Prorektor vysoké školy opsal cizí odbornou práci. Může dostat za plagiátorství výpověď?

Vysokoškolský titul získaný na základě opsané či zkopírované diplomové práce má vícero absolventů VŠ, ale co když podvádí VŠ učitel, který usiluje o vědecko-pedagogickou hodnost, a nezákonně kopíruje cizí autorské dílo? K Nejvyššímu soudu se dostal spor o neplatnost výpovědi, které se bránil vysokoškolský učitel. Ten ji dostal proto, že ve své habilitační práci – ta je podmínkou pro získání docentury, tedy titulu doc. – uvedl cizí práci (kolektivní monografii jiných autorů), a to tak, že ji necitoval, nýbrž opsal či spíše zkopíroval, avšak bez uvedení zdroje.

Citovat se může, ale ne opisovat, kopírovat a vykrádat cizí autorská díla

Můžete samozřejmě citovat cizí autorské dílo (§ 31 odst.1 autorského zákona). Do práva autorského nezasahuje, neporušuje ho ten, kdo užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, ovšem vždy je přitom nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen (tedy zejména dále údaje o vydavateli, datu vydání aj.).

Výsledky úřední činnosti nejsou autorským dílem 

Ochrana podle práva autorského se však nevztahuje zejména na úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace (ust. § 3 písm. a autorského zákona). 

Takže třeba sebevtipnější rozsudek soudu nebo důvodová zpráva k návrhu zákona autorskoprávní ochrany nepoužívá. Ostatně jeden kdysi významný politik předložil jako svou diplomovou práci víceméně zkopírovaný text důvodové zprávy k návrhu zákona a prošlo mu to, ani se nedočkal významné kritiky, že diplomovou práci odbyl.

Proč padla výpověď za plagiátorství a jak ji vysoká škola odůvodnila

Vysoká škola vytkla zaměstnanci ve výpovědi, že předložil jako svoji habilitační práci část kolektivní monografie jiných autorů, přičemž ani jedna z kapitol nebo podkapitol této monografie není jeho autorským textem. Škola proto zaměstnanci ve výpovědi sdělila, že na jeho jednání „nahlíží jako na podvodné nezákonné jednání vůči zaměstnavateli s cílem neoprávněně získat vědecko-pedagogickou hodnost docent, aniž by proto habilitant splnil podmínky stanovené zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a vnitřními předpisy vysoké školy“. 

Tímto jednáním zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem porušil povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele podle § 303 písm. d) zákoníku práce a povinnosti vyplývající zejména z § 74e ve spojení s § 74a odst. 2 zákona o vysokých školách a neprohluboval si kvalifikaci „zákonným a poctivým“ způsobem.

Je plagiátorství při usilování o vědeckou hodnost porušením pracovních povinností, nebo jen osobním problémem učitele?

Nejvyšší soud tak při posuzování případu mimo jiné řešil otázku, zda porušení autorskoprávních předpisů akademickým pracovníkem vysoké školy (vysokoškolským učitelem) v souvislosti s předložením habilitační práce při habilitačním řízení na vysoké škole představuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce.

K porušení pracovních povinností může dojít i mimo pracoviště a mimo pracovní dobu

Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance plynoucím z pracovního poměru (ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ust. § 301 a § 302–304 zákoníku práce), pracovním řádem (ust. § 306 zákoníku práce), pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. 

Není přitom samo o sobě rozhodující, zda zaměstnanec porušil své povinnosti v pracovní době, nebo mimo tuto dobu (v době odpočinku). O porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru jde také tehdy, jednal-li zaměstnanec mimo stanovenou pracovní dobu v rozporu s povinnostmi, které jsou mu uloženy jako zaměstnanci, tedy s povinnostmi, které nepostrádají místní, časový, ale zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění jeho závazků plynoucích z pracovního poměru.

Co je vlastně vysoká škola a jaké je její poslání 

V řešeném sporu zaměstnanec-žalobce, který se bránil výpovědi, vykonával práci akademického pracovníka a zároveň prorektora (t.j. zástupce rektora, který je v čele vysoké školy) jedné z vysokých škol. Vysoké školy jsou jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a které mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti mimo jiné tím, že uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost (srov. ust. § 1 písm. a) zákona o vysokých školách).

Jaké činnosti vykonával akademický pracovník

Jako akademický pracovník vysoké školy žalobce (propuštěný zaměstnanec) vykonával v pracovním poměru jak pedagogickou, tak tvůrčí činnost, a byl povinen dbát dobrého jména školy (ust. § 70 odst. 1 zákona o vysokých školách). Při výkonu tvůrčí činnosti, bylo-li (mělo-li být) jejím výsledkem vytvoření vědeckého díla, byl žalobce povinen dodržovat též autorský zákon, a to bez ohledu na účel, k němuž vytvořené vědecké dílo použil nebo hodlal použít.

Autorské právo je třeba dodržovat. Je jedno, zda píšete učebnici pro použití ve škole, nebo třeba článek do vědeckého časopisu

Není proto z tohoto pohledu významné, zda dílo bylo či mělo být použito pro výkon pedagogické činnosti zaměstnance na vysoké škole, k publikaci v odborném tisku, jako tiskem vydaná monografie, k prezentaci na vědeckých konferencích, nebo jako habilitační práce, na jejímž základě (mimo jiné) se ověřuje vědecká kvalifikace uchazeče o jmenování docentem (ust. § 71 a 72 zákona o vysokých školách). Ve všech uvedených případech musí být vědecké dílo jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, která je jednou ze základních náplní práce akademického pracovníka vysoké školy.

Vysokoškolský učitel porušující autorské právo dělá hanbu sobě i škole, kde působí

Předložil-li žalobce jako svoji habilitační práci do habilitačního řízení část monografie, která nebyla výsledkem jeho tvůrčí činnosti (žalobce nebyl jejím autorem, prostě část práce opsal či zkopíroval), učinil tak v rozporu se zákonem (viz ust. zejména § 11 a § 12 autorského zákona) a porušil tím povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. 

Povinnost dodržovat autorský zákon při výkonu tvůrčí činnosti nepostrádá místní, časový, ale zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění závazků žalobce jako akademického pracovníka a prorektora vysoké školy plynoucích z pracovního poměru mezi ním a školou.

Nejvyšší soud proto ve svém rozsudku odmítl závěr nižšího soudu, že posouzení skutečnosti, zda vysokoškolský učitel porušil autorský zákon v rámci habilitačního řízení, není pro posouzení dané věci podstatné, neboť to nemá souvislost s výkonem jeho práce pro školu a dodržováním povinností, které mu plynou z pracovního poměru. 

Nejvyšší soud odmítl i hodnocení, že žalobce „svým neúspěšným habilitačním řízením“ nejednal v rozporu se zájmy zaměstnavatele, neboť „negativní výsledek … nemůže poškodit dobré jméno zaměstnavatele, ale zaměstnance“. Nižší soud totiž nevzal náležitě v úvahu důvod neúspěchu žalobce v habilitačním řízení, kterým bylo neoprávněné užití díla jiné osoby žalobcem jako akademickým pracovníkem a prorektorem školy, při němž zaměstnanec nedostál své povinnosti dbát dobrého jména žalované jako vysoké školy, které tím mohlo být dotčeno.

Porušení autorskoprávních předpisů akademickým pracovníkem vysoké školy pohledem Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud tedy vyložil, že porušení autorskoprávních předpisů akademickým pracovníkem vysoké školy v souvislosti s předložením habilitační práce při habilitačním řízení na vysoké škole představuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce.