Jak to mají poslanci během nemoci s platem a nemocenským?

Poslanci mají výhodu, že nejsou zaměstnanci, a nemusejí proto omlouvat svou nepřítomnost na zasedání příslušným dokladem (v případě nemoci tzv. neschopenkou od ošetřujícího lékaře).

Prostě nemohou dostat výpověď nebo s nimi nemůže být zrušen pracovní poměr pro neomluvenou absenci jako se zaměstnanci.

Poslanci se mohou sami z jakéhokoliv důvodu omluvit. A tak je nejen Jednací řád Poslanecké sněmovny (zákon č. 90/1995 Sb.), natož zákoník práce, nenutí, aby se v případě pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz podrobili režimu práce neschopného zaměstnance, ačkoliv pro účely nemocenského pojištění se na poslance vztahují stejná pravidla jako na zaměstnance.

Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde. (§ 9 odst. 3 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny)

Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání. Kdo sleduje televizní přenosy z jednání Poslanecké sněmovny, určitě zaznamenal čtení seznamu nepřítomných poslanců ze strany předsedajícího schůze pléna Poslanecké sněmovny. (§ 9 odst. 3 Jednacího řádu)

Prvních 14 dnů místo náhrady mzdy 60 % platu a pak nemocenské jako zaměstnanec

Poslanci se mohou omluvit v podstatě z jakéhokoliv důvodu – pracovního, osobního, rodinného, zdravotního. Nicméně někdy může veřejnost, voliči, tedy veřejné mínění, nebo politická strana, jíž je poslanec členem, poslance donutit, aby si neschopenku vzali a podrobili se režimu dočasně práce neschopného zaměstnance.

Někdy může poslance přinutit i úřední rozhodnutí. Tak tomu bylo v době protikoronavirových opatření, když byla jednotlivým poslancům nařízena karanténa. Pak tedy nemohli pobírat plný plat, ale jen snížený plat ve výši, jak si ji dneska vysvětlíme.

Pokud skutečně poslanec požádá v případě uznání pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu o neschopenku, pak se postupuje podle § 34 odst. 4 věty poslední zákona č. 236/1995 Sb., o platech představitelů státní moci. Poslanci mají nárok v době prvních 14 dnů pracovní neschopnosti nebo karantény na plat, a to za každý kalendářní den ve snížené výši, která odpovídá 60 % jedné třicetiny platu.

Příklad dávek z poslaneckého platu

Ani poslanci tak nemají nárok na 100% plat nebo jeho náhradu či 100% nemocenské, to jedině v případě pracovního úrazu, podobně jako má na dorovnání příjmu právo zaměstnanec. (Více: Při pracovním úrazu musí dorovnat ztrátu příjmu a uhradit věcnou škodu. Na co máte nárok?)

Výši platu a nemocenských dávek poslanců si přiblížíme na příkladu místopředsedy výboru. Ostatně takových místopředsedů výborů je a bývá hodně, zdaleka totiž nebývá místopředsedou výboru jen jedna či dvě osoby, ale třeba jde i o sedm lidí. Vyplývá to z konstrukce poslaneckého platu, protože výkon funkce navyšuje výši platu.

Místopředseda výboru Poslanecké sněmovny pobírá plat ve výši základního koeficientu pro plat poslance 1,08 + koeficientu 0,22 za místopředsednictví výboru (celkem tedy 1,3), a to krát platová základna pro poslance 84 060 Kč, což činí ve výsledku měsíční plat 109 300 Kč.

Za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti má poslanec nárok na 60 % jedné třicetiny platu za každý den.

Takže za 1.–14. den pracovní neschopnosti mu náleží 30 604 Kč. (Výpočet 109 300 Kč : 30 dnů × 14 dnů a z toho 60 %.)

Od 15. dne pracovní neschopnosti se bude v případě jejího pokračování postupovat podle zákona o nemocenském pojištění, jako by šlo o zaměstnance.

Pro účely výpočtu výše nemocenských dávek se nezohledňuje celý příjem, ale jeho určitá část – zmenšuje se prostřednictvím tzv. redukčních hranic (jako je to u zaměstnanců, viz Nemocenské, koronavirové ošetřovné a další dávky se v roce 2021 zvyšují).

Redukční hranice pro nemocenské

Redukce zjištěného denního vyměřovacího základu (výše platu připadajícího na jeden den) se následně provede tak, že se započte

Výše nemocenského poté činí:

• 60 % denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
• 66 % denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
• 72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

Tak si to spočítáme.

12 × plat 109 300 Kč : 365 dnů = máme denní příjem 3594 Kč, ale ten musíme redukovat: na 90 % z částky do první redukční hranice čili 90 % z částky do 1182 Kč + 60 % z částky mezi druhou a první redukční hranicí (1773 Kč – 1182 Kč) + 30 % z částky do třetí redukční hranice (3545 Kč – 1773 Kč), přičemž částka nad třetí redukční hranicí (tj. příjem mezi 3545 Kč a 3594 Kč) se už nezapočítává = 1064 Kč + 355 Kč + 532 Kč = 1951 Kč. A to je denní vyměřovací základ.

Aby byl výpočet nemocenských dávek jednoduchý a srozumitelný, budeme počítat se zjednodušenou modelovou situací, jako by každý měsíc měl 30 dnů, a aby to bylo ještě jednoduší, budeme počítat s tím, že pracovní neschopnost vznikla od 1. dne v kalendářním měsíci. A nemocenské nároky poslance – místopředsedy výboru Poslanecké sněmovny se tak budou dobře počítat.

1. měsíc – náhrada za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti: 30 604 Kč + od 15. dne pracovní neschopnosti: nemocenské 16 × 1951 Kč a z toho 60 %, což je 18 730 Kč.

2. měsíc – nemocenské 30 × 1951 a z toho 66 % = 38 630 měsíčně.

3. a jakýkoliv další měsíc – 30 × 1951 a z toho 72 % = 42 142 Kč.

Není co závidět. Na takovouto výši nemocenských dávek dosáhne třeba i manažer v soukromém podniku, vysoce postavený státní úředník, ale i zaměstnanec vykonávající dobře odměňovanou profesi – třeba zkušený lékař, dobrý pracovník IT apod. Ale je to pochopitelně méně než čistý plat, a tak poslanci využívají toho, že se ani v nemoci či při léčení úrazu nutně nemusejí nechat uznat práce neschopnými a mohou místo dávek a sníženého platu pobírat plný plat.