Hlavní navigace

Renty za poškozené zdraví se od ledna 2018 zvyšují. Projděte si pravidla

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Od 1. ledna 2018 se zvyšují renty z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a to samotného poškozeného a také pro případné pozůstalé po něm. O kolik? Jak se valorizace správně provádí? Musíte o ně žádat?

Zákoník práce obsahuje i úpravu povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Mezi druhy náhrady škody patří i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Zemře-li zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pak má zaměstnavatel povinnost hradit pozůstalým náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Příslušnou náhradu vláda každoročně valorizuje, nejinak je tomu od 1. ledna 2018. Zatímco na začátku tohoto roku se náhrady zvedaly o 2,2 procenta, od začátku roku 2018 to bude o 3,5 procenta.

Proč se přiznávají náhrady

Pracovní úraz či nemoc z povolání si obvykle vynutí přechod zaměstnance na hůře placenou práci, nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela. Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem v současném povolání, a to s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Dojde-li u poškozeného ke zvýšení dosahovaného výdělku nebo zvýšení invalidního důchodu, sníží se mu poskytovaná náhrada za ztrátu na výdělku.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.

Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Požádat o valorizaci je třeba jen v případech, kdy náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění.

Náhrady pro nezaměstnané

Náhrada přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti v novém zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se v takovém případě považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského (resp. náhrady mzdy za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti).

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy zaměstnanci, který nenalezl po škodné události pracovní uplatnění. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy.

Pobíral-li ovšem zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru, popřípadě jiného pracovněprávního vztahu.

Ovšem zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna zaměstnavatelem, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.

Zaměstnavatel zaměstnanci také neuhradí škodu do výše částky, kterou si zaměstnanec bez vážných důvodů opomenul vydělat.

Nárok vdov, vdovců a sirotků

Obdobnou úpravu obsahuje zákoník práce i pro pozůstalé po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel.

Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku, pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.

Valorizuje se celý výdělek

Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl.

Příklad: Průměrný výdělek zaměstnance před úrazem činil 20 000 Kč. Po úrazu 16 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku proto činí 4000 Kč. Jestliže je předepsána valorizace náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 3,5 %, pak se (fiktivní) průměrný výdělek 20 000 Kč zvýší na 20 700 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 4700 Kč.

Nesprávný by byl výpočet, kdy by se podle předepsané procentní sazby (3,5 %) pro valorizaci zvyšovala přímo náhrada (4000 Kč), neboť by tak došlo k jejímu zvýšení toliko na 4140 Kč.

Aby nedošlo k neodůvodněnému rozdílu mezi poškozenými a ostatními zaměstnanci nebo důchodci ve výši pobíraných částek, obsahuje zákoník práce zmocnění pro vládu, aby vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, upravila nařízením vlády podmínky, výši a způsob náhrady. To se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Právní úprava tedy zajišťuje poškozeným zaměstnancům, respektive pozůstalým po nich aktualizaci, respektive valorizaci jejich průměrného výdělku před vznikem škody s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR. Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce.

Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená jako náhrada za ztrátu na výdělku.

A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby poškozený zaměstnanec zůstal ve své původní pracovní pozici, dosahoval by dnes na ní zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.

Většinou nemusíte o nic žádat

Valorizace je automatická, provede se bez žádosti zaměstnance nebo pozůstalých. Požádat o valorizaci si musíte v případech, kdy vám náhrada za ztrátu na výdělku nepříslušela pouze v důsledku zvýšení invalidního důchodu podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, nebo o důchodovém pojištění.

Přepočítává se původní výdělek

V prvním období vydávání nařízení vlády se zvyšování provádělo v zásadě tak, že se průměrný výdělek před vznikem škody zvyšoval v závislosti na zvýšení průměrné mzdy v národním hospodářství za dané období. Protože se však ukázalo, že tento systém není vyhovující, neboť v průměrné mzdě v národním hospodářství byly zohledňovány i vysokopříjmové kategorie zaměstnanců, avšak většině zaměstnanců o tak vysoké procento výdělky nevzrůstaly, bylo zvoleno zvýšení podle procentní výměry důchodů.

Důvodem byla skutečnost, že alespoň o toto procento musí být zvýšení provedeno, neboť kdyby tomu tak nebylo, poškození a pozůstalí, kteří pobírají z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání invalidní důchod nebo pozůstalostní důchod a kterým by se tento důchod zvýšil jako ostatním důchodcům, by zvýšení vlastně neobdrželi, neboť o částku, o kterou se jim zvýší důchod, se jim sníží poskytovaná náhrada. Faktického zvýšení tedy lze dosáhnout pouze zvýšením průměrného výdělku, do kterého se jim náhrada poskytuje.

Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se aktuálně zvyšuje o 3,5 %. Zdůrazněme pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada.

akce_urok

Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních- navazujících.

Případnou odbornou kritiku příspěvku můžete autorovi zaslat prostřednictvím odkazu „Našli jste v článku chybu?“, který je umístěn dole na stránce.

Našli jste v článku chybu?