Možná ne mezi stálými čtenáři serveru Měšec.cz, ale určitě jsou mezi námi lidé, kteří si myslí, že když jim někdo něco dluží, obrátí se na exekutora, aby problém vyřešil a dluh vymohl. Třeba v případě, kdy někomu půjčili peníze a dlužník jim je nevrátil. Takhle jednoduché to ovšem s vymáháním dluhů rozhodně není. Aby bylo možno požádat exekutora o vymožení platební povinnosti, je třeba nejprve získat tzv. exekuční titul. Co to je a jak ho získat, si v tomto článku vysvětlíme.
Někdy stačí připomenutí, někdy rozhodnutí soudu, mnohdy je třeba nucené vymáhání exekutorem
V ideálním případě někdy stačí k vymožení neplněné povinnosti jen důrazná upomínka či pohrůžka. Pokud však nezabere, je třeba absolvovat soudní spor a dosáhnout v něm vítězství. Dlužník, neplatič, často pochopí, že mu to neprojde a zaplatí, čímž splní svůj závazek.
Jenže to tak není vždy. Mnohdy, a to je ta nejhorší varianta, je třeba ještě exekuční řízení. Je třeba počítat s „dvoufázovostí“ vymáhacího procesu. Ovšem ani mimosoudní narovnání mezi věřitelem a dlužníkem (když dlužník dobrovolně zaplatí v reakci na to, že se věřitel třeba vzdá nároků na sankce – smluvní pokutu nebo úroky z prodlení) se někdy neobejde bez nutnosti hradit soudní poplatek.
Nejprve přichází nalézací řízení, teprve poté exekuční
Úspěch v soudním řízení a pravomocné (a vykonatelné) rozhodnutí ukládající dlužníkovi povinnost zaplatit je tak pouze první částí institucionalizovaného vymáhání skrze veřejné orgány. Jedná se sice o právně složitou část, ve které se vyplatí být před soudem právně zastoupen, nicméně jde o fázi, která by vám neměla, pokud nemáte špatně uzavřenou smlouvu, přivodit zklamání. Soud vám váš nárok přizná.
Jenomže jeho přiznání a jeho vymožení jsou dvě rozdílné věci. Co když dlužník nemá peníze ani majetek? Co když má jiné, prioritnější exekuce, nebo rovnou padl do insolvenčního řízení?
Někdy může být i příznivý rozsudek jen cárem papíru, a to drahým, protože jeho získání něco stojí, pomoc právníků a soudní poplatky.
Napsání žaloby je dobré svěřit právníkovi, ale exekuční návrh zvládnete sami
Druhá fáze vymáhání, pokud jde o odborné znalosti, je pro věřitele mnohem jednodušší, ale s menší pravděpodobností úspěchu. Nastupuje poté, co dlužník soudem přiznanou částku v určené lhůtě dobrovolně neuhradí nebo nesplní jinou povinnost. V takovém případě je třeba podat návrh na zahájení exekuce. A sepsání návrhu na provedení exekuce je mnohem jednodušší než sepsání žaloby pro soud. Zvládne jej skoro každý, není třeba odborného právního zastoupení.
Exekuční návrh je opravdu jednoduchý a krátký. Jeho vzor můžete nalézt například na webových stránkách Exekutorského úřadu pro Prahu 4.
Poté, co proběhnou nezbytné formality, zjišťuje exekutor majetek dlužníka, ze kterého by mohla být pohledávka uspokojena. Popřípadě také vymáhá a zajišťuje splnění jiné povinnosti, např. vyklizení nemovitosti. Před soudem se o průběh řízení musí starat sám navrhovatel, žalobce a jeho právní zástupce, kdežto v exekuci převezme iniciativu soudní exekutor.
Předžalobní upomínka varuje dlužníka a zakládá právo na náhradu soudních výloh
Pokud někdo neplní něco dobrovolně, je dobré zaslat mu výzvu k plnění, tzv. předžalobní upomínku. Pokud to nezabere, pak se obrátit se žalobou na příslušný soud. Předžalobní upomínka není povinná, ale je velmi vhodná.
Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má totiž právo na náhradu nákladů řízení (soudních výloh – soudního poplatku, plateb advokátovi apod.) proti žalovanému pouze tehdy, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení (žaloby) zaslal právě výzvu k plnění. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele může soud přiznat náhradu soudních výloh, i když žalobce žalovanému předžalobní upomínku nezaslal.
Zjišťování skutečností a jejich dokazování: Nalézací řízení
Před soudem probíhá tzv. nalézací řízení. Soud se seznámí se žalobou, posoudí navržené důkazy, ověří, zda je pohledávka (vymáhaný dluh) oprávněná. Může nařídit ústní jednání, na němž vyslechne žalobce i žalovaného. Soud může nařídit i místní šetření, ohledání, průzkum na místě, kterého se spor týká. K přelíčení i k jiným úkonům soudu musíte být vy nebo váš právní zástupce řádně a včas předvolán.
Dokazování se v občanském soudním řízení zásadě provádí při jednání, k němuž musejí být předvoláni účastníci. Například k ohledání nemovitosti je třeba předvolat účastníky. Je sice pravda, že je-li účastník zastoupen, doručuje se zásadně pouze zástupci, není-li třeba vyslechnout přímo účastníka řízení, nicméně jde-li o předvolání k jednání, musí být předvolání doručeno tak, aby účastníci měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem.
Zástupce má tedy dost času k tomu, aby vyrozuměl zastoupeného účastníka o jednání, a ten se na něj může připravit.
Ust. § 130 odst. 2 občanského soudního řádu, upravující ohledání na místě, podobnou úpravu nemá. Z práva účastníka být přítomen při provádění důkazů však vyplývá, že předvolání musí být zástupci doručeno tak, aby měl možnost o zamýšleném ohledání vyrozumět účastníka a umožnit mu účast při provádění důkazů a realizovat práva s tím spojená.
Případ z praxe: Jak je to se včasným obesíláním účastníků řízení soudem
Stalo se, že soud 1. stupně předvolal žalobkyni k ohledání jen několik málo hodin předem, zástupkyně žalobkyně nemohla reálně vyrozumět jednatele žalobkyně tak, aby se mohl zúčastnit místního šetření. Řízení tak bylo zatíženo vadou, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR.
Výsledkem nalézacího řízení je exekuční titul
Pak soud ve svém rozhodnutí, což může být např. rozsudek nebo platební rozkaz, určí, v jaké výši a v jaké lhůtě má být dlužníkem uhrazen. Samozřejmě může řízení proběhnout ve více stupních, u soudu prvního stupně, soudu odvolacího, případně u Nejvyššího soudu. V tomto nalézacím řízení ještě exekutor nevystupuje. Před soudem proti sobě stojí jako soupeři věřitel a dlužník. Výsledkem nalézacího soudního řízení je zásadně vydání tzv. exekučního titulu. Dlužník jej může splnit dobrovolně, pokud se podrobí autoritě soudního rozhodnutí, jinak může věřitel iniciovat exekuční řízení.
Exekuční titul nejenom od soudu
Exekučním titulem je rozhodnutí vydané soudem. Může to být rozsudek, usnesení, platební rozkaz, směnečný platební rozkaz nebo soudem schválený smír ukládající povinnost dlužníkovi, ale též třeba vykonatelný rozhodčí nález.
V případě, že věřitel disponuje pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, ale dlužník dobrovolně nesplní, co mu soud uložil, může požádat o exekuci čili vykonání, vymožení exekučního titulu a jím uložené povinnosti.
Doručený rozsudek, popř. jiné rozhodnutí, které již nelze napadnout řádným opravným prostředkem, např. odvoláním, je v právní moci. Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Vykonatelné je pak rozhodnutí, jakmile uplyne lhůta k plnění.
Notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti
Exekuční řád však umožňuje provedení exekuce i na podkladě jiných exekučních titulů než jen soudních rozhodnutí. Obvykle se jedná o notářský zápis s tzv. svolením k vykonatelnosti. Takový zápis má tu výhodu, že jestliže dlužník neplní svou povinnost, odpadá soudní řízení (zmíněné nalézací řízení před soudem) a lze přistoupit rovnou k exekuci.
Notářský zápis sepisuje pochopitelně notář, a to o dohodě, kterou se její účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu. V této dohodě ve formě notářského zápisu účastník svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Podrobnosti o notářských zápisech se svolením k vykonatelnosti naleznete v ust. § 71a a 71b notářského řádu.
Takový notářský zápis se svolením k (přímé) vykonatelnosti má ale smysl jen o závazkovém právním vztahu. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu (ale třeba z ochrany vlastnického práva, jde-li o vyklizení nemovitosti), nemůže být uznán za exekuční titul, aby mohl exekutor přistoupit k exekuci. Nemůžete tedy například pomocí notářského zápisu se svolením k vykonavatelnosti vystěhovat nájemníka.
Dosavadní exekutorské zápisy se svolením k přímé vykonatelnosti zůstávají v platnosti
Podobnou úlohu jako notářské zápisy se svolením k přímé (tj. exekuční) vykonatelnosti mají, resp. měly i exekutorské zápisy.
Exekutorské zápisy bývaly dvojího druhu:
- O osvědčení skutkových dějů a stavu věcí (jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti soudního exekutora nebo jestliže se soudní exekutor přesvědčil o stavu věci),
- o dohodě, kterou se účastník zavázal splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolil, aby podle tohoto zápisu byla nařízena a provedena exekuce, když svou povinnost řádně a včas nesplní.
Od 1. ledna 2013 je možné sepsat již jen první typ. Existující, dříve sepsané, exekutorské zápisy druhého typu jsou však nadále platnými a účinnými, tedy vykonatelnými exekučními tituly. Nové je však třeba sepsat u notáře.
Úředním zápisům s přímou vykonatelností se však lze bránit
Aby to nebylo jednoduché, musíme upozornit, že i notářským a exekutorským zápisům se svolením k přímé vykonatelnosti, resp. exekuci na jejich základě nařízené se lze v praxi bránit. Tedy jinak řečeno, vynucení povinnosti se může povinný bránit. Jak vyplývá např. z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu:
Po nařízení soudního výkonu rozhodnutí (po pověření a nařízení exekuce) na podkladě titulu, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, se otázka, zda oprávněná osoba má či nemá podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, jinak řečeno, zda pohledávka nebo jiný nárok, jichž se dohoda v zápise týká, vychází ze závazku, který nikdy nevznikl, případně již zanikl, který je neplatný nebo se promlčel, se řeší ve zvláštním „sporném“ řízení o zastavení soudního výkonu nebo exekuce.
A nyní už se zaměříme na iniciaci exekučního řízení.
Exekuční čili vymáhací řízení
Exekuční řízení se zahajuje na návrh věřitele, který je v rámci exekuce už nazýván oprávněným. Návrh věřitel podá k exekutorovi. K návrhu musí být přiložen exekuční titul. Exekutora si může oprávněný vybrat.
Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá příslušný soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce. Soud musí rozhodnout nejpozději do 15 dnů. Soud vydá v této lhůtě pověření exekutorovi k pověření exekuce, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. Pokud ne, následně je exekuční řízení zastaveno.
Poté pověřený exekutor posoudí, jak bude exekuce vůči dlužníkovi – nyní se nazývá povinným – provedena, a pustí se do vymáhání jeho povinnosti. Tady už proti sobě stojí exekutor, který hájí zájmy oprávněného věřitele, a povinný dlužník.
Co všechno exekutor může
Exekutor sám volí způsoby exekuce a případně je i kombinuje, což je výhoda na rozdíl od dřívější situace, kdy výkon rozhodnutí prováděly, před zavedením institutu soudních exekutorů, výhradně samy soudy. Šlo vždy jen o způsob navržený oprávněným věřitelem.
Připomeňme, že:
Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést především
- srážkami ze mzdy a jiných příjmů, např. sociálních dávek nebo i podnikatelské odměny,
- přikázáním pohledávky, což se v praxi realizuje tzv. obstavením účtu,
- prodejem movitých a nemovitých věcí,
- pozastavením řidičského oprávnění.
Exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného dlužníka (rodiče) se však použije, jen je-li vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě anebo na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje studiem na své budoucí povolání.
Exekuci rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky lze provést:
- vyklizením (nemovitosti),
- odebráním věci,
- rozdělením společné věci,
- provedením prací a výkonů.
Zvláštní formou exekuce je ukládání pokut, ovšem peníze získává stát, ne oprávněný
Nepřímou formou exekuce jsou pak donucující pokuty. Ty se ukládají, když někdo nesplní povinnost, kterou za povinného nemůže provést někdo jiný (třeba určité práce nebo výkony), např. jde-li o omluvu, případně její uveřejnění ve sdělovacích prostředcích.
Také se ukládají pokuty v situaci, kdy třeba rodič nepředá dítě ke styku s druhým rodičem, styk neumožní apod. Ukládá-li vykonávané rozhodnutí takovou jinou povinnost (než třeba zaplacení peněz, vyklizení nemovitosti), uloží se za nesplnění uložené povinnosti povinnému pokuta až do výše 100 000 Kč.
Přiměřené pokuty pak lze ukládat opakovaně. Pokuty však nepřipadají oprávněnému, ale státu. Nicméně zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu, resp. omluvit se či plnit jinou uloženou povinnost.
ČLÁNKY DO MAILU