Musíte prokazovat výdaje spojené se stravným? Co když se vzdáte poledních přestávek, protože „musíte“? Má na to vůbec zaměstnavatel právo? A jak se bránit proti bossingu? Výběr z vašich dotazů a odpovědí.
V článku píšete: Pokud vás zaměstnavatel vysílá na pracovní cestu mimo území ČR, měl by vám poskytnout stravné v cizí měně ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce – ve spojení s vyhláškou stanovící základní sazby zahraničního stravného. I zahraniční stravné je stanoveno paušální částkou závislou na době trvání cesty. Ani v tomto případě se proto nepožaduje prokazování výdajů spojených se stravováním.
Našemu zaměstnavateli musíme na zahraniční cestě prokazovat výdaje spojené se stravováním. Může toto požadovat?
Ze zákona taková povinnost nevyplývá, zaměstnavatel postupuje tedy mimo rámec zákona. Jestliže však zaměstnavatel požaduje podrobnější časovou specifikaci délky pobytu v zahraničí (rozumějte: upřesnění času překročení státních hranic ČR), tak to je v pořádku – to je pro zaměstnavatele významné v případech opakujících se kratších zahraničních výjezdů. Pokud však jde o specifikaci, jak bylo stravné použito, resp. specifikaci skutečných stravovacích výdajů (tedy co a za kolik bylo konzumováno), tak na to zaměstnavatel nemá právo. V případě sporu se obraťte na orgán inspekce práce.
Obdržel jsem od zaměstnavatele ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, tím pádem jsem ke dni 31. 12. nezaměstnán a už nemám obavu o ztrátu zaměstnání, kdybych se obrátil na soud. Ve firmě pracuji 4,5 roku, celou dobu, co jsem zaměstnán, jako pokladník a jsem jediný na naší pobočce, kdo neodmítá práci s pokladní hotovosti, proto mně tady nemá kdo zastupovat, jak je to zvykem na ostatních pobočkách.
Celý čas, co zde pracuji, je mi upíráno právo na 30 minut polední pauzy, s odpovědí, že pokladna musí být v provozu! Ostatní kolegové chodí denně na pauzy na oběd, jedině já nemohu nikam odejít, a přesto mi každou pracovní směnu zaměstnavatel odečítá 30 minut z pracovní doby, jako bych měl pauzu na oběd. Mohu toto doložit výpisem z pracovní docházky, že za celou dobu jsem měl oběd pouze druhý den po nástupu do práce, potom mně to bylo zakázáno a z důvodu obavy ztráty zaměstnání jsem toto musel tolerovat. Myslíte si, že kdybych nyní podal žalobu na firmu a požadoval zpětně proplacení všech hodin, které mi byly v docházce odečteny za obědy, že bych měl nějakou šanci uspět u soudu?
Neshledáváme sebemenší důvod, proč by za podmínek stanovených zákoníkem práce neměl mít zaměstnanec nárok na přestávku v práci. Nezastupitelnost nepřichází s ohledem na povahu práce v úvahu, zaměstnavatel se musí postarat organizačními opatřeními, aby zaměstnanec nárok na přestávku v práci měl.
Aby byl zastoupen jiným zaměstnancem, popř. aby pokladna byla zavřena po dobu jeho přestávky, to nemůže být problém, pokud přestávka bude čerpána každý den ve stejném čase. Se soudním vymáháním proplacení odpracovaných přestávek v práci bychom byli ovšem opatrní a přistoupili k němu až po velmi pečlivém rozboru situace s právníkem, varovný příběh – soudně projednávaný případ (judikát) jsme popsali.
V současné době velmi trpím bossingem ze strany zaměstnavatele, u kterého pracuji 20 let. Nemohu si dovolit dát výpověď, svou práci zatím stále zvládám na dobré úrovni, to zaměstnavatel ani oficiálně netvrdí. Obrovský problém je s komplotem celkem nově příchozích 2 kamarádek do vedení. Samy trpí vnitřní nejistotou, dělají chyby, a aby to nevycházelo najevo, tak zastrašuji, vyhrožují, ponižují atd. Mstí se mi za podanou žádost o narovnání platu. Celou situaci nedokázaly zvládnout ani odborně, ani lidsky. Vytvořily komplot a mají tak pocit síly, že jsou nepřemožitelné.
Rozhodla jsem se té hrůze postavit, protože se v zaměstnání nedá pořádně vydržet, ale je mi přes padesát, už mi nikdo pořádnou šanci nedá. Zaměstnavatel je velmi zkostnatělý a bojí se lidí, jako jsem já. Na oznámení bossingu zareagoval především útokem, s tím, že mi nevěří. Klasické české vypočítavé povahy kolegů se projevily tím, že ač uvedeným jednáním sami trpí, tak mě nepodpořili a dělají, že jich se to netýká. Po dnešním jednání se zástupci zaměstnavatele tedy pátrám po advokátovi, neboť budu minimálně potřebovat právní poradenství. V daný okamžik si sice zaměstnavatel nedovolí mě vyhodit z práce, ale vše se bude ještě dále vyvíjet.
Žádného advokáta specializujícího se na danou problematiku vám poradit nemůžeme, protože žádného takového neznáme. Ani vám jeho právní zastoupení nedoporučujeme, šance na úspěch je minimální, jak ostatně plyne právě z judikatury. Správně říkáte, že vám nikdo nepomůže – lidé jsou zbabělí, a proto se stěžovatel ocitá v důkazní nouzi. To se může stát i vám.
Mnohý advokát vám slíbí modré z nebe a pak skutek utek a budete jen platit a platit. Je to hodně tvrdé, ale upřímné a neříkáme to jen my, ale i mnohem proslulejší právní autor Dr. Jakubka – pokud se to nedá vydržet, skutečně je nejlepší odejít, ušetříte si čas, nervy i peníze. To opravdu není odbytí, to je upřímná odpověď člověka, který o tom něco ví, naši autoři ve své právní praxi několik podobných případů řešili. Nicméně, můžete využít služby jakéhokoliv advokáta, který se specializuje na pracovní právo.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
