Některá majetková aktiva přecházejí ze zesnulého na pozůstalé podle jiných pravidel, než která jsme si přiblížili v předchozích materiálech o dědictví resp. určování dědiců. Více: Jak ze záhrobí potrestat potomka aneb vydědění nebo Jak napsat závěť
Samostatnou (vlastní) úpravu přechodu peněžitých práv zesnulého zaměstnance na pozůstalé – mimo obvyklé dědické řízení, tedy úpravu zvláštní (přednostní) oproti obecným pravidlům dědění dle občanského zákoníku, má zákoník práce. Tato specielní úprava má přednost nejen před pravidly dědění ze zákona, ale i před případnou závětí.
Smrtí zaměstnance pochopitelně zaniká samotný pracovně-právní vztah. Ovšem některá práva a povinnosti, které z pracovně-právního vztahu vyplývají, smrtí pracovníka nezanikají. Smrtí zaměstnance nezanikají jeho peněžitá práva. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu (z pracovního poměru, z dohody o práci konané mimo pracovní poměr, tedy z dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce) postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob. (Předmětem dědictví jsou peněžité nároky zaměstnance rovněž tehdy, jestliže jejich výše přesahuje trojnásobek průměrného výdělku.) Jiná (případná další) peněžitá práva se také stávají předmětem dědictví. Čtěte také: Daň dědická a darovací: Jak je to v rodině?
Žádné „odstupné“ za smrt pracovníka neexistuje
Mnozí pozůstalí se mylně domnívají, že v případě úmrtí zaměstnance mají nárok na jakési „odstupné“ ve výši trojnásobku průměrného výdělku, ale tak tomu není! To není správná interpretace shora uvedeného pravidla zákoníku práce. Jde o právo stanoveného okruhu pozůstalých na již vzniklé nároky zemřelého pracovníka na mzdu (popř. plat, odměnu) za práci, kterou vykonal, popřípadě na náhradu mzdy za dovolenou apod.; a ty vůbec nemusejí dosáhnout úrovně trojnásobku průměrného výdělku. Nejde o nějaké nové právo pozůstalých, nýbrž o právo zesnulého zaměstnance, které na ně přechází. Trojnásobek průměrného výdělku nadto není částkou, jež se uplatní v každém případě, nýbrž jen maximálním limitem pro mimo dědické řízení pozůstalým vyplácenou peněžitou částku z nároků zesnulého zaměstnance.
Není to vždy jednoduché, někdy ani spravedlivé
Někdy, s ohledem na pestrost forem partnerského a jiného soužití, v praxi pochopitelně vznikají problémy a situace, které se některým pozůstalým jeví nespravedlivé, protože se stává, že manželé spolu fakticky nežijí a nehospodaří (ať už třeba proto, že probíhá rozvodové řízení, nebo z jiných důvodů). Přesto podle zákoníku práce vznikne druhému (pozůstalému) manželovi nárok na výplatu peněžitých nároků, protože formálně stále mají (sdílejí) manželé společnou domácnost, a to i tehdy, jestliže zesnulý zanechal závěť ve prospěch jiných osob, popřípadě své rodinné příslušníky – děti (potomky) vydědil.
Příklad
(modelově zjednodušený, zvláště pokud jde o uplatnění institutů dědického práva, jakož i v určitých aspektech mzdových poměrů zaměstnance)
Zaměstnanec, jehož průměrný měsíční výdělek činí 15 000 Kč, zemřel dříve, než mu zaměstnavatel vyplatil mzdu za uplynulý měsíc 15 000 Kč a přiznanou mimořádnou odměnu za splnění mimořádného, naléhavého a zvlášť významného pracovního úkolu ve výši 40 000 Kč; dále mu náleží 5000 Kč za práci vykonanou v měsíci, v němž zemřel; celkem tedy zaměstnavatel musí vyplatit pozůstalým 60 000 Kč.
Zesnulý po sobě zanechal manželku a dvě děti (patnáctiletou dceru a dvacetiletého syna), každý z nich by tedy podle zákona (jako dědic ze zákona podle občanského zákoníku) měl získat 1/3 dědictví. Zesnulý však pořídil závěť, v níž veškerý svůj majetek odkazuje své přítelkyni (milence), a současně zletilého (a bezdětného) syna platně vydědil. Manželka a syn tedy nedědí, dcera získává 1/3 dědictví (jako neopomenutelný nezletilý dědic (potomek) tolik, kolik jí náleží ze zákona); závětní dědičce z pozůstalosti připadne, co nepřipadlo z dědictví manželce a synovi, tedy 2/3 pozůstalosti.
Ze mzdových nároků zaměstnance připadne tedy, a to podle zákoníku práce, 45 000 Kč manželce, zbývajících 15 000 Kč se stane předmětem dědictví a rozdělí se (podle dědických pravidel občanského zákoníku) mezi nezletilou dceru, přičemž jí připadne 1/3 čili 5000 Kč, a milenku zesnulého, přičemž jí připadnou 2/3 čili 10 000 Kč.
Pakliže by zesnulý zaměstnanec před svou smrtí (po dobu probíhajícího rozvodového řízení) již nežil ze svou manželkou ve společné domácnosti, a to ani se svou nezletilou dcerou, která by zůstala v péči své matky (jeho manželky), nýbrž ve společné domácnosti se svou matkou, připadla by z mzdových práv (nároků) zemřelého zaměstnance částka 45 000 Kč matce; částky pro dceru a milenku (testamentární dědičku) zaměstnance by zůstaly stejné.
Jestliže by zesnulý zaměstnanec žil ve společné domácnosti se svou milenkou jako družkou, potom by se veškerá mzdová práva zaměstnance stala předmětem dědictví, přičemž 2/3 pozůstalosti by připadly družce, 1/3 dceři, čili ze mzdových práv zaměstnance by připadla částka 40 000 Kč družce a částka 20 000 Kč dceři, a to v rámci dědického řízení (další majetková aktiva, popř. pasiva v pozůstalosti pro zjednodušení znovu pomíjíme).
Shrnutí
Do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová (platová) práva (nároky) zesnulého zaměstnance (mimo dědické řízení) postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.
Použitá literatura: Jakubka, J., Jouza, L., Salačová, M.: Zákoník práce s komentářem, Poradce č. 1/2007, Poradce s.r.o.
ČLÁNKY DO MAILU