Daně pro firmy ve světě v roce 2007

Vlády se snaží vytvářet firmám co nejvýhodnější prostředí k dalšímu investování peněžních prostředků a zaměstnávání dalších pracovníků. Rozdíly v konstrukci a zásadách přímých daní jsou v současné době skrytou formou státních podpor jednotlivých členských států.

Kromě sazby daně je důležité, které náklady jsou daňově odpočitatelné, a z jaké částky se tedy daň bude počítat. Efektivní zdanění tak rozhodně neodpovídá pouze výši daňové sazby.

Zahraniční investoři volí pro svou firmu zemi s nízkým daňovým zatížením a nízkými mzdovými náklady na pracovní sílu. Pro náročné technologie však hrají ještě důležitější roli schopní a výkonní zaměstnanci, dobrá infrastruktura a dobře nastavené podnikatelské prostředí (jak po stránce legislativní, tak po stránce podnikatelské etiky).

Evropa: nejvyšší daň ve Španělsku, nejnižší na Kypru

V posledních letech dochází v Evropě ke snižování daně z příjmu právnických osob. Důvodem v západoevropských zemích je především udržení významných domácích firem v zemi a zamezení jejich odchodu do zemí s nižšími daněmi a levnější pracovní silou, ve východoevropských zemích jde o snahu přilákat zahraniční investory.

V Evropě se sazba daně pohybuje od 35 % (Malta a Španělsko) až po pouhých 10 % na Kypru. Na Kypru jsou navíc od daně osvobozeny dividendy, zisk z prodeje cenných papírů, za určitých podmínek zisky z poboček v zahraničí. Je zde navíc celá řada odpočitatelných položek, které snižují daňový základ, a efektivní daňová zátěž společností je tak ještě podstatně nižší (mezi odčitatelné položky patří charitativní příspěvky či výdaje na reprezentaci).

Velmi nízké daně platí rovněž společnosti v Irsku a zemích východní Evropy, které se snažily snížením daní přitáhnout zahraniční investory a nastartovat ekonomický růst. V pobaltských zemích a na Slovensku je spolu s Irskem a Kyprem nejnižší daňové zatížení v Evropě (pod 30 % k HDP, průměr v EU je přitom těsně pod 40 %).

Za posledních deset let vykázalo v Evropě nejvyšší průměrný roční růst HDP Irsko. Nízké daně přitom byly jedním z důležitých podpůrných opatření (daň z příjmů právnických osob klesala z 24 % v roce 2000 na 12,5 % v roce 2003). Hlavním ekonomickým tahounem potom byl lidský kapitál – vzdělaní a kvalifikovaní občané.

Ostatní země světa

V největší zemi Jižní Ameriky – Brazílii je sazba daně z příjmů právnických osob ve výši 34 %. V ekonomickém rivalovi – Argentině je sazba daně 35 %. Dlouhodobým problémem všech zemí v Jižní Americe je však nízká platební morálka daňových poplatníků a kvetoucí „šedá ekonomika“.

Země Jižní Ameriky jsou zadlužené a v minulosti prošly měnovou krizí. Státní správa je ve všech zemích málo organizovaná, nepružná.

Nejvyšší daň z příjmů právnických osob v Asii je v Indii (40 %) a na Filipínách (35 %). Z afrických zemí máme v tabulce uvedeny ty nejvyspělejší: Egypt (40 %), Maroko (35 %) a Jihoafrickou republiku (30 %).

V mimoevropských zemích je výtěžek na dani z příjmů právnických osob hlavním zdrojem státního rozpočtu (sociální pojištění ve většině zemí není zavedeno, daň z přidané hodnoty a daň z příjmů fyzických osob je nízká, stejně jako platební morálka drobných živnostníků).

Čína a Indie – nejatraktivnější trhy

V posledních letech se všechny vyspělé zahraniční společnosti orientují při dalším rozvoji na nejatraktivnější trhy současnosti – Čínu a Indii.

Čína za posledních 5 let vykázala vysoký ekonomický růst, každoročně v průměru o 9 %. Zahraniční obchod končil vždy aktivním saldem. V roce 2001 se stala Čína členem WTO, čímž se částečně uvolnil čínský trh.

Nejperspektivnější pro zahraniční investory jsou v současné době oblasti, které se začínají otevírat zahraničnímu kapitálu – tj. finanční sektor, domácí obchod a distribuce, služby cestovních kanceláří a tzv. high-tech obory, především informační technologie. Velice zajímavé jsou pro zahraniční investory projekty, jejichž realizace se připravuje v souvislosti s přípravami olympijských her v Pekingu (v roce 2008), Světové výstavy (v roce 2010) a závodů vozů Formule 1 v Šanghaji.

Sazba daně u právnických osob činí 33 % (30 % plyne do centrálního rozpočtu, zbylá 3 % do obecního rozpočtu). Společnosti mající sídlo v podporovaných lokalitách mohou na dani odvádět méně. Společnosti se sídlem v Číně odvádějí daň z celkového příjmu nabytého po celém světě, ostatní pouze z příjmu nabytého na území Číny.

Zahraniční podniky s předpokládanou výrobou delší než 10 let mohou požádat daňový úřad o osvobození z daně z příjmu v prvních dvou letech, kdy produkují zisk. V dalších třech letech potom o 50% snížení daně. Podniky provozující pokrokové technologie mají zaručeno placení poloviny daňové sazby (ne však nižší než 10 %) po dobu dalších tří let ode dne, kdy vypršelo jejich daňové osvobození nebo období, po které platí snížená daň.

Indická vláda se snaží vyvolat důvěru u zahraničních investorů a přilákat je do země. Zajímavostí je, že domácí firmy odvádí daň z příjmu právnických osob ve výši 35%, kdežto zahraniční společnosti ve výši 40 % (existují však výjimky při investování v pobídkových režimech).

Modernizace země bez zahraničních investicí je nemyslitelná. I přes byrokratické překážky je možné konstatovat, že je pro svůj obrovský trh a současný mimořádný ekonomický růst (v posledních třech letech těsně pod 10 %) Indie velmi lákavou lokalitou pro umístění volných investic velkých společností. Problémem ovšem stále zůstává slabá infrastruktura či nedostatečné indické právní předpisy.

Pramen: The World Wide Tax and Tax Source Network 2007