Hlavní navigace

Ready made je šmejd

13. 10. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: David Sillmen
Jedna osoba založí často desítky nových společností, které nebudou vyvíjet žádnou činnost, a podíly na nich jsou nabízeny zájemcům k odkoupení. Zájemci o koupi na to mohou doplatit.

Tento text je názorovým vyjádřením autora. Redakce serveru Měšec.cz není jeho autorem a nemusí se ztotožňovat s obsahem názoru.

V naší republice kvete ve světě neznámý způsob podnikání: Zakládání a následný prodej „ready made“ společností. Jde o nabídky zcela neseriózní, zdůvodňované tím, že zájemce získá společnost s minimálními náklady, snadno a rychle. Nic z toho sice není pravda, zájemci se však často najdou. V určitých kruzích se koupě takovéto společnosti dokonce stala jakousi módou. A dnes tento typ obchodů již kvete i mezinárodně, prodej za provizi zprostředkovávají i slovenští partneři.

Na západ od nás, ale do budoucna i na Slovensku, nikoho nic podobného ani nenapadne. Vždyť, kdo by platil minimální daň z příjmů, živnostenskou daň, poplatky za povinné členství v hospodářské komoře, a další nemalé náklady. U nás se však ti, kdo „ready made“ společnosti nabízejí, tváří jako seriozní obchodní partneři. A kupující mají pocit, že nepodstupují žádné riziko. Opak je však pravdou.

Praxe obchodníků s ready made společnostmi

Společnost se při založení vůči úřadům tváří jako seriozní podnikatel. Do banky majitel složí základní kapitál, nejčastěji 200 000 Kč, na živnostenském úřadě občas nahlásí nic neříkající volnou živnost, častěji však, aby ušetřil, uvede správu nemovitostí, pro kterou není živnostenský list potřeba, společnost nechá zapsat do obchodního rejstříku a přihlásí ji k daním z příjmů. Tím ale „podnikání“ společnosti končí. Co s ní? No přece prodat.

Jenže na jedné prázdné společnosti se toho příliš vydělat nedá. Je třeba jich mít v zásobě více. Ovšem ukládat peníze do více společností, jejichž prodej je nejistý, nikdo nechce. A tak si majitel (společník) z bankovního účtu patřícího prvé společnosti oněch 200 000 Kč vyzvedne a použije je pro založení společnosti nové. A tak stále dokola, až jich vlastní několik desítek.

Povinnosti všech právnických osob, které však obchodníci s ready made společnostmi neplní.

Pokud si někdo myslí, že nést náklady spojené s vlastnictvím řady těchto společností přece nemají smysl, hluboce se mýlí.

  • Společnost sice má mít otevřený bankovní účet, který je zatížen bankovními poplatky, ten však obvykle krátce po svém založení zruší.
  • Má sice povinnost vést účetnictví, ale nevede je.
  • Má povinnost zpracovávat roční účetní závěrku a podávat přiznání k dani z příjmu právnických osob, ale nečiní tak.
  • Sídlo, za které by musela platit, má společnost v bytě či kanceláři majitele.
  • A kde je oněch 200 000 Kč? Ve skutečnosti v kapse majitele, ale o tom se s kupujícím nemluví.

Sankční rizika v podobě pokut

A stát, bohužel, zatím nekoná. To však neznamená, že konat nebude. A v tom případě se může stát, že uloží pokutu za nevedení účetnictví dle zákona o účetnictví do výše 6% aktiv (v případě kapitálu 200 000 Kč tedy do výše 12 000 Kč), pokutu nejméně 500,– Kč za každé nepodané daňové přiznání, a případně doměří daň z příjmu včetně sankčních úroků za „půjčku“ společnosti společníkovi. Ale to zájemci o koupi společnosti prozatím netuší. Účetnictví, účetní závěrky a daňová přiznání obvykle nevyžadují, spoléhají na to, že je vše v pořádku.

Pokud společnost účetní závěrky nevyhotovuje, logicky je také nezakládá do obchodního rejstříku. A za to jí hrozí hned dvě další pokuty: Jedna dle zákona o účetnictví od finančního úřadu a druhá dle občanského soudního řádu od rejstříkového soudu. A to už kupující neví vůbec.

Riziko skrytých závazků

Nový majitel však riskuje daleko více. Neví, zda do datové schránky společnosti nebyla doručena písemnost, která již nabyla právní moci a zatížila společnost. Nemůže také tušit, zda spolu se společností nekoupil její skryté závazky, splatné až po delší době. O jiných smlouvách nebo směnkách ani nemluvě. A těchto budoucích problémů může být celá řada. Už třeba jen to, kde je oněch 200 000 Kč základního kapitálu a jaké to má dopady.

Ready made společnost není nikdy levnější variantou založení společnosti. Pravdou není ani to, že koupě „hotové“ společnosti je levná. Zatím co její založení vlastními silami a její zápis může zájemce pořídit za cenu od 12 000 do 15 000 Kč a v případě odborné asistence řekněme za 25 000 Kč, při její koupi obvykle zaplatí od 25 000 Kč do 50 000 Kč. Tím ale jeho starosti a náklady nekončí. Je nutná změna zakladatelské listiny, a tedy opět notářský zápis, změna živnostenského oprávnění a nový zápis do obchodního rejstříku. Tedy další náklady srovnatelné s původním založením společnosti.

Rychlost jen naoko

„Prodejním“ argumentem je rychlost. Založení společnosti prý trvá dlouho, zatímco její koupě se realizuje okamžitě. Ani to však není pravda. Živnostenské úřady i obchodní rejstříky dnes pracují velmi rychle. Navíc zápis do obchodního rejstříku již může provést přímo samotný notář. Doba nového založení je tedy srovnatelná s provedením změn při koupi hotové společnosti.

Takže „ready made“ je prostě šmejd. A šmejdi jsou také ti, kteří je nabízejí. Zarážející je, že se mnohdy přímo či nepřímo jedná o advokáty, tedy osoby, které požívají značné důvěry, a které by naopak měly od těchto praktik klienty odrazovat.

A zcela nepochopitelný je přístup státu, který nekoná. Navíc novou právní úpravou, kdy jde založit společnost s ručením omezeným s kapitálem 1 Kč, vytváření těchto šmejdů ještě podporuje.

skoleni_15_4

Mimochodem, Bohumil Havel, jeden z tvůrců nové právní úpravy, argumentuje tím, že v Německu lze společnost s ručením omezeným založit s kapitálem 1 euro.Ale s kapitálem 1 euro lze založit tzv. podnikatelskou společnost, která navíc musí do doby získání vlastního kapitálu v zákonné výši 25 000 eur ukládat ročně 25% svého zisku po zdanění do rezervního fondu.

Doufejme, že se stát jednou probere, a že se tak stane brzo. Zatím jen mlčky přihlíží k zaplevelování hospodářského prostoru dalšími nefunkčními společnostmi a diví se, že neumí vybírat daně.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor působí jako daňový poradce v poradenské společnosti INCA.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).