Hlavní navigace

Italský kuchař odmítl vařit neitalská jídla. Soud prohrál

5. 5. 2016
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Byl to expert na italskou kuchyni, ale měl vařit i jiná jídla. Nikdo se ho neptal na názor, odmítl, a tím si podepsal rozsudek. Šlo navíc o slovíčka.

Zaměstnanec – kuchař – expert na italskou kuchyni odmítl vařit jídla podle jídelního lístku změněného šéfem restaurace s odůvodněním, že s ním nebyly změny konzultovány. Zaměstnavatel za něj musel do práce povolat náhradu, aby se v jeho restauraci v daný den vařilo a nevznikla škoda. Zaměstnanec si za to vysloužil okamžité zrušení pracovního poměru, jemuž se bránil u soudu zejména s tím, že vaření nových jídel nikdy výslovně neodmítl, ale pouze uvedl, že nejde o původní italská jídla.

Výtka zaměstnavatele a obrana zaměstnance

Šéf kuchyně sdělil kuchařskému expertovi, že se rozhodl zrušit jeho pracovní poměr k témuž dni, tedy ihned, protože kuchař po návratu z dovolené svévolně zrušil navržený jídelní lístek a na dotaz majitele restaurace odpověděl, že se navrženým jídelním lístkem řídit nebude. Tímto jednáním expert ohrozil chod restaurace a ztratil důvěru zaměstnavatele v jeho profesionalitu.

Kuchař se jako žalobce domáhal, aby bylo určeno, že uvedené skončení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že z jeho strany nedošlo ke zvlášť hrubému porušení právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Kuchař si není vědom žádného jednání, které by mohlo být považováno za zrušení jídelního lístku. Byl pouze obeznámen s tím, že ze strany žalovaného byla ke stávajícímu a dosud platnému jídelnímu lístku navržena asi tři nová jídla, k čemuž kuchař, který měl tato jídla připravovat podle případných objednávek zákazníků restaurace, pouze poznamenal, že s ohledem na povahu pokrmů připravovaných v restauraci ze svého odborného pohledu nepovažuje nově navržené pokrmy za odpovídající charakteru restaurace a nejde podle jeho názoru o původní italské pokrmy, avšak nikdy neodmítl se pokyny řídit a v době ode dne 22. 5. 2010 do dne 24. 5. 2010, který byl posledním dnem, kdy působil v restauraci žalovaného, připravoval veškeré pokrmy přesně dle objednávek zákazníků.

U dvou soudů kuchař uspěl

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Vycházel ze zjištění, že kuchař po svém návratu z dovolené nesouhlasil s doplňkem k jídelnímu lístku v rozsahu denního menu a že uvedl, že toto jídlo není italské a že ho odmítá vařit. Nepovažoval však za prokázáno, že žalobce by toto jídlo nevařil. Tím, že odmítal část jídelního lístku, se podle názoru soudu prvního stupně dopustil porušení pracovních povinností, neboť odmítl vykonat pokyn nadřízeného. Avšak jednalo se o svou intenzitou méně závažné porušení pracovních povinností, které nemohlo odůvodnit rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.

K odvolání zaměstnavatele odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že kuchař sice porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci tím, že nerespektoval pokyn nadřízeného, avšak že toto porušení nedosáhlo intenzity porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Přihlédl přitom k tomu, že kuchař byl přijat do pracovního poměru jako odborník na italskou kuchyni, který sestavoval jídelní lístek, a že změny jídelního lístku, kterými jednatel žalovaného spolu s druhým kuchařem hodlali doplnit denní nabídku a se kterými expertní kuchař nesouhlasil, s ním nebyly předem projednány.

Slovní konflikt mezi zaměstnancem a jednatelem ohledně změny jídelního lístku, po němž kuchař odešel z restaurace, byl důsledkem nedorozumění vyplývající z nedostatečné znalosti českého jazyka žalobce. Kuchař svým jednáním neohrozil chod restaurace, neboť jednatel žalovaného věděl, že má možnost zavolat druhého kuchaře, který bydlel nedaleko, že kuchař dříve toleroval nekonformní jednání žalobce (například jeho noční návštěvu restaurace, nepřítomnost na části směny apod.) s odůvodněním, že kuchař tak byl zvyklý z Itálie, a že tedy zřejmě odbornost žalobce převyšovala určité výhrady žalovaného k práci žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný zaměstnavatel dovolání. Nesouhlasil se závěrem soudů, že porušení pracovních povinností nerespektováním pokynu nadřízeného nedosáhlo intenzity porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, neboť odmítnutí práce je natolik závažné porušení povinností zaměstnance, že se o zvlášť hrubé porušení jedná, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v daný den byl zaměstnanec, který následně z práce odešel, na pracovišti jediným, kdo mohl práci kuchaře z hlediska odbornosti provést. Skutečnost, že zaměstnavatel zajistil náhradu, nelze přičítat k tíži zaměstnavatele jako polehčující okolnost zaměstnanci.

Právní úprava

Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, pokud jste porušili povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem.

Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vám coby zaměstnanci a k vámi vykonávané práci patří k základním povinnostem vyplývajících z pracovního poměru (ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce). Spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ust § 301 a § 302–304 zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele. Dále pak pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti vámi zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ust. § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [ust. § 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zákoníku práce].

Podle ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce jste coby zaměstnanec povinen pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

Vzhledem k tomu, že jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, jste od vzniku pracovního poměru povinni konat práci podle pracovní smlouvy podle pokynů zaměstnavatele (srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce), a proto musíte být povinni plnit pokyny nadřízených. Vaše povinnost plnit pokyny nadřízených, která patří k základním povinnostem zaměstnanců uvedeným v ustanovení § 301 zákoníku práce, se samozřejmě týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy.

Nejvyšší soud se firmy zastal

Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně, v posuzovaném případě nebylo pochyb o tom, že italský kuchař jednáním, které mu bylo vytknuto v okamžitém zrušení pracovního poměru (jako kuchař zaměstnaný v restauraci žalovaného odmítl vařit jídla podle jídelního lístku změněného žalovaným), zaviněně porušil jednu ze základních povinností zaměstnance. Porušil povinnost plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy, vyplývající z ust. § 301 písm. a) zákoníku práce. S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci je třeba přihlížet též k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti. K osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, jakož i k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele.

Vzhledem k okolnostem, za nichž k porušení pracovních povinností kuchařem došlo, měl však odvolací soud přihlížet zejména k tomu, že kuchař svým jednáním spočívajícím v odmítnutí pokynu nadřízeného, který se týkal výkonu práce žalobce podle pracovní smlouvy a který byl vydán v souladu s právními předpisy, úmyslně porušil povinnost zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy podle pokynů zaměstnavatele.

Tato povinnost pro něj vyplývá z pracovního poměru a patří mezi základní atributy závislé práce vykonávané v pracovněprávním vztahu. Na této povaze jednání zaměstnance nemůže nic změnit okolnost, že změny v jídelním lístku restaurace, se kterými nesouhlasil, s ním nebyly jako s odborníkem na italskou kuchyni předem projednány. Zaměstnanec je povinen plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá. Míru zavinění nesnižuje ani jeho nedostatečná znalost českého jazyka, protože ze zjištění soudů vyplývá, že pokynu připravovat jídla podle změněného jídelního lístku, který odmítl provést, porozuměl.

Důsledkem odmítnutí uvedeného pokynu zaměstnancem bylo, že zaměstnavatel byl nucen pro zabezpečení chodu restaurace zajistit přítomnost jiného kuchaře. Okolnost, že se mu to podařilo, nemění nic na tom, že svým jednáním žalobce ohrozil provoz restaurace. Za okolnost snižující intenzitu porušení pracovní povinnosti zaměstnaného kuchaře nelze pokládat ani tolerantní postoj zaměstnavatele k dřívějším porušením jeho pracovních povinností. A to již proto, že tato porušení pracovních povinností byla jiného druhu.

skoleni_15_4

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně není správný. Nejvyšší soud ČR proto oba svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 1271/2013, ze dne 18. 3. 2014, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby rozhodl podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu.

Závěr

Nejvyšší soud ČR tedy rozhodl spor ve prospěch zaměstnavatele, neboť italský kuchař porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem tím, že odmítl konat práci podle pracovní smlouvy dle pokynů zaměstnavatele. Pokyn zaměstnavatele byl v souladu se sjednaným druhem práce „kuchař“ (něco jiného by bylo, kdyby byl kuchař event. zaměstnán jako „kuchař italské kuchyně“). Zaměstnanec je povinen plnit pokyny vedoucích vydané v souladu s právními předpisy bez ohledu na to, jaké odborné stanovisko k nim zaujímá.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).