Kdo platí vaši lékařskou prohlídku při vstupu do zaměstnání? Nová pravidla jsou výhodnější

Když se chystáte do nové práce, musíte projít lékařskou prohlídkou, kterou vám zajistí zaměstnavatel. Postupuje se tak vždy před vznikem pracovního poměru nebo pracovně-právního vztahu založeného dohodou o práci konané mimo pracovní poměr.

Jestliže máte pracovat „jen“ na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, je prohlídka povinná, pokud je práce právními předpisy označena za rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny speciálními – hygienickými nebo třeba bezpečnostními – předpisy.

Nicméně zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat, i když nejde o práci rizikovou, má-li pochybnosti o vaší zdravotní způsobilosti jako osoby ucházející se o práci.

Jenže vstupní prohlídka něco stojí, není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Vždy vznikaly dohady, kdo a kdy ji má zaplatit, tak se podívejme, co na to zákon, u něhož navíc došlo ke změně od 1. 11. 2017. Od té doby jsou pravidla pro zaměstnance výhodnější.

Dosavadní praxe

Ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, říkalo do 31. 10. 2017 složitě tohle: Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. To však neplatí, jestliže osoba ucházející se o zaměstnání se s případným zaměstnavatelem nebo zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne jinak nebo stanoví-li právní předpis jinak. 

Jak to tedy vypadalo v praxi? Jestliže uchazeč o zaměstnání absolvoval vstupní lékařskou prohlídku, ale následně s ním nebyl uzavřen pracovní poměr nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr, a to především z důvodu, že nebyl shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce, musel si náklady na vstupní lékařskou prohlídku uhradit sám.

Tak tomu ale nebylo, pokud zvláštní právní předpis uložil úhradu zaměstnavateli. Šlo například o zaměstnance pracující v noci (tedy v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní) nebo mladistvé zaměstnance do osmnácti let. Zaměstnavatel rovněž hradil prohlídku, pokud se k tomu předem zavázal.

V případě, že pracovněprávní vztah mezi uchazečem o zaměstnání a zaměstnavatelem vznikl, byl povinen uhradit náklady na vstupní lékařskou prohlídku zaměstnavatel. Tuto povinnost ale neměl, pokud zvláštní právní předpis stanovil jinak nebo se zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání předem nebo i následně dohodl jinak, tedy že prohlídku zaplatí sám zaměstnanec a této dohodě nebránil jiný právní předpis (jako ve zmíněném případě u zaměstnanců pracujících v noci a zaměstnanců mladistvých).

Tři druhy dohod

Lze tedy říci, že pokud se uchazeč o zaměstnání nenechal přimět k dohodě, že si náklady na vstupní lékařskou prohlídku bude hradit sám, pak ji, jestliže byl přijat do práce, hradil zaměstnavatel.

Zaměstnavatelům se ale mnohdy prohlídky hradit nechtělo, a tak se často dohodl kompromis v podobě dohody, že prohlídku uhradí zaměstnanec a po uplynutí zkušební doby, pokud v ní pracovní poměr neskončí, náklady na prohlídku proplatí zaměstnavatel zaměstnanci, jinak zůstanou na bedrech zaměstnance.