Vlákno názorů k článku Máme málo dětí, doplatíme na to od Jenda - Stále slyšíme, že je málo dětí a že...

Stále slyšíme, že je málo dětí a že nebudou peníze. Proč mít vícedětí, když není práce. V Praze např. byly zrušeny dělnické profese a město je plné úředníku, kteří žádné hodnoty netvoří, sedí ve svých ulitách, nechaji se terorizovat šéfy, kteří z toho mají srandu a bojí se promluvit o vyjítí na ulici už ani nemluvě. Nedělejme si starosti, vlády pravicového typu vždy dovezou lid který bude poslouchat,a o to také jde. Prostě vláda vymění národ, tak jak kdysi naznačil snad Brecht v Německu. Nebo, že by nová Francouská revoluce a podřezat byrokraty?

Tobě bude Jendo dost pod 30. Jinak bys pamatoval, že pod opravdu levicovou vládou se poslouchalo daleko víc. Tím ale netvrdím, že současný stav je OK, ale alespoň se nemusíš přetvařovat.
zatím
Přečti si od Richarda Adamse: Daleká cesta za domovem
Praktiky generála Čistce a místo, kde byli králíci vypasení a spokojení, dokonalá alegorie na socialismus (dobu před rokem 89). Jen nevím, jestli to dokáže ocenit někdo, kdo tu dobu nezažil.

Ja jsem tu dobu zazil. Zhruba tak do roku 1997 jsem si jeste myslel, ze to tu bude jednou normalni zeme. Potom uz se to zaclo opet vracet zpet k tomu, co jsem zazil predtim (jen se nektera slova vymenila za jina).

V te dobe (prvni polovina devedesatych let) do Prahy jezdilo hodne (prevazne mladych) lidi ze zahranici, protoze zde jeste byla svoboda (kluby atd.) a rikali, ze je treba si to uzit, protoze to nebude trvat vecne. A meli pravdu. Ukazkou moci "nove" politiky bylo napriklad uzavreni RC Bunkr, pak uz to slo jedno s druhym ... To co je dnes z centra Prahy (nablyskana bida) uz nema cenu komentovat, pekne popsano v tomto dokumentu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10181569604-vidim-mesto/20856226914/

Jooo, taky mám ten pocit, že co jsme vykopali po 89. dveřma na východ nám sem teď leze ve zdokonalené formě okny ze západu (RVHP vs EU, SSSR vs BRD). příznačné je i to, že obojí jsou systémy, které se v měnících se podmínkách nedokažou přizpůsobit a vzrůstající vnitřní pnutí kompenzují rostoucí centralizací.
Zatím se ještě můžeme o něco volněji vykřičet a odvětrat frustraci. Jakmile tohle skončí, nastoupí rychlá cesta ke konci. Tím jsme ale už hodně daleko daleko od původního tématu.
Ledaže bychom se k němu vrátili dialektickým konstatováním, že tím, že Moderní Doba "vysvobodila ženu z domácnosti tím že jí umožnila pracovat a "osamostatnit se" " zároveň vytvořila společenský tlak který ji k práci donutil čímž ji zároveň donutil vyměnit mateřství za kariéru.