Nepřišli jste na zaplacené školení? Někdy jej zpětně platit nemusíte

Nebyla totiž příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním zaměstnance (jeho neomluvené absence), které vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru, a vynaloženými náklady na školení.

Zaměstnavatel se jako žalobce domáhal, aby jeho zaměstnanec zaplatil 99 857 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů, které vynaložil na jeho školení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl v době, kdy byl u něj zaměstnán, vyslán na 14denní školení, kterého se ale neúčastnil. Tuto absenci hodnotil zaměstnavatel jako hrubé porušení pracovní kázně a se zaměstnancem okamžitě ukončil pracovní poměr. Vzhledem k tomu, že náklady na vyškolení byly vynaloženy zbytečně, požadoval zaměstnavatel jejich zaplacení.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně uložil zaměstnanci povinnost zaplatit žalobci jenom 1011 Kč s úroky z prodlení, ohledně částky 98 846 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Protože existence dohody podle ust. § 234 zákoníku práce nebyla tvrzena ani prokázána, posoudil věc podle ust. § 251 odst. 1 zákoníku práce a dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaným a požadavkem na náhradu škody ve výši 98 846 Kč. Předpoklady odpovědnosti za škodu jsou splněny jen ohledně částky 1011 Kč, představující úhradu za ubytování ve výši 715 Kč a náklady za služební vozidlo ve výši 296 Kč.

Obě strany se odvolaly a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a uložil mu věc znovu projednat na základě doplnění žaloby a podrobnějšího zdůvodnění požadavků ze strany zaměstnavatele. Soud prvního stupně pak rozhodl ve věci samé stejně jako napoprvé.

Odvolací soud potom, znovu na základě odvolání obou účastníků řízení, potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně ohledně částky 98 846 Kč a nadto změnil jeho rozsudek tak, že zamítl i žalobu co do částky 1011 Kč. Dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla splněna základní podmínka odpovědnosti za škodu, tedy porušení právní povinnosti žalovaným; neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného, které vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru a vynaloženými náklady ze strany zaměstnavatele. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal zaměstnavatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Ten především konstatoval, že právní postavení zaměstnavatele by bývalo příznivější, kdyby byla uzavřena kvalifikační dohoda ve smyslu ust. § 234 zákoníku práce.

Taková dohoda však uzavřena nebyla (ani v ústní formě, která by ovšem byla pro nedostatek písemné formy stejně neplatná).

Rekapituloval skutkový stav sporného případu a požadavek žalobce: žalovaný zaměstnanec byl u žalujícího zaměstnavatele zaměstnán na dobu určitou do konce září.

Po vzájemné dohodě se žalovaný zúčastnil odborného kursu „měření norem racionalizace práce“ formou několika dvoudenních přednášek, který měl skončit v říjnu. V září se žalovaný plánovaných přednášek bez omluvy nezúčastnil a zaměstnavatel s ním ještě toho září pro tyto neomluvené absence skončil pracovní poměr okamžitým zrušením. Na celé školení vynaložil zaměstnavatel 99 857 Kč. Kvalifikační dohoda ve smyslu ust. § 234 zákoníku práce nebyla uzavřena, zaměstnavatel požadoval vynaložené náklady jako škodu, která mu vznikla v důsledku jednání žalovaného, které vedlo ke skončení pracovního poměru.

Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu

Vy jako zaměstnanec odpovídáte zaměstnavateli za škodu, kterou jste mu způsobili zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance.

Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Vy odpovídáte jen za tu škodu, kterou jste zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobili.

Není proto dána vaše odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit a posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (ust. § 257 odst. 1 zákoníku práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele.

O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jednáte-li (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které vám byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda jste ho chtěli způsobit nebo zda jste věděli, že může nastat. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický vztah zaměstnance ke svému jednání, jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání.

Zhodnocení případu

Zaměstnavateli lze přisvědčit, že mu vznikla újma tím, že vynaložil náklady na kurs, jehož se žalovaný účastnil, a je rovněž nepochybné, že žalovaný porušil svou právní povinnost účastnit se školení, na které byl se svým souhlasem vysílán, v důsledku čehož s ním byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Za tohoto stavu je pro posouzení věci dále významné, zda byl splněn další předpoklad obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu, tj. příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a zjištěným porušením právní povinnosti.

Příčinná souvislost chyběla

O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou.

V posuzovaném případě zaměstnavatel vynaložil náklady na školení uskutečněná ve dnech 23. – 25. 4. 2007, 9. – 10. 5. 2007, 22. – 23. 5. 2007, 5. – 6. 6. 2007, 19. – 20. 6. 2007, 4. – 5. 9. 2007 a 18. – 19. 9. 2007 a pracovní poměr skončil okamžitým zrušením podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dne 18. 9. 2007 z důvodu neomluvené absence dvou pracovních dnů ve dnech 4. 9. 2007 a 18. 9. 2007.

Je možné, že uvedené náklady byly vynaloženy „marně“, nicméně okolnost, že se žalovaným byl skončen pracovní poměr okamžitě, není příčinou důležitou, podstatnou a značnou neefektivního vynaložení těchto nákladů, neboť tyto náklady by byly vynaloženy zbytečně i tak vzhledem k tomu, že pracovní poměr měl skončit dne 30. 9. 2007 uplynutím sjednané doby. Neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného, které vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru, a vynaloženými náklady na školení. Dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 4377/2013, ze dne 6. 8. 2015, zamítnuto jako neopodstatněné.

Závěr

Při prohlubování kvalifikace zaměstnanců by zaměstnavatelé měli využívat možnosti uzavřít kvalifikační dohodu ve smyslu ust. § 234 a násl. zákoníku práce. Uvedený sporný případ, projednávaný Nejvyšším soudem ČR spis. zn. 21 Cdo 4377/2013, ukazuje, že kvalifikační dohoda může mít podstatný význam pro možnost a potřebu zaměstnavatele vymáhat náklady vynaložené na prohloubení kvalifikace zaměstnance po něm. V případě neexistence takové dohody totiž nemusí vzniknout ani obecná odpovědnost zaměstnance za škodu, pokud se nezúčastní školení, na které jej vyslal zaměstnavatel. Pro zaměstnance je naopak absence kvalifikační dohody, jak jsme viděli na probraném sporném případě, výhodná.