Mít ročně 50 000 euro a minimální daně? V Rusku je možné vše

Ve většině zemí je zavedeno u daně z příjmu fyzických osob více sazeb a příjmy lépe vydělávajících občanů jsou zatíženy vyšší sazbou daně, přesto existují mezi zeměmi velké rozdíly v nastavení jednotlivých příjmových pásem. V některých zemích platí nejvyšší sazba daně až pro velmi nadprůměrné příjmy, jinde už u mzdy dosahující dvojnásobku průměrné mzdy v zemi.

Nadprůměrná unijní mzda

Ve všech zemích světa patří občan s ročním hrubým příjmem ve výši 50 tisíc euro mezi nadprůměrně finančně ohodnocené občany. Přestože v Dánsku a Lucembursku pobírá tento příjem téměř 30 % pracujících, ve všech východoevropských zemích ho mají většinou jen manažeři a právníci. A přímou úměrou k vyššímu příjmu je nejen vyšší vzdělání, ale i nedostatek odborníků v dané oblasti. Zaměstnanci pracující v oborech náročných na jejich znalosti a dovednosti dosahují nadprůměrných mezd v dané zemi. Jde přitom o známé obory, např. elektronika, komunikace, digitalizace, výroba lékařských strojů, doprava, kultura, sport, finanční služby, vzdělání, výroba měřících a optických přístrojů apod.

Podmínky výpočtu

Čistá mzda u hrubého příjmu ve výši 50 tisíc euro se ve všech zemích počítala z údajů platných v roce 2006 u bezdětného a svobodného občana, všechny národní měny byly převedeny na euro. Od hrubého příjmu bylo odečteno sociální a zdravotní pojištění (v některých zemích je pouze jedna sazba) a daň z příjmu fyzických osob.

Zdroj: Forbes Global Tax Misery Index 2006

Západní ráj v Rusku

Z tabulky vyplývá, že nejméně se hrubá mzda od čisté liší v zemích, kde je zavedena rovná daň a sazba daně z příjmů fyzických osob je pro všechny občany stejná – v Rusku (13 %), na Slovensku (19 %), v Rumunsku (16 %), Lotyšsku (25 %) a Estonsku (22 %). Ve všech těchto zemích došlo k vysokému ekonomickému růstu a jedním z podnětů bylo přitom i nízké daňové zatížení v těchto zemích. Hlavní příčinou však byla poměrně kvalifikovaná a levná pracovní síla, která přitáhla do těchto zemí velké zahraniční investory.

Nízké daně spolu s nižší administrativní náročností při podnikání a splnění všech povinností vůči státu byly rovněž impulsem pro schopné občany k zahájení vlastní podnikatelské činnosti. Vůbec nejméně se liší hrubá mzda od čisté v Rusku, kde v posledních letech proběhly daňové změny. Jejich cílem bylo snížení daňového břemene a vytvoření příznivého podnikatelského prostředí. Nejvíce se snížení daňové zátěže promítlo ve snížení sazeb sociálního pojištění.

Dlouhodobým problémem Ruska je však nízká platební morálka daňových poplatníků a kvetoucí  šedá ekonomika. Problémem Ruska je také nepřehledný počet vybíraných daní a poplatků. Ruský daňový systém tvoří daně federální, regionální, místní a tzv. speciální daňové systémy. Mezi federální daně patří např. daň z přidané hodnoty, daň ze zisků právnických a fyzických osob, jednotná sociální daň či daň z kapitálu. Mezi regionální daně a poplatky patří např. daň z nemovitostí, daň z prodeje, silniční daň či dopravní daň. Mezi místní daně patří např. daň z reklamy, pozemková daň a dědická daň. Vyznat se v těchto daních není snadné ani pro samotné Rusy a jejich počet přímo svádí k jejich neplacení.

Naproti tomu nejvyšší zdanění a míra povinných odvodů je ve Slovinsku, kde zaměstnanci pobírajícímu mzdu ve výši 50 tisíc euro zůstane jen polovina. Důvodem je vysoké sociální pojištění a skutečnost, že od příjmu vyššího než 13 601 euro činí sazba u daně z příjmu 41 %.

Kouzelné slovo  průměrná mzda

V Evropě je oproti ostatním vyspělým zemí světa vyšší zdanění i o desítky procent. Výše průměrné mzdy je jedna věc, ale co všechno za ni lze koupit je věc druhá. Ceny zboží a služeb jsou v mimoevropských zemích mnohem nižší, čili si mohou za nižší průměrnou mzdu, v některých případech, koupit více zboží a služeb. Hodnotám mimoevropských zemí se přibližují z členských zemí EU pouze Kypr, Slovensko, Rumunsko a Estonsko, jde tedy o země, kde proběhla v minulosti rozsáhlá daňová reforma.

Ve Spojených státech amerických, Japonsku či Kanadě jsou občané více odkázáni sami na sebe a svoji rodinu. Ze své mzdy odvedou na daních méně, avšak státní penze, podpora v nezaměstnanosti či sociální dávky jsou nízké. Z tohoto důvodu si většina Američanů, Japonců či Kanaďanů uzavírá soukromé zdravotní, penzijní a nemocenské pojištění a aktivně finančně plánuje své investice, např. do akcií či obligací. Finanční povědomí je v těchto zemích neporovnatelně vyšší než např. ve východní Evropě. Pouze na jejich pravidelných příspěvcích potom závisí, kolik finančních prostředků budou v době nemoci či penze čerpat k nízkým státním dávkám.