Názor k článku Máme málo dětí, doplatíme na to od Jan Slanina - Já si tedy vždycky myslel, že "prakticky každý"...

Já si tedy vždycky myslel, že "prakticky každý" znamená, že výjimky jsou natolik vzácné, že není praktické nad nimi uvažovat. Ne, že neexistují ("skutečně každý").

Druhá rovina je, jaké spektrum peněž by stát rodině, kterou paní Jarmila zmiňuje, poskytoval. Opravdu si někdo představuje, že by stát měl dávat ještě více?

(1) Pokud by paní šla na rodičovskou, tak by její příjem při tříleté rodičovské byl prakticky stejný jako dosud.
(2) Pán měl nárok na daňový bonus za každé dítě (tzn. stát by mu doplácel peníze) ve výši cca 13 000 Kč ročně, protože podmínky splňuje (vydělá si za rok víc než 6-násobek minimální mzdy, pokud tedy pracuje na plný úvazek za minimální mzdu).
(3) Na každé dítě by měli přídavek na dítě nejméně 500 Kč (s věkem roste), protože jejich příjem je do 2,4 násobku životního minima.
(4) Pokud ještě nepřešli na vodu z potoka a svícení svatojánskými muškami, pak velmi pravděpodobně budou mít nárok na příspěvek na bydlení (odvozuje se od skutečných nákladů plus se u vlastnického a družstevního bydlení přičítá normativní fix).
(5) U prvního dítěte by dostali porodné.
Dost možná jsem ještě na něco zapomenul.

Samozřejmě, pokud se rozhodli nemít děti proto, že dávky čerpat nechtějí, tak je to legitimní respektu hodné rozhodnutí, ovšem to už není vina státu.