Hlavní navigace

S výživným neexperimentujte. Jednorázové odbytné vám neprojde a „vyplatit“ se nejde

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Zkoušet fígle s alimenty na děti se vám nevyplatí. Když se budete chtít jednorázově vyplatit, nepůjde to a budete stále platit a platit. Výživné na děti se platí pravidelně, dohoda o jednorázovém vyplacení alimentů je neplatná.

Jistá matka uzavřela 24. 5. 2012 s otcem svých dětí dohodu o jednorázovém vyplacení výživného pro nezletilé děti s tím, že vyplacením dohodnuté částky je vyřešeno výživné až do 24. 3. 2023, resp. víceméně pro vždy. Není to v praxi nic ojedinělého, stává se, že muž a žena, kteří spolu zplodili dítě, nemají zájem na tom, aby se na jeho výchově a osobnostním vývoji podíleli oba, a to v jakékoliv formě (společné, střídavé nebo jen občasné, když je dítě svěřeno do výchovy jen jednomu z rodičů a druhého navštěvuje).

Třeba muž o dítě nejeví zájem, ale je si vědom své alimentační povinnosti, natož aby rodiče měli zájem na společném soužití, a proto se dohodnou, že muž se jednorázově „z otcovství vyplatí“ a otázka alimentů je pro něj jednou pro vždy vyřešena (mnohdy ani není uveden jako rodič dítěte). Takové dohody jsou většinou diskrétní, nepsané, gentlemanské. Lidé totiž správně tuší, že jsou v rozporu s rodinným právem. Jak na ně tedy rodinné právo nahlíží? Co když si jeden z účastníků dohodu rozmyslí? Tak tomu bylo i v případě, který posuzoval Nejvyšší soud ČR pod spis. zn. 21 Cdo 2929/2016 (rozsudek ze dne 19. 1. 2017). Otec dětí nebyl utajen, byla mu i stanovena výše výživného a rodiče se zvláštní dohodou o alimentech ani netajili.

Po dvou letech žaloba

Otec matku zažaloval bez tří dnů 2 roky po uzavření dohody o jednorázovém vyplacení výživného na společné děti o vrácení 350 000 Kč i s úroky, které vyplatil. Matka na svou obranu marně účelově namítala, že dohoda, kterou žalobce předložil, byla ,,zfalšována a dodatečně pozměněna“, a to prostě tak, že do ní byla připsána 0, ve skutečnosti mělo jít jen o částku 35 000 Kč. Soud prvního stupně matce neuvěřil a uložil jí zaplatit 350 000 Kč (ovšem otci nepřiznal nárok na náhradu nákladů soudního řízení, i když měl ve věci úspěch, matka tedy, ač spor v první instanci prohrála, nedostala uloženu povinnost zaplatit náklady soudního řízení – pravidla pro placení náhrady nákladů řízení jsme přiblížili ve článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?).

Soud došel k závěru, že dohoda o jednorázovém výživném je absolutně neplatná, neboť takovou dohodu nelze uzavřít bez ingerence opatrovnického soudu. Dohodu o výživném totiž schvaluje soud a dbá přitom na zájem dítěte, inkriminovanou dohodu rodičů samozřejmě předtím opatrovnický soud neviděl. Soud nepřihlédl ani ke kompenzační námitce žalované, že pohledávka žalobce zanikla započtením vůči pohledávce nezletilých dětí na výživné, ani k námitce, že žalobce-otec postupuje v rozporu s dobrými mravy.

Naproti tomu odvolací soud žalobu zamítl a otci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 193 600 Kč. Jak vidno, spor byl efektivní hlavně pro advokáty rodičů. (Na platby advokátům jsme si posvítili v článku Kolik vás bude stát advokát? Nezapomeňme, že otec ještě platil svého právního zástupce, takže náklady na vedení sporu byly mnohem vyšší, až se blíží samotné částce, která je předmětem sporu.)

Učinil tak víceméně jen z formálních, procesních důvodů, totiž že otec měl žalovat děti (ony byly tzv. pasivně legitimovány ve sporu) – podle odvolacího soudu žalovaná matka uzavřela předmětnou smlouvu v pozici zákonného zástupce svých nezletilých dětí, pro které byly určeny převzaté prostředky (a plnila jen funkci platebního místa). Případ se tedy dostal na základě dovolání otce k Nejvyššímu soudu ČR, který rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že musí postupovat podle závazného právního názoru NS ČR.

Odbytné ne, záloha ano

Mezi účastníky dohody a následného sporu bylo nesporné, že poskytnutá částka sloužila k úhradě běžného výživného na děti. Takto měly být vypořádány veškeré nároky plynoucí z vyživovací povinnosti žalobce-otce (rodiče, který o děti nepečoval a jemuž bylo soudním rozhodnutím uloženo platit výživné na děti v péči žalované), neboť podle dohody rodičů soudem stanovené výživné již otec do budoucna (resp. do 24. 3. 2023) platit neměl, a to ani po dosažení zletilosti dětí, pokud by např. dále studovaly, nemělo být o výživné nebo jeho zvýšení žádáno.

Dohoda tak sledovala vyloučení možnosti žádat o zvýšení výživného v případě změny poměrů. Posoudil-li proto odvolací soud předmětnou dohodu rodičů jako obdobnou opatření, kdy soud v případech hodných zvláštního zřetele ukládá rodiči (který se chová např. nezodpovědně nebo riskantně nakládá se svým majetkem, a je proto obava, zda bude schopen v budoucnu schopen řádně platit alimenty) povinnost složit peněžní částku (zálohu) pro výživné splatné v budoucnosti (a z těchto prostředků se pak pravidelně vyplácení měsíční splátky výživného), postupoval nesprávně.

Z hlediska následků, které měl předmětný právní úkon založit, je třeba rozlišovat, zda následek měl spočívat v zániku vyživovací povinnosti (tzv. odbytné), či plnit úhradu vyživovací povinnosti formou zálohy na výživné, při které vyživovací povinnost nezaniká. Jednorázové vyplacení výživného splatného v budoucnu ve formě tzv. odbytného je možné pouze u výživného rozvedeného manžela a v případě náhrady nákladů neprovdané matky.

Ohledně vyživovací povinnosti k nezletilým dětem judikatura dospěla k závěru, že dohoda rodičů nezletilého dítěte, podle níž jeden z nich se zavazuje složit ve prospěch nezletilého jednorázově částku k plné úhradě výživného do zletilosti dítěte, neodpovídá ustanovením zákona o rodině týkajícím se výživného (nyní by šlo o občanský zákoník) a nemůže proto být soudem schválena. Jednorázové složení částky výživného by vylučovalo možnost budoucí úpravy výživného v souladu se změnou poměrů oprávněného i povinného z vyživovací povinnosti.

Jednorázová úhrada výživného pro nezletilé děti by nejen vylučovala změnu rozhodnutí o výši výživného (zvýšení či snížení), které má povinný rodič platit, ale i změnu v osobě rodiče, který by byl ze soudního rozhodnutí zavázán výživné plnit, v důsledku změny výchovného prostředí.

Byl-li by u soudu podán návrh na schválení dohody rodičů, jejímž obsahem by bylo vypořádání vyživovací povinnosti k nezletilým dětem formou odbytného, musí být zamítnut (aniž by soud případně poměřoval dohodu se zájmy dítěte), protože soud neschválí dohodu rodičů, která je v rozporu se zákonem. Plnění na základě neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného splatného v budoucnu pro nezletilé dítě (odbytné) představuje vždy bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení vzniká na straně rodiče, který jako účastník neplatné dohody plnění přijal, a proto bude v soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného splatného v budoucnu pro nezletilé dítě tento rodič také pasivně věcně legitimován (on bude žalovaným).

Ponaučení

V posuzovaném případě došlo mezi žalobcem a žalovanou (jako rodiči nezletilých dětí) dne 24. 5. 2012 k uzavření dohody, v níž se žalobce zavázal, že poskytne žalované jednorázovou částku na výživné splatné v budoucnu pro jejich nezletilé děti (odbytné).

Jak správně uzavřel soud prvního stupně i odvolací soud, taková dohoda je absolutně neplatná. Odvolací soud však pochybil, když za pasivně věcně legitimované (tedy ty, kdo mají být žalováni na vydání bezdůvodného obohacení) označil nezletilé děti, neboť z neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného splatného v budoucnu pro nezletilé děti (odbytné) se mohla bezdůvodně obohatit jen žalovaná matka, a proto byla v řízení také pasivně věcně legitimována (a proto správně postupoval otec, resp. jeho právní zástupce, když žaloval ji).

Odbytné tedy musí matka vrátit a otec musí pravidelně a opakovaně přispívat na výživu dětí – platit alimenty, jejichž výše může být v budoucnu změněna, zpravidla zvýšena na základě zvýšení potřeb starších dětí.

Našli jste v článku chybu?