Může vám zaměstnavatel strhnout ze mzdy náhradu škody, kterou jste mu způsobili?

Nejvyšší soud ČR v rozsudku z 21. května 2019, (spis. zn. 21 Cdo 238/2019), konstatoval, že i když je proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a na náhradu mzdy nebo platu jednostranné započtení zaměstnavatelem, jsou-li dodrženy zákonné limity (tj. limity pro srážky ze mzdy) obecně přípustné, jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení zaměstnavatelem zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (ustanovení § 147 odst. 3 věty druhé zákoníku práce).

I kdyby byly dodrženy zákonné meze vyžadované ustanovením § 144a odst. 4 ZP vyplývající z ustanovení § 278 a § 279 odst. 1 OSŘ, je zaměstnavatel oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu. A provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem.

Proč došlo ke sporu o nezákonnou srážku ze mzdy

A proto když zaměstnavatel jednostranně započetl a srazil ze mzdy zaměstnance část své pohledávky na náhradu škody, kterou mu měl způsobit při plnění pracovních úkolů, aniž by mezi účastníky pracovního poměru o tom byla uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, bylo třeba považovat za věcně správný závěr odvolacího soudu, že nebyla-li ani v době do 15 dnů po uplynutí období splatnosti zaměstnanci vyplacena část mzdy za příslušný měsíc, i když pro její nevyplacení neexistoval zákonný důvod, bylo následné okamžité zrušení pracovního poměru, k němuž přistoupil zaměstnanec, podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, důvodné.

Zaměstnanec tedy zrušil oprávněně a platně pracovní poměr. A ještě navíc získal náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dva měsíce. Protože zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele podle ustanovení § 56 odst. 2 ZP náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Ostatně právě proto se okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel bránil soudní cestou, aby nemusel zaměstnanci náhradu vyplatit.

Ve sporu ale nebyl úspěšný, a tak náhrada mzdy zaměstnanci náleží. Navíc zaměstnavatel musel uhradit zaměstnanci soudní výlohy a samozřejmě uhradit též své vlastní. Srážka, respektive započtení na mzdu v rozporu s pravidly zákona, se zaměstnavateli tedy rozhodně nevyplatila. I když zaměstnanec uhradí způsobenou škodu, pořád je v plusu, neboť výše náhrady mzdy představuje vyšší částku než samotná výše škody.

Strhnout náhradu škody způsobenou zaměstnancem z jeho mzdy jde jedině po dohodě

Zaměstnavatel se marně pokusil zvrátit pravomocný verdikt odvolacího soudu ve prospěch zaměstnance u Nejvyššího soudu a následně neuspěl ani s ústavní stížností proti rozhodnutí Nejvyššího soudu u Ústavního soudu. Závěr o nemožnosti provedení jednostranného započtení nároku zaměstnavatele na náhradu škody a provedení srážek ze mzdy byl opřen o kogentní ustanovení § 147 odst. 3 věty druhé ZP, který má vzhledem k subsidiaritě občanského zákoníku aplikační přednost, zhodnotil rozhodnutí ve sporu Ústavní soud.

V obecné rovině sice lze přisvědčit připomínce zaměstnavatele, že započtení a srážky ze mzdy jsou dva rozdílné instituty, nicméně v kontextu případu byla srážka ze mzdy faktickým důsledkem stěžovatelkou provedeného započtení nároku na náhradu škody. A proto nelze mít výhrady proti závěru Nejvyššího soudu, že takový postup není vůči zaměstnanci právě s ohledem na ustanovení § 147 odst. 3ZP větu druhou možný, jak konstatoval Ústavní soud ve svém usnesení spis. zn. III. ÚS 2770/19, ze dne 29. října 2019, kterým odmítl následnou ústavní stížnost zaměstnavatele.

Příklad

Jestliže tedy ženatý zaměstnanec se 2 nezletilými pobírá čistou mzdu například 27 000 Kč, ale dluží zaměstnavateli na nepřednostní pohledávce náhrady škody 100 000 Kč, může mu zaměstnavatel srazit ze mzdy na základě dohody 5145 Kč. Nesmí si totiž na úhradu své pohledávky započíst (srazit) ze zaměstnancovy mzdy nezabavitelnou částku 6608 Kč (na zaměstnance) plus 3× 1652 Kč (na manželku a 2 děti), což je celkem 11 564 Kč. Ze mzdy pak zbývá 15 436 Kč, které se rozdělí na tři třetiny po 5145 Kč, a z toho právě jednu třetinu, čili 5145 Kč, může zaměstnavatel srazit, zatímco nezabavitelná částka 11 554 Kč a dvě třetiny po 5145 Kč a zbytek 1 Kč vzniklý zaokrouhlováním, tedy celkem 21 856 Kč, zůstává zaměstnanci.

Příklad už vychází z parametrů srážek ze mzdy od 1. ledna 2020, kdy se základní nezabavitelná částka na osobu povinného zvyšuje z 6428,67 Kč na 6608 Kč. Nezabavitelná částka na další, povinným dlužníkem vyživované osoby (včetně manžela nebo manželky) z 1607,17 Kč na 1652 Kč a částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, na 19 824 Kč z 19 286 Kč (která platila od 1. června 2019, do 31. května 2019 šlo o částku 9643 Kč).