IMO je problém v něčem úplně jiném, a to v dokladaci, co vlastně bylo řečeno, a jakou vlastně prokazatelnou formu mělo "odmítnutí plnění povinností".
Když jsem kuchař, tak přece bez ohledu na specializaci vařím to, co provozák (nebo libovolný kompetentní nadřízený) rozhodl vařit, a co si hosté objednají. Obdobně výhrady kuchaře k rozporu mezi stylem restaurace a rozhodnutím nadřízeného, POKUD kuchař vaří co se mu řekne, jsou pouze věcné výhrady a řeší se v pracovním pořádku a v době, kdy je na to čas. Není žádný důvod provoz zastavovat nebo kuchaře vyhazovat. Existuje jediná výjimka: provozák po mě chce něco, na co nemám kvalifikaci.
Situace je ale úplně jiná, pokud provozák do lístku dá jídla, na které nemám suroviny nebo s daným vybavením nejsem schopen připravit (např. na woku neupeču pizzu). V tom momentě provoz stojí, a to z důvodu překážky na straně zaměstnavatele a vinou provozáka. V opačném gardu obdobně, pokud mám co vařit a mám z čeho, a odmítnu jen proto, že mi to nejde pod rypák, jsem v závažném porušení pracovní kázně, protože překážka v práci neexistuje a jedná se moje o svévolné rozhodnutí.
A celý případ je, jak se mi to jeví, jen o neschopnosti se domluvit. S tím co je v článku je ale nemožné říct, kdo se domluvit nechtěl; možné jsou obě možnosti: a) bylo potřeba kuchaře vyhodit a špatná čeština byla příhodnou pomůckou, i b) ital se stavěl na zadní, když měl vařit vepřo-knedlo.