Na úvod se hodí připomenout základní principy promlčení. Podle § 609 občanského zákoníku platí, že pokud nedojde k výkonu práva – kupříkladu vrácení peněžitého dluhu – v promlčecí lhůtě, toto právo se promlčí a dlužník není povinen plnit. K promlčení soud přihlédne, jen pokud dlužník namítne, že je právo promlčeno.
Pokud ale dlužník plnil i po uplynutí promlčecí lhůty, například protože nevěděl, že dluh je promlčený, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.
Podrobněji jsme se tématu promlčení věnovali například v článku: Kdy pracovní práva zanikají a kdy se „jen“ promlčují
Ačkoli šlo o práva, povinnosti a nárok v pracovněprávních vztazích, principy promlčení – tedy zejména jeho důsledek v podobě ztráty nároku na vymožení práva – jsou stejné v pracovním i v občanském právu.
Pokud jde o promlčení dluhů podle občanského zákoníku, například při zápůjčce peněz, aktuální výklady jsme nedávno přinesli v článku: Změna v pravidlech pro promlčení půjček. Už se nemusíte bát ztráty nároku na vrácení peněz
Počátek a konec promlčecí lhůty
Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, tedy například soudu, začne promlčecí lhůta podle § 619 občanského zákoníku běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
Příklad: K zaplacení dluhu mělo dojít do 24. 9. 2025, ale nestalo se. Promlčecí doba tak běží od 25. 9. 2025. Promlčecí lhůta vždy trvá 3 roky, v tomto případě tedy končí 25. 9. 2028.
Běh promlčecí lhůty staví řádné vymáhání práva
Podle § 648 občanského zákoníku platí, že pokud věřitel během promlčecí lhůty uplatní u orgánu veřejné moci své právo, například podá žalobu k soudu týkající se toho, že mu má dlužník zaplatit peníze, a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta neběží.
Když dojde ke stavení promlčecí lhůty, její běh se zastaví. Jakmile důvod, který tomu bránil, odpadne, lhůta pokračuje dál tam, kde skončila.
A co je to ono řádné pokračování v zahájeném řízení, které je podmínkou stavení promlčecí lhůty?
Zpětvzetí žaloby: Jaké důsledky má na běh promlčení?
V zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci.
Řádně naopak nepokračuje ten účastník řízení, který se souhlasem soudu vezme žalobu zpět (soud v takovém případě řízení za splnění podmínek § 96 občanského soudního řádu zastaví), právě tak jako ten, který nepodá návrh na pokračování přerušeného řízení.
Pokud je žaloba vzata zpět, je na věc třeba pohlížet z hlediska promlčení tak, jako by k zahájení řízení vůbec nedošlo, a tudíž ani nedošlo ke stavění promlčecí doby.
Příklad: Pokud promlčecí lhůta začala běžet 25. 9. 2025 a žaloba v dané věci bude podána 7. 1. 2026, tak se od tohoto dne promlčecí lhůta staví, a to i kdyby soudní spor trval třeba 6 let. Pokud ovšem ten, kdo podal žalobu onoho 7. 1. 2026, například 14. 10. 2026 vezme žalobu zpět, tak k žádnému stavení, a tak i prodloužení promlčecí lhůty nedojde. Promlčecí lhůta skončí 25. 9. 2028.
Stavění promlčecí lhůty při zpětvzetí žaloby
Uplatní-li věřitel žalobou právo u soudu a soud toto řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaví, nepokračuje věřitel řádně v zahájeném řízení, v důsledku čehož nedochází podle § 648 občanského zákoníku ke stavění promlčecí lhůty tohoto práva stejně, jako by řízení nebylo vůbec zahájeno.
Autoritativně to potvrdil Nejvyšší soud ČR svým výkladem v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 3245/2024, ze dne 31. 7. 2025.
Stavění promlčecí lhůty v případě uplatnění práva v trestním řízení skončeném odložení věci
Někdy ale není nutné, aby věřitel, třeba pokud je poškozeným nebo přímo obětí trestného činu, vymáhal náhradu škody v civilním soudním řízení na základě podané žaloby.
Odškodnění může získat v rámci trestního řízení, které proti škůdci vede stát. Poškozený se jen připojí se svým nárokem na náhradu škody. Jak je to potom s promlčením a jeho stavěním? Rozhoduje o něm výsledek trestního řízení, tedy to, zda byl obžalovaný odsouzen, nebo ne?
Jak uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení
Podle § 43 trestního řádu je poškozený oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, která byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal.
Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování; je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.
Z návrhu musí být patrné, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
Pokud poškozený v trestním řízení včas uplatní nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem, a v řízení pokračuje, běh promlčecí doby se zastaví a pokračuje až po právní moci rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí. Přitom není rozhodující, zda byl obžalovaný odsouzen nebo ne.
Řádným uplatněním nároku poškozeného v trestním řízení na náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem, popřípadě obdobného návrhu na peněžité odčinění nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, se staví po dobu řízení běh promlčecí lhůty ve vztahu k tomuto právu podle § 648 občanského zákoníku i v situaci, kdy v trestním řízení došlo k odložení věci podle § 159a trestního řádu, potvrdil rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 23 Cdo 3245/2024, ze dne 31. 7. 2025.
ČLÁNKY DO MAILU