Opravdu je nutno vyplácet dlouhodobé sociální dávky za to, že je někdo doma se svým skoro třináctiletým zdravým dítětem, místo aby pracoval?
Systém nemocenského pojištění si v posledních letech stál i přes drobné dočasné potíže vcelku dobře. Nicméně do větších problémů se dostal již vloni v roce 2019, kdy jeho schodek činil zhruba 3,03 miliardy Kč. (A propad to byl vyšší než za minulé hospodářské recese v roce 2009, kdy výdaje převýšily příjmy o 2,74 miliardy Kč.) Můžete si snadno domyslet, co bylo příčinou – zavedení nové nemocenské dávky dlouhodobého ošetřovného. Už samotný název dávky říká, že se pobírá poměrně dlouho – až 90 kalendářních dnů.
Pořádnou díru do rozpočtu udělala protikoronavirová opatření a velkorysé ošetřovné
Ovšem opravdová díra do rozpočtu nemocenského systému přišla letos – v roce 2020. Již v prvních dvou měsících roku výdaje převýšily příjmy o 1,32 miliardy Kč. Do konce března 2020 se deficit zvýšil o miliardu, činil 2,33 miliardy Kč. Na 12,97 miliardy Kč se pak dostal do konce letošního června 2020.
Je jasné, že příčinou byly enormní výdaje během opatření proti nebezpečí koronaviru. Zajisté s výdajovou stránkou nezacloumaly ani tak nemocenské dávky pro lidi, kterým byla nařízena karanténa (ta trvala 14 dnů), ani nemocenské pro lidi léčící se z koronavirové nákazy (nemocných mnoho nebylo), jako spíše vyplácení velkorysého ošetřovného.
Jednak byla sociální dávka zvýšena, jednak se ošetřovné začalo vyplácet nejen za ošetřování nebo péči o dítě do 10 let, ale nově i o dítě do 13 let, a jednak byla prodloužena podpůrčí doba (doba, po kterou lze dávku pobírat) z dosavadních standardních pouhých 9, resp. 16 dnů na hodně dlouhou dobu po dobu různých opatření proti koronaviru. (Změny vstoupily v účinnost od 11. března 2020 a mimořádná opatření se uplatňovala v oblasti ošetřovného až do 30. června 2020.)
Kdo by nebral 80 % příjmu za to, že bude doma s milovaným dítětem, že? Jedinou nepříjemností může být zatím to, že bude mít za letošek kratší dovolenou. Jednou se to ale může vymstít mnohem více, až nebude na sociální dávky v závažnějších sociálních a zdravotních situacích. Každý mejdan jednou skončí a může přijít pověstné utahování opasků. Asi by bylo záhodno se snažit deficit nemocenského pojištění zmenšit, ale to se rozhodně neplánuje, ba právě naopak.
Miliarda sem, miliarda sem – „malé volby“ budou už letos a velké příští rok
Ministerstvo práce a sociálních věcí, tedy resort vedený ministryní Janou Maláčovou, která onehdy vymyslela ekonomické, resp. rozpočtové perpetuum mobile (za nějž se však zajisté Nobelovy ceny za ekonomii nedočká – kritizovali jsme to na našem serveru), ve zpravodajství referovali o její šílené myšlence spočívající v tom, že čím více se přidá státním zaměstnancům, tím více se vybere na daních a pojištění (takže je vlastně zase možno zvednout platy).
Teď v době dramatického deficitu systému nemocenského pojištění přichází s iniciativou na jeho další rasantní prohloubení, když chce znovu zavést vyplácení nadstandardního ošetřovného. MPSV pod vedením ministryně Maláčové navrhuje další mimořádný zákon, a to zákon o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii. Jakoby nestačil zákon č. 133/2020 Sb.
V zákoně se aspoň nehovoří o pandemii, ale o epidemii. Tak proč přijímat takový zákon, když takovou chřipkovou epidemii tu máme v podstatě každý rok? Patrně to bude tím, že se blíží termín podzimních senátních a krajských voleb a příští rok nás čekají volby nejzásadnější – do Poslanecké sněmovny. A ty budou až někdy v říjnu roku 2021, nebudou-li volby předčasné – kde tedy máme záruku, že případná novela neprodlouží opatření i po 30. 6. 2021, nezavede je znovu od 1. září 2021? Ale v roce 2022 přece budou další volby – zase senátní a pak do zastupitelstev obcí a měst…
Jak má být znovu zvýhodněno ošetřovné
Po dobu krizových opatření nebo mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření infekčních onemocnění (nejdéle však do 30. června 2021) by se znovu vyplácelo ošetřovné i za péči o dítě ve věku od 10 let, které nedovršilo 13 let, pokud by došlo k uzavření škol.
Podpůrčí doba by znovu nebyla omezena, neboť by se prodlužovala o dobu, po kterou trvalo uzavření zařízení nebo školy z důvodu mimořádného opatření při epidemii. (Jediné časové omezení bude ukončením školního vyučování ve školním roce 2020–2021. A kdo říká, že to nějaká novela neposune do dalšího školního roku?) Střídání rodičů v péči o dítě o pobírání sociální dávky by bylo možné opakovaně.
Předkladatelé návrhu zákona vše zdůvodňují především tím, že situace ohledně onemocnění COVID-19 je v současné době taková, že toto onemocnění neustoupilo a lze předpokládat, že toto onemocnění bude nadále ještě po určitou dobu významně ovlivňovat situaci ohledně zabezpečení péče o malé a menší děti v důsledku uzavírání škol. Je proto potřebné přijmout další opatření na úseku nemocenského pojištění, pokud jde o poskytování ošetřovného.
Opravdu je to nutné? COVID tu s námi zůstane nejspíš již napořád. Nebylo by lepší proti němu bojovat jinak než rozhazováním v oblasti sociálních dávek? A to nesmíme zapomenout, že se dávky budou jako každý rok valorizovat, což přinese další zátěž pro systém nemocenského pojištění. (O poslední valorizaci pro letošní rok jsme psali.)
Peníze si politici natisknou? Vlastně dnes už stačí jen počítačová emise bezhotovostní měny…
Kdyby nepřišel koronavir, ať už je dílem přírody, nebo šílence v laboratoři, museli by si ho politici a „sociální inženýři“ vymyslet. Vždyť je pro ně darem z nebes! Zase mohou rozdávat, rozhazovat peníze, o které se nijak nezasloužili, které nejsou jejich – které sebrali (nebo dokonce teprve seberou) daňovým poplatníkům, resp. plátcům pojistného – zaměstnavatelům a zaměstnancům.
Nechají se lidé, v tomto případě rodiče, korumpovat doslova svými penězi? Penězi, které za ně odvádí do systému nemocenského pojištění zaměstnavatel? Ale to jsou náklady na pracovní sílu. To jsou náklady na zaměstnance.
Kdo bude pracovat?
I jako hluboce sociálně cítící člověk, avšak vědom si nutnosti ekonomické a rozpočtové odpovědnosti, si kladu mnoho otázek. Opravdu potřebuje dítě, kterému je téměř 13 let (uvažme, že trestní zákon v původním znění, než se vrátil k zavedené hranici 15 let, počítal s trestní odpovědností od 14 let), placenou péči rodičů, když jen nechodí do školy, ale samo je zdrávo?
Opravdu se dvanáctiletý školák nebo téměř třináctiletý nedokáže postarat v bezpečí a vybavení domova sám o sebe? Nezvládne si ohřát oběd v mikrovlnné troubě kupříkladu? Copak jej v běžné situaci ve všedních dnech rodiče mají neustále pod dohledem? Copak nepřijde mnohdy ze školy a je doma sám či se sourozencem, dokud rodiče nedorazí z práce? Co všechno děti dnes v takovém věku dokáží!
Když už tedy je třeba péče o dítě v tomto věku, nemohla by být neplacená? Nestačilo by po vyčerpání standardní podpůrčí doby dle zákona o nemocenském pojištění neplacené volno? Je opravdu nutné prohloubit dosavadní deficit nemocenského pojištění? A kde se potom vezmou peníze na sociální dávky pro opravdu nemocné zaměstnance? A pro zaměstnance pečující o děti do 10 let? Pro zaměstnance pečující o vážně nemocného člena rodiny? Proč lidi navádět, aby nechali firmu ve štychu a ukryli se doma?
Můžeme se také ptát ironicky: A proč má být vlastně nárok na dávku u zdravotně nepostižených dětí limitován právě věkem 13 let. Není to málo, Antone Pavloviči?
Proč ne hranice 14 let nebo 15 let, proč neomezit nárok na dávku třeba až skončením povinné školní docházky dítěte?
Budeme mít „skleníkové děti“?
A než zavírání škol – nebylo by lepší radši podpořit imunitu, a to nejen dětí, sportem, otužováním, vitamíny a větší odolností – jakýmsi přirozeným očkováním proti nákaze stykem s ní?
Budeme děti zavírat doma? A budou ještě taková skleníková děvčátka, až dospějí, rodit děti a takoví skleníkoví chlapci schopni bránit se zbraní v ruce svou vlast, když bude napadena nepřítelem?
ČLÁNKY DO MAILU