Předně tedy, pokud se týče finančního přínosu pro zaměstnance, výhody z černé mzdy jsou pro něj následující:
Z uvažovaného daňového základu 10 000 Kč by zaměstnavatel z těchto 10 000 Kč zaplatil dalších 3 500 Kč na povinném pojištění (2 600 Kč na sociálním a 900 Kč na zdravotním) – lze tedy důvodně předpokládat, že hodnota zaměstnancovy práce ve skutečnosti činí 10.000 v absolutní, nikoliv ve zdanitelné hodnotě. Je totiž iluzorní se domnívat, že povinné pojištění placené zaměstnavatelem jde z nějakých jiných peněz než z hromádky peněz definovatelné jako „přínos zaměstnancovy práce pro firmu“ – neboli že je třeba hledat hrubou mzdu, která teprve včetně všech poplatků a daní dá dohromady oněch 10 000 Kč.
Částka, která odpovídá celkovým mzdovým nákladům ve výši 10 000 Kč, je rovna 7 410 Kč hrubé mzdy, což ověříme jednoduchým výpočtem: K 7 410 Kč hrubé mzdy zaplatí zaměstnavatel navíc na povinných odvodech 1 926 Kč na sociálním pojistném placeném zaměstnavatelem a 667 Kč na zdravotním pojistném placeném zaměstnavatelem – to dává dohromady mzdové náklady zaměstnavatele 10 000 Kč pro hrubou mzdu 7 410 Kč.
Z těchto 7 410 Kč hrubé mzdy dále zaplatí zaměstnanec 593 Kč na sociální pojištění, 334 Kč na zdravotní pojištění a 1 300 Kč zálohu na daň – zbude mu k výplatě pouhých 5 183 Kč. Ostatní pohltí černá díra. Ve skutečnosti se tedy vyplacením 10 000 Kč „načerno“ sice ošidí státní kasa a zdravotní pojišťovna, ale zaměstnanec na tom vydělá čistých téměř 5000 Kč/měsíčně (přesně 4 817 Kč) – a to při nezměněných nákladech zaměstnavatele!
Podotýkám, že z hlediska peněžního nákladu zaměstnavatele je v podstatě jedno, jestli platí mzdu zaměstnance „načerno“ nebo legálně – zaměstnavatel buď oněch 10 000 Kč vezme a zaměstnanci je dá do ručky, nebo je legálně přizná a zaměstnanec z nich uvidí jen 5 183 Kč – je to pořád stejných 10 000 Kč, na které si zaměstnavatel zaměstnancovy práce cení.
Co z toho tedy vyplývá?
Z načerno vyplácených 10 000 Kč zaměstnanec za jediný rok ušetří 12×4 817 Kč = 57 804 Kč, o které společně se zaměstnavatelem okradli stát a zdravotní pojišťovnu. Pokud tedy zaměstnanec těchto téměř 58 tisíc korun ročně nerozfofruje jako dar nebes, ale naloží s nimi úměrně k okolnostem předchozího výpočtu (například je uloží či investuje nějakým zvláštním způsobem), má již po jediném odpracovaném roce solidní základ pro mateřskou nebo nemocenskou, pro soukromé penzijní připojištění i pro různé formy (stavebního) spoření a investic na horší časy.
Analýza pana Štoly ale obsahuje i celou řadu dalších omylů a logických nedomyšleností, například: V případě výplaty odstupného přijde zaměstnanec o 20 000 Kč, na které by měl jinak nárok – ano. Pokud tedy vydrží v zaměstnání alespoň rok, je 37.000 v plusu; jinak pro zarovnání výnosů a ztrát mu stačí odpracovat necelých pět měsíců.
V případě evidence na Úřadu práce činí rozdíl rovných 5 000 Kč za měsíc v období prvních třech měsíců – ano. Neboli: již po odpracování povinných šesti měsíců (pro nárok na podporu) je zaměstnanec po těch třech měsících krácené podpory stále skoro 14.000 v plusu.
V době pracovní neschopnosti tratí zaměstnanec 6 503 Kč měsíčně – ano. Neboli: za každé tři odpracované měsíce si může dovolit dva měsíce promarodit a ještě mu pár stovek zbude.
A pokud se týče rizika dodržení „druhé složky mzdy“? Inu – schopný a užitečný zaměstnanec s tím jistě problémy mít nebude, tomu zaměstnavatel spíš připlatí. Neschopný a líný nechť trpí za vědomé a úmyslné porušení zákonů, které byly ustanoveny na jeho ochranu. To je fér a odpovídá to vstupnímu riziku – neb nevýhody se uplatní pouze v extrémních situacích (jako je dlouhodobá nemoc, ztráta zaměstnání apod.).
Ze slušnosti jsem rovněž vynechal nikoli nevýznamný faktor, že dát začínajícímu zaměstnanci fixní základní plat 16.000 rozhodně není obvyklé – PRÁVĚ kvůli tomu, že v případě, že se zaměstnanec neosvědčí a je potřeba se s ním rozloučit, náklad na odstupné je zcela nepřiměřený přínosu zaměstnance pro firmu – tedy, je-li zaměstnavatel ochoten zaplatit 6 000 Kč mzdy a 10 000 Kč načerno, neznamená to hodnotu zaměstnancovy práce nejen 16 000 Kč hrubého, ale ani mechanicky propočítaných 13 410 Kč hrubého, ale spíše ještě méně.
Last but not least: autor článku upozorňuje, že okrádat stát a zdravotní pojišťovnu je nečestné, nesportovní a PROTIZÁKONNÉ.
ČLÁNKY DO MAILU