Hlavní navigace

Může si banka namísto plnění z bankovní záruky započíst jinou pohledávku, kterou má vůči věřiteli?

4. 8. 2022
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Co je to bankovní záruka? Jak pomáhá podnikajícím osobám? Co je to započtení? Jak pomáhá k „vyčištění“ vzájemných závazků? A jak je omezena banka při bankovní záruce ve vztahu k započtení?

Nejprve si připomeňme, v čem spočívá započtení, i když to asi každý přinejmenším tuší. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu (zásadně peníze), může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany.

Jednoduše vysvětleno: Někomu něco dlužíte, ale zároveň on něco dluží vám. Nemá smysl, abyste si navzájem na účty posílali, nebo snad dokonce soudní cestou vymáhali celé částky, pokud není řádně a včas plněno. Stačí vyrovnat rozdíl.

Provede se tzv. započtení, čili kompenzace závazků. Má to tu výhodu, že pokud druhá strana nevyrovná rozdíl a započtení bylo provedeno platně, v souladu se zákonem, stačí vymáhat jenom rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami (dluhy), a to s podstatně nižšími náklady, pokud jde o palmární úplaty právníkům, soudní poplatky a podobně.

Ovšem započtení má celou řadu předepsaných podmínek. Tentokrát se podíváme, jak je to se započtením u bankovní záruky.

Podmínky musí stanovit přímo bankovní záruka, jinak je bezpodmínečná. Co to znamená?

Bankovní záruka spočívá v tom, že banka klienta vydá písemné prohlášení pro jeho obchodního partnera. Učiní tak v záruční listině, v níž prohlásí, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky. A to podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek, nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.

Banka tak ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině. Bankovní záruka je bezpodmínečná, banka musí plnit tzv. na první výzvu a bez námitek, respektive banka může vůči věřiteli uplatnit pouze námitky, jejichž uplatnění záruční listina výslovně stanoví a připouští.

Bankovní záruka může mít podmínečnou povahu jen tehdy, pokud to vyplývá ze záruční listiny, pokud si to v ní banka ujedná. Tedy například že věřitel musí napřed požadovat zaplacení na dlužníku, nebo jej žalovat, či dokonce neúspěšně vést exekuci na jeho majetek. Další už si pak případně banka vyřeší se svým klientem, který inicioval vydání bankovní záruky.

Nejvyšší soud ČR řešil otázku, zda banka může proti nároku věřitele na plnění z bankovní záruky uplatnit nějaké námitky, a pokud ano, tak konkrétně jaké.

Rozhoduje zde obsah záruční listiny, to můžeme říci rovnou. Obecně tedy platí, že nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, není banka oprávněna uplatnit proti nároku věřitele z bankovní záruky žádné námitky. Banka vůči věřiteli může uplatňovat pouze takové námitky, k nimž ji legitimuje samotná záruční listina. Jinými slovy jen ty námitky, které záruční listina připouští.

Bankovní záruka má přinést věřiteli jistotu, když ji nemůže zaručit dlužník

Smyslem bankovní záruky je poskytnout věřiteli jistotu, že banka při splnění podmínek stanovených v záruční listině věřiteli zaplatí (na úhradu zajištěného závazku) částku uvedenou v záruční listině. Banka může v záruční listině vymezit nejen podmínky, za nichž bude z bankovní záruky plnit, ale rovněž stanovit, jaké námitky bude případně proti nároku věřitele oprávněna uplatnit.

O specifikách započtení v pracovněprávních vztazích, tedy ve vztahu mezi nároky zaměstnavatele a zaměstnance, si můžete přečíst: Může vám zaměstnavatel strhnout náhradu škody z odstupného?

Není v tomto ohledu nijak limitována. Může totiž založit právo k uplatnění libovolných námitek vyplývajících z vlastních vztahů k věřiteli či námitek náležejících jinak jen dlužníkovi, námitku započtení pohledávky své či dlužníkovy z toho nevyjímaje. Vždy však musí být již ze záruční listiny zřejmé, zda tohoto práva využila a v jakém rozsahu.

Jestliže tak neučiní, třeba zapomene, či dokonce (jako v soudně řešeném případě, o němž informujeme) v záruční listině výslovně deklaruje, že po obdržení výzvy, případně splnění dalších stanovených podmínek, bude plnit „bez námitek“, nemůže věřitel legitimně očekávat nic jiného, než že banka svému závazku z bankovní záruky řádně dostojí a věřiteli požadované peněžité plnění poskytne.

Nejistá bankovní záruka by pro věřitele neměla žádný smysl

Při řešení otázky, zda banka může místo plnění bankovní záruky (zaplacení ve výzvě uvedené částky) započíst proti pohledávce věřitele svou vzájemnou pohledávku, kterou má vůči věřiteli z jiného právního titulu, není možné rovněž pominout ani to, že započtení pohledávek nelze považovat za „nějaký jiný“ způsob či formu plnění dluhu a že započtením se stranám zápočtu nedostává žádného plnění. Natož takového plnění, které by mohlo být využitelné k uspokojení pohledávek dalších osob. V daných poměrech např. pro platby dodavatelům věřitele z bankovní záruky a podobně.

Mohla-li by banka svůj závazek plynoucí z bankovní záruky uspokojit, aniž by ji k tomu legitimovala záruční listina a věřitel, tudíž o takové možnosti zániku závazku banky již od počátku věděl, tak, že místo poskytnutí přislíbeného peněžitého plnění pouze započte vzájemnou pohledávku vůči věřiteli, míjela by se bankovní záruka zjevně svým účinkem. Věřiteli by se nedostalo úhrady zajištěné pohledávky a účelu bankovní záruky by nebylo dosaženo. Taková bankovní záruka by vlastně neměla pro klienta, podnikatele moc velký smysl.

Nejvyšší soud ČR proto odmítl ve svém rozsudku (ze dne 27. 10. 2021, spis. zn. 29 Cdo 3267/2019) možnost, aby proti pohledávce věřitele vůči bance z titulu bankovní záruky banka započetla svou vzájemnou pohledávku, kterou má vůči věřiteli z jiného právního titulu.

Možnost započtení vzájemných pohledávek banky a věřitele by musela vyplývat z obsahu záruční listiny.

Jednostranné započtení pohledávky není uznáním dluhu

Nevyplývá-li z obsahu bankovní záruky něco jiného, nemůže banka, která vystavila bankovní záruku, započíst proti pohledávce věřitele vůči bance z titulu bankovní záruky svou vzájemnou pohledávku, kterou má vůči věřiteli z jiného právního titulu.

Možnost započtení vzájemných pohledávek banky a věřitele by musela vyplývat z obsahu záruční listiny, jak NS zdůvodnil v rozsudku.

A když už jsme se věnovali započtení, uvádíme ještě jeden významný závěr Nejvyššího soudu z jeho nejnovější výkladové praxe: Jednostranné započtení, které pro svou neplatnost nevedlo k zániku vzájemných pohledávek, není samo o sobě uznáním dluhu (ve smyslu ust. § 2053 nebo § 2054 o. z.), a to podle rozsudku Nejvyššího soudu (ze dne 22. 7. 2021, spis. zn. 23 Cdo 3752/2019).

Takže, když se sami jednostranně pokusíte o započtení, které se takříkajíc nepovede (už jsme upozorňovali, že pravidla pro započtení jsou přísná), neznamená to, že jste pokusem o započtení automaticky uznali dluh, respektive z pohledu druhé strany pohledávku, kterou má za vámi.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).