Přestože se pachatelé nebo přihlížející opravdu mohou jevit komicky, jejich oběť zpravidla a pochopitelně smích přejde velmi brzy a veškerý smysl pro humor vůbec. Navíc podobné návody jsou nepoužitelné, když šikanujícím je právě šéf a jedná se o bossing. Čtěte také: Ručí zaměstnavatel za pracovníkův kabát na věšáku?
Stres způsobený šikanou zvyšuje stres pracovní, může způsobit stres celkový, narušit i soukromí, včetně rodinného zázemí, postiženého. V neposlední řadě může vyústit také ve zdravotní obtíže. Objevit se mohou zejména psychosomatické potíže jako např. trvalé bolesti hlavy, potíže se žaludkem a s trávením, chronická únava, poruchy spánku nebo srdeční potíže. Ruku v ruce s nimi obvykle přicházejí také poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty a z toho plynoucí sociální izolace.
Posléze přece i P. Kocábek a Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatují fakta střízlivěji: Ve velké většině případů je oběť mobbingu stejně propuštěna z pracoviště, například z organizačních důvodů, pro nadbytečnost.
K tomu je však třeba dodat, že to v lepším případě odchází oběť s odstupným; mnohdy je však nucena iniciovat ukončení zaměstnání sama. Čtěte také: Co s vaším zaměstnáním během vězení nebo výkonu trestu?
Rozumnější a účinnější strategii řešení přináší nově Ministerstvem práce a sociálních věcí prezentovaný materiál (Jak se vypořádat s mobbingem na pracovišti, 4. 1. 2010), nicméně takové víceméně psychoterapeutické metody, jež se v něm prezentují, řeší spíše až následky šikany a z ní plynoucího stresu, nikoliv její příčinu a směřují převážně k návratu oběti do „běžného pracovního života“.
Použitá literatura:
Borská, I.: Mobbing a bossing – jak se bránit, Linde – PSK č. 11/2005, Linde nakladatelství s.r.o.,
Kocábek, P.: Jak „přežít“ šikanu na pracovišti?,MPSV,
Jak se vypořádat s mobbingem na pacovišti?, MPSV
ČLÁNKY DO MAILU