Vlákno názorů k článku Máme málo dětí, doplatíme na to od Eva - kam se hnou. Chlapi ve vládách a PS...
-
Eva (neregistrovaný)
kam se hnou. Chlapi ve vládách a PS to neřeší, co jim do toho, že? I takový Kubera se vyjadřuje v tom smyslu, že si za to matky-samoživitelky za to mohou SAMY. Alimentky nikdo řádně nevymáhá, matky, které pracují od nevidím do nevidím a 24 hod. pečují o děti - jsou na sociálním dnu, často také neúnosně závislé na muži. Která by o tohle stála? Tak to potom není divu, že "se" děti nerodí. Ty rodí jenom Cikánky, protože Cikáni jsou zvýhodněni všude, kde se hnou, od sociálních dávek, ebza bydlení až po finanční zvýhodnění ve školách.
-
Diskriminace je nesporný problém. Špatná vymahatelnost alimentů taky (i když tam skládám určité naděje v odebírání řidičáků neplatičům).
Ale jádro problému je jinde: pokud se žena s prvním dítětem stane samoživitelkou, rapidně klesá šance, že si pořídí druhé (natož třetí), protože prostě nemá čas sehnat pořádného chlapa. Ale na rozpadu původního vztahu zpravidla ta samoživitelka také má svůj podíl.
-
kapitán Nemo (neregistrovaný)
Že je žena samoživitelka je převážně následek toho, jak se chovala, koho si vybrala, jaké měla priority, co od vztahu očekávala a co do něj byla ochotná investovat.
Takže převážně její vina.
Na druhou stranu to přiměřeně platí i pro chlapa který má akorát povinnost platit alimenty.
Nesnesitelná lehkost rozchodu a dalšího (ještě horšího :D ) začátku -
Mermo (neregistrovaný)
Tak ty jsi fakt debil, zkus denně pečovat o dítě nebo dvě, neměj žádný volný čas, choď do práce a odpoledne doma na druhou směnu, plať všechno sám a sestavuj návrhy pro exmanžela na zvýšení alimentů o pár set korun z jeho milionového příjmu, protože má čas na sebe, své podnikání a své luxusní záliby, o děti se nestará, protože má pouze právo si je brát, nikoliv však povinnost. Tohle může říct jen chudák, který si neuvědomil, že v těch dětech je polovina jeho genetické informace a přesto je mu jedno, jak jeho děti vyrůstají, v jakém prostředí a s jak vystresovanou matkou, která veškerou svou energii a příjmy investuje na rozdíl od otce do svých dětí.
-
Jarmila (neregistrovaný)
Kubera má pravdu v jednom: proč brát neplatičům alimentů řidičáky, když mají např. pasy. Chceš jet na drahou dovolenou? Ale, ale, a tady jsou nezaplacené alimenty. Takže nejprve zaplať a poté jeď do Egypta nebo do Keni nebo úplně někam jinam. Chceš stavět a potřebuješ stavební povolení? Ale, ale, opět nezaplacené alimenty. Zaplať a pak stav. Způsoby, jak neplatičům alimentů znepříjenit život je hodně, ale stát to dělat NECHCE. To by totiž musel něco dělat a občas použít mozek, např. při tvorbě zákonů. Problémem je totiž CELKOVÁ NEVYMAHATELNOST PRÁVA, a týká se to nejenom alimentů.
-
Jarmila (neregistrovaný)
Pane Slanina, teď jste mne dostal. Zásah do fundamentálního práva! To je stejné, jak když mi soud svého času napsal, že mi otec dítka může platit na alimentech jen 50,- Kč měsíčně protože má právo na kulturní vyžití, kterým je v jeho případě návštěva pohostinství. Mně pak u soudu ruply nervy a přednesla jsem soudcům takovou přednášku, jakou neslyšeli ani za totality na VUMLu. Divím se, že mne od toho soudu nevyvedli pro výtržnictví. Následně se mi předseda soudu omluvil a pak už mi podobné hovadiny nepsali. Dokonce mi i pak při exekuci přiznali nárok na náklady řízení! To už jsem byla doslova v šoku, protože při první exekuci mi s úsměvem na rtech řekli, že na přiznání nákladů řízení není právní nárok. Že okrádají ne mne, ale malé dítě, které jsem zastupovala, jim asi nedošlo.
Mně je fakt jedno, jakým způsobem stát zajistí vymahatelnost práva, jestli to bude odebráním pasu nebo maturitního vysvědčení. Fakt ale je, že všechny složky v tomto procesu jsou státní, jak Policie (to kvůli trestnímu oznámení, když neplacení výživného je trestný čin), tak soudy, nebo vězeňská zařízení. Pravda, dřív teda byli státní i exekutoři. Ale donutit státní složky k nějakému výkonu, to byl fakt nadlidský čin. Někdy jsem měla dojem, že se ženským doslova mstí a jdou proti zdravému rozumu, jen aby je od podobných kroků odradily. Bývala jsem toho dost znechucená a dodneška si myslím, že i to je jedním z kamínků mozaiky, proč se mladým nechce mít děti. Když vám 30-letý mládenec řekne, že je lepší děti nemít, protože co kdyby se mu rozpadla rodina a on se měl hádat o děti, a když vám to samé řekne stejně stará mladá žena, je to víc než smutné. Víte, já mám dojem, že za dnešní situace si dítě pořídí jen masochista.
-
Ještě Vám tam chybí možnost toho neplatiče alimentů humánně usmrtit a rozebrat na náhradní díly.
Prostě právní stát uplatňuje přiměřené prostředky a balancuje zásahy do práv subjektů. Tím se liší od komunistické totality.
Osobně zastávám názor, že rodiče, kteří se rozešli v době, kdy jejich dítě bylo nezletilé, měli být po dovršení 26 let dítěte oba potrestáni veřejnými pracemi tak na dobu 10 let. Protože za ten rozchod můžou takřka vždy oba dva.
-
Jarmila (neregistrovaný)
Podsouváte mi něco, co jsem nikdy neřekla. Sám musíte uznat, že se prostě stane, že v manželství jeden zklame. Někdy je to chlap (otočí se za jinou sukní, propadne gamblerství, hospodě, drogám...), jindy žena (otočí se za jiným chlapem, propadne chlastu, drogám nebo je to třeba zlatokopka. To je bohužel věc, kterou nikdy přeem neodhadnete, tak nevím, proč to těm osamělým rodičům vytýkáte. proč třeba vytýkáte ženě, která vyhodila chlapa gamblera? Že ho neživila, nedala děti do děcáku a nezaplatila za něj dluhy? Ona ty děti chránila a vy byste jí ještě poslal na nucené práce. Totéž chlap, který se postaral o děti, když od nich máma utekla, protože jí třeba jistá část těla svrběla. Hmm, to jsem si myslela, že máte větší rozhled i rozum). Já osobně smekám před těmi, co dovedou vychovat děti i v neúplné rodině, zvláště pokud jsou to chlapi. Protože dřív ženy odcházely do důchodu dřív, právě jako odměnu za výchovu dětí, chlapi byli v tomto tvrdě diskriminováni (i když za pár let si v tom budeme rovni). A na rovinu řeknu něco, za co mne tu třeba ukamenete: každý nemakačenko nebo polykač drog je tímto státem podporován, jen rodiče s dětmi jsou tvrdě diskriminování a šikanováni za to, že di dovolili luxusní koníček - mí děti a ty slušně vychovat. Já bych osamělým rodičům dávala metál, ne je posílala na nucené práce!
-
Asi je to moje právnická zkušenost: obdiv si podle mne zaslouží ten, kdo se dokáže do problémů nedostat, ne ten, kdo je dokáže vyřešit.
Nevěřím tomu, že jinak funkční partnerský vztah zanikl proto, že se chlap otočí za jinou sukní nebo proto, že žena propadne chlastu. To už jsou všechno jenom součásti následku, ale příčina je ta, že vztah nefunguje. A za to v drtivé většině mohou oba rukou společnou a nerozdílnou.
-
Lisa (neregistrovaný)
to Jan Slanina, včera 20:55
Pokud máte opravdu právnickou zkušenost, tak Vám asi chybí zkušenost životní. A pokud něco nechápu, proč od trestného činu neplacení výživného odvádíte pozornost řečmi o vině na rozchodu rodičů. Přece za trvání manželství existuje vyživovací povinnost stejně tak, jako po jeho rozpadu (vyplývá přímo ze zákona a ne z rozhodnutí soudu) a je-li rozpad jen důsledkem mj. neplnění této povinnosti, tak co by setrvání v nefunkčním svazku zachránilo? A pokud je mi, právnickému laikovi, známo, tak soud při rozvodu rozhoduje i o tom, kdo zavinil rozpad manželství.
Můžete prosím specifikovat, o jakou konkrétní právnickou zkušenost ve Vašem případě jde??? -
Právě že v současné právní úpravě není to, kdo zavinil rozpad manželství až tak podstatné. Tohle platilo třeba za první republiky, tehdy měla skutečnost, kdo je "viník" na následné majetkové věci atd dopad poměrně zásadní, v současnosti tomu tak ale není. Zrovna nedávno jsme měli takový případ v příbuzenstvu - rozpad manželství poměrně jednoznačně z viny ženy, předtím většina příjmu a třeba investic do bydlení od muže, ale není mu to nic platné. Podotýkám, že moje příbuzná je ta žena, takže bych jí teoreticky měl spíš mírně fandit, ale realita je bohužel neokecatelná :-( Aspoň se dokázali rozejít relativně kultivovaně, takže je dotyčný "bitý" jen na penězích, jsou i horší případy, ale moc velká útěcha to není...
-
Lisa (neregistrovaný)
Já si na soudu požádala o uvedení informace do rozsudku o tom, kdo nese vinu na rozvodu. Myslím, že hned u prvního stání. A mám to tam. Neberte to, co napíšu dále, jako impertinenci, sama jsem introvert a radši spíše mlčím, ale mnohokrát jsem si v životě potvrdila, že "líná huba - holé neštěstí". Je potřeba si říct, je potřeba zkoušet, je potřeba nenechat se zatlačit do kouta a umlčet, je potřeba jít do střetu atp. zejména pokud jde o naše práva.
-
To není úplně pravda. Zákon o rodině zná dvě situace, kdy to má zásadní význam:
- § 24b umožňuje tomu "převážně nevinnému" (všimněte si, že zákon evidentně počítá s tím, že vina skoro nikdy není čistě na jedné straně), pokud by mu rozvodem vznikla újma a svědčí pro to mimořádné okolnosti, oddálit rozvod až o 3 roky.
- § 91 odst. 2 umožňuje "převážně nevinnému" požadovat po výživné až na dobu 3 let, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla v zásadě stejná. Tj. když bohatý manžel podnikatel "vymění chudou ženu za mladší model", ona po něm může chtít výživné. Pokud ale opustí ona jeho, má smůlu.Nemám ovšem statistiku, jak často se tohle aplikuje. Ovšem v ASPI jsem k tomu našel 32 judikátů, což nasvědčuje docela časté aplikaci.
-
Lisa (neregistrovaný)
Ještě k tomu, co napsal Jan dodám tolik, že děti rozvod rodičů obvykle nenesou lehce. A rodič, u kterého zůstanou se stává hromosvodem jejich zloby. I pro tento případ je dobré mít informaci o vině na papíře se štemplem. Mi třeba na základě rozsudku berňák doplatil (velmi nerad a neochotně) zpětně úlevu na dani, tatík dětí tu svou úlevu musel berňáku vrátit. Dětem pak posloužil rozvodový rozsudek k doložení požadavku o změnu příjmení. Asi bych vylovila z paměti ještě několik dalších použití, ale shrnu to tak, že rozhodně nelituji toho, že jsem si "řekla".
-
Právnická zkušenost spočívá v tom, že v drtivé většině případů se lidé na právníka obracejí s problémy, které vůbec nemusely nastat.
Jak už psala Thr, zjišťování viny při rozvodu je velmi formální. A já k tomu dodám, že k němu navíc ani nemusí dojít. A, i když k němu dojde, řeší se mnohem víc ty "mezipříčiny", nikoli původní příčiny. Tzn. řeší se, že manžel byla nevěrný (mezinásledek-mezipříčina), nikoli že se manželka se věnovala práci a ne manželovi.
A způsob svěřování dětí do péče je kapitola sama pro sebe.
-
Lisa (neregistrovaný)
Takže jste advokát? A Vaši formulaci: "řeší se, že manžel byla nevěrný (mezinásledek-mezipříčina), nikoli že se manželka se věnovala práci a ne manželovi.", myslíte opravdu vážně??? Tvrzení "manželka se věnovala práci a ne manželovi" mi připadá komické. Tu práci dělala proč a pro koho? Nejste vy taky stižen :-) maskulinním šovinismem? Máme rovná práva. Tak se měl práci věnovat manžel, pak by manželka měla možná čas a motivaci věnovat se jemu :-)
Ale odbočili jsme od tématu. Mě vždycky pobaví, když se někdo honosí názorem, že si samoživitelka může sama za své postavení, protože si špatně vybrala - na rozbřesknutí v hlavě dotyčného autora myšlenky se ptám třeba toto: "Když ti zubař vytrhne omylem zdravý zub, tak za to si taky můžeš sám, protože sis špatně vybral zubaře? No a taky bys mohl takto přijít o jedinou zdravou ledvinu, nebo končetinu..." Vždyť i takové případy se staly.
Akorát když přijde řeč na práva spojená s rodinou, dělají mnozí, jako že se jim šlape na kuří oko. -
Je mi úplně jedno, jestli ten nevěrný byl manžel nebo manželka a jestli ten kariérista byl manžel nebo manželka. Nebo jestli manžel nebo manželka přehnaně podléhal své matce, což taky vztah slušně rozbíjí. V příkladu jsem to záměrně otočil, protože častěji se stává, že žena je nevěrná, protože ji muž zanedbává kvůli své práci, ale myslitelný je i druhý příklad.
V některých fázích našeho vztahu trpím já tím, že se moje přítelkyně po večerech věnuje své práci, v jiných ona trpí tím, že se já po večerech věnuji té své. Zachování našeho vztahu závisí na tom, aby ten "trpící" byl dočasně tolerantní a ten "kariérista" mu to nějak kompenzoval a nešel přes míru. Ale něco pro to zachování vztahu musíme dělat oba. Když k tomu nedojde, tak je věc náhody, jestli bude nevěrný ten "trpící", protože se mu partner nevěnuje, nebo ten "kariérista", který bude pro svou snahu (dělá to přece pro rodinu!) hledat pochopení v cizí náruči.
Ke vztahu mezi rovnoprávnými partnery nelze přistupovat tak, jako ke vztahu pacienta se zubařem, tj. že Váš jediný úkol je správně si vybrat a pak už za výsledek zodpovídá on. Velmi mne pobavilo, že mne označujete za maskulinního šovinistu, když pro mužské šovinisty je charakteristické právě tohle asymetrické nahlížení (muž se stará o rodinu, žena se stará o muže), jehož velmi blízký analog jste tu předvedla Vy. Pokud chcete v tomto označování pokračovat, prosím, přečtěte si všechny mé další příspěvky v této diskusi.
-
Lisa (neregistrovaný)
No to čtení by bylo na dlouho, tolik času se mi nechce do toho investovat. Obhájil jste se dostatečně ;-) teda pokud se obhajoba zakládá na pravdivých informacích. A u toho maskulinního šovinisty jsem dala smajlík. To co v mém textu následovalo poté, jbyla parafráze toho, co jste napsal Vy.
Jinak zpátky k partnerským vztahům a dětem.
Jsou lidé, možná je jich dokonce převaha, kteří než by se alespoň pokusili partnerský problém řešit nebo o něm alespoň mluvit, raději od něho utečou (a raději bez dětí). No a když najdou vhodnou vrbu, děti z předchozího vztahu se obvykle stanou přítěží. Stát dost těžko může takové chování zakázat, nakonec i v historii k rozchodům a mimomanželskému soužití docházelo, troufám si tvrdit, docela běžně, ale může zamezit té lehkosti opouštění svých zákonných povinností právě proto, aby (stát, národ) přežil, tj. nepřestal existovat. Dnes se ukazuje, že současný boom partnerské řevnivost a nezodpovědnosti se vymkl i přírodním zákonům, když už se děti téměř nerodí. A kdo to má/může korigovat? Já jsem toho názoru, že stát. Nedávno jsem viděla v telce nějakou mladou holčinu, která vypočítávala téměř do koruny, kolik dítě stojí a tím se snažila zdůvodnit, proč si ho nemůže dovolit -> protože by si nemohla dovolit "věci". Asi se nám nakumulovalo více "problémů" najednou - sobectví, chamtivost, nezodpovědnost, neúcta, nedostatek pokory, neláska... Nerada používám ke zdůvodnění hospodářskou krizi, jelikož jsem zajedno s panem Tomášem Baťou:"Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.
Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.
V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."
Tomáš Baťa 1932 -
S tím výrokem pana Bati souhlasím beze zbytku. Otázka je, co potom tedy může udělat stát a co musíme dělat my všichni, komu na tom všem nějak záleží?
Když bude stát zásadním způsobem podporovat toho z rodičů, který má děti v péči (a nejsem přesvědčen, že by to zpravidla bylo proto, že je ten druhý nechce), nebude to znamenat, že sice možná ubude pánů, kteří "každému svému dítěti zajišťují jeho vlastní maminku" (což je mimochodem kategorie, která mi velmi pije krev), ale naopak přibude dam, které s vědomím, že z partnera alimenty soudně vyrazí, usoudí, že ho vlastně nepotřebují - a připraví své dítě o otce?
Na druhou stranu, nejsem přesvědčený, že ta demografická krize je skutečně tak hluboká. Teprve nedávno jsme překonali průměrný věk matky při prvním porodu, který platil za 1. republiky, což sice vytváří dočasnou mezeru, ale rodičovství se stále posouvá. I ročník žen 1972 ke svým dětem ještě tak 2% přidá.
-
Lisa (neregistrovaný)
My jsme stát.
Je to k pláči, protože to co máme jsme povětšinou nechtěli, ale je to naše dílo. Na začátku jsme věřili, že ti co nás vedou, vědí co dělají. Já mám dodneška akcie z kupónové privatizace, nechala jsem si je právě proto, že jako samoživitelka jsem cítila potřebu mít nějakou rezervu, něco jako "rodinné stříbro". Některé jsou dnes zcela bezcenné, protože firmy neexistují, jiné jsou prakticky bezcenné a neobchodují se a co víc - teoreticky bych za jejich správu měla platit později zřízenému centrálnímu depozitáři (doposud se mi nikdo neozval a já taktně dělám blba) a nemám se jich jak zbavit, dokonce budou součástí dědictví. Takže pro mne ten průšvih začal kupónovou privatizací, respektive lhaním okolo ní. Výsledek je diametrálně odlišný od toho, co nám její "otec" sliboval. Stačí se kouknout na http://cs.wikipedia.org/wiki/Kup%C3%B3nov%C3%A1_privatizace
Takže jsme si na úvod rozkradli majetek stylem "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu", mezitím titíž nebo jiní pseudoodborníci zrealizovali na republice řadu dalších smrtících ran formou špatného hospodaření, líbivé politiky, špatné legislativy, nedostatečné kontroly, absence vymáhání práva...
Jo spravit to nebude lehké právě proto, že se nám do společnosti vkradla skutečná chudoba jedněch a chamtivost druhých nepominula. A stát asi opravdu nemá z čeho rozdávat.
Já souhlasím s tím, že bychom měli být zodpovědní, že bychom měli vzít osud do svých rukou, ale když vidím, kolik lidí má problém se vzděláním, posléze kvalifikací a do toho grázlíky, kteří "přečůrávají" zákony... To, že se záležitosti této republiky protlačí ke schválení díky jednomu hlasu nepravomocně odsouzeného poslance...
Schody se nezametou odspoda nahoru a ryba smrdí od hlavy - to všichni víme. Ale konkrétní návod nemám. Musíme začít každý u sebe, teda hlavně ti, co kradou. Pak najít Někde Nějaké lepší vládce...
Hezký zbytek večera!
P.S.: Pokusím se vymyslet nějaké další postupové kroky ;-)
ČLÁNKY DO MAILU